11 C 86/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 25.2.2025 zaplacení částky 25 388 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 12.5.2021 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba]. smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s pevným úrokem ve výši 1 444 Kč, dále se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy se zavázala uhradit částku 27 888 Kč, a to formou 14měsíčních splátek po 1 992 Kč, přičemž úvěr měl být splacen 12.7.2022. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 10 000 Kč, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny ve výši 9 918,59 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 629,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 714,45 Kč, úhrady za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 894,10 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 731,85 Kč, smluvní pouty ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 691,63 Kč, úroku z prodlení od prodlení do 1.9.2024 ve výši 3 603,25 Kč , úroku z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 9 918,59 Kč od 2.9.2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 10 547,60 Kč od 2.9.2024 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží.

2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr dle § 84-89 zák. č. 257/2016 Sb., žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty a dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, její měsíční příjmy činí 16 102 Kč, její měsíční výdaje činí 5 593 Kč, bydlí u rodičů, je svobodná, má dokončené základní vzdělání a má jednu vyživovací povinnost. Tyto skutečnosti byly ověřeny z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, výpisu z bankovního účtu, i výdaje byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu, dále bylo nahlédnuto do veřejných registrů. Dále pak odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9.3.2021, který odkazoval na skutečnost, že žádající má uvést údaje pravdivě a pokud neuvede měsíční platby domácnosti, nelze toto klást k tíži druhé smluvní strany a správně pak věřitel přikročí k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem částku 10 000 Kč.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.10.2024 došlo s účinností k 8.10.2024 k postoupení pohledávek na žalobkyni.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

6. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Smlouvu o úvěru – [právnická osoba] č. [hodnota] ze dne 12.5.2021, Smluvními podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. a žalovaná uzavřely dne 12.5.2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každou další do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 27 888 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 15 000 Kč, úrokem ve výši 1 444 Kč, částkou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, náklady na inkasní poplatek ve výš 2 700 Kč. Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu, a to ve výši 15 % p.a. při 14měsíčních splátkách. Smluvní podmínky obsahují i ujednání o smluvní pokutě, a to ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, pokud není splátka hrazena řádně a včas. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána k splacení celé pohledávky. Na pohledávku uhradila částku 10 000 Kč.

15. Z žádosti o úvěr ze dne 12.5.2021 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, na mateřské dovolené, její měsíční příjem činí 16 102 Kč, výdaje činí 5 593 Kč (bydlení a energie 1 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 593 Kč), má 1 vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, má základní vzdělání. Příjmy žalované byly ověřovány oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory a přehledem transakcí skenu výpisu z účtu za část měsíce května 2021 u [právnická osoba].

16. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, částečný výpis z účtu žalované za květen 2021, ze kterých vyplynulo, že příjem žalované činil 16 102 Kč. Soud má za to, že žalobkyně řádně nezjistila výdaje žalované, když z částečného výpisu z účtu za květen 2021 není zřejmé, co žalovaná konkrétně hradí, když žalovaná sama v žádosti o úvěr uvádí, že na bydlení a energie hradí 1 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady pak 3 000 Kč a měsíčně splácí půjčky ve výši 1 593 Kč. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaná je schopna dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 5 000 Kč, když žalobkyní poskytnutá částka byla ve výši 10 000 Kč a žalovaná uhradila celkem částku 10 000 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci převážný úspěch, avšak z obsahu spisu vyplývá, že jí žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.)

20. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.