118 C 22/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 70 911 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 18. 1. 20221. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 180 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 44,88 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách po 4 116 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2022. Žalobkyně provedla tzv. scoring klienta (prověřila údaje poskytnuté žalovaným, doklady o příjmech, ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI) a rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni uhradil splátku naposledy 31. 5. 2023, celkem zaplatil 57 044 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 2 994 Kč dle podmínek uzavřené smlouvy (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů – v prodlení se ocitl žalovaný u splátek č. 1, 12, 14, 15, 16, 17). V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 2 000 Kč (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů a v prodlení se ocitl žalovaný u splátek č.1, 2, 3, 10, 12, 13, 14, 15, 16, 17). V důsledku těchto prodlení žalovaného následně došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy (tj. pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky č. 16, k datu 23. 7. 2023 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 73 961,35 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala i uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se domáhala v souladu se smlouvou (bod 6.5.) i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru od 25. 7. 2023, neboť ani po zesplatnění nedošlo k úplnému zaplacení dlužné částky úvěru. Po zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku 31 700 Kč. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně: 42 261,35 Kč jistina úvěru – odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 67 825,15 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 136,20 Kč 2 994 Kč – smluvní pokuta 2 000 Kč – náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované 23 656,64 Kč – smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 25.07.2023 do zaplacení, tj. úrok z částky 67 825,15 Kč od 25.07.2023 do 10.08.2023 ve výši 1 392,81 Kč, úrok z částky 65 961,35 Kč od 11.08.2023 do 27.09.2023 ve výši 3 824,64 Kč, úrok z částky 60 961,35 Kč od 28.09.2023 do 17.10.2023 ve výši 1 472,80 Kč, úrok z částky 57 961,35 Kč od 18.10.2023 do 15.11.2023 ve výši 2 030,29 Kč, úrok z částky 54 961,35 Kč od 16.11.2023 do 22.12.2023 ve výši 2 456,43 Kč, úrok z částky 53 261,35 Kč od 23.12.2023 do 16.01.2024 ve výši 1 608,50 Kč, úrok z částky 50 261,35 Kč od 17.01.2024 do 28.02.2024 ve výši 2 113,01 Kč, úrok z částky 47 261,35 Kč od 29.02.2024 do 30.04.2024 ve výši 1 122,20 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 42 261,35 Kč od 01.05.2024 do zaplaceni, přičemž tento úrok je ve výši 44,88 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 17.02.2024) žalobce uplatňuje úrok v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15.00 % p.a.Do současné doby nebyl dluh uhrazen, a to ani přes zasílané upomínky.K výzvě soudu žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela při tomto hodnocení z údajů o příjmech žalovaného, ověřila jeho úvěrovou historii v databázích NRKI, SOLUS, nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, volné zdroje žalovaného byly ve výši 22 940 Kč. Příjmy žalovaného byly ve výši 31 000 Kč měsíčně, což žalobkyně doložila částečným výpisem z účtu žalovaného, kdy v období od září 2021 do ledna 2022 byly uvedeny pouze příjmy ze zaměstnání v průměrné výši 32 246 Kč, jeho náklady pak 7 060 Kč měsíčně, zde žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným. Pokud jde o náklady na bydlení, pak žalovaný uvedl nájemné a inkaso ve výši 3 200 Kč, o výši nájemného nemá žalobkyně žádný doklad či potvrzení. Žalovaný neměl s žalobkyní uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu, K dalším výdajům žalovaného žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, má zajištěno vlastní bydlení. Po zhodnocení všech dokumentů a po porovnání příjmů a výdajů měla žalobkyně prokázáno, že bylo možné poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu, který provedla a žalobkyně považuje provedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání soudu dne 13. 2. 2025 nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení jednání, proto soud věc projednal bez jeho přítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Z předsmluvního formuláře ze dne 18. 1. 2022, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 18. 1. 2022, oznámením o schválení úvěru ze dne 19. 1. 2022, karty klienta, přílohou č. 1 k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouvy o úvěru. Pojištěná schopnosti splácet úvěr, dodatky ke smlouvě ze dne 18. 1. 2022, kopií občanského průkazu žalovaného, splátkovým kalendářem, pojištěním schopnosti splácet úvěry bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 80 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 4 116 Kč měsíčně a celkem bude vráceno žalobci 173 376 Kč. Byla sjednána úroková sazba 44,88 % p.a., byla sjednána náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, kdy je žalobce oprávněn požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2999 Kč za každý kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, kdy se ocitne klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů a to částku 200 Kč. Jestliže se ocitne klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou.11. Z listin nazvaných hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného – tento uvedl své příjmy ve výši 31 000 Kč měsíčně ze zaměstnání, výdaje byly uvedeny jako životní minimu 3 860 Kč, bydlení 3 200 Kč, dále uvedl, že svobodný, má vlastní formu bydlení.12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného, který se týkal pouze příjmů za období měsíce září 2021 až leden 2022 bylo zjištěno, že příjem ze zaměstnání byl v září 2021ve výši 32 905 Kč, v říjnu 2021 ve výši 32 257 Kč, v listopadu 2021 ve výši 31 152 Kč, v prosinci 2021 ve výši 32 228 Kč a v lednu 2022 ve výši 32 691 Kč. Z tohoto výpisu nebylo možné zjistit, jaké konkrétní pohyby na účtu probíhaly, šlo pouze o sdělení sumarizovaných částek.13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS nebylo k osobě žalované nalezeno žádných záznamů, z prováděného CBS Skóre klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, res. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) bylo zjištěno, že hodnota skóre byla uvedena 416– zařazeno do kategorie III. maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů).14. Interními účetními doklady bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán 18. 1. 2022 převodem na účet žalovaného.15. Z dopisů ze dne 21. 3. 2022, 20. 2. 2023, 18. 4. 2023, 19. 5. 2023, 19. 6. 2023, 19. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně upozorňovala žalovaného na prodlení s úhradou splátek, žalovaný byl opakovaně upozorněn na vznik nároku žalobkyně na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a upozorněn, že pokud nedojde k okamžité úhradě dlužných splátek, vynaložených nákladů a smluvní pokuty, může dojít k zesplatnění celého úvěru.16. Oznámením ze dne 23. 7. 2023 doručovaným žalovanému z důvodu prodlení splátek úvěru o délce 65 dnů, oznámila žalobkyně zesplatnění všech závazků vyplývající z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 78 955 Kč, která se skládala ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru 67 825,15Kč, úroku za poskytnutí úvěru do zesplatnění úvěru ve výši 6 136,20 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 000Kč.17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný.18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.20. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.21. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.22. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.23. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila stejné důkazy, které připojila k žalobě, pouze doplnila tvrzení tak, že si prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného z databází (tzv. úvěrových registrů) a to jednak z interní databáze žalobkyně, prověřila rejstřík SOLUS a insolvenční rejstřík. Je tedy nepochybné, že žalobkyně nijak blíže neověřovala či nevyžadovala doložení žádných důkazů prokazujících výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Žalobkyně jediné co ověřila, byl příjem ze zaměstnání, který byl ověřen výpisem z účtu žalovaného. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet částku cca 4 116 Kč měsíčně, když nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky). Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit i rodinné postavení spotřebitele, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba, žalovaným uváděné náklady na bydlení jsou rovněž velmi nízké, opět ničím neosvědčené.24. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly nikterak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z. , podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od něj obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Za situace, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 80 000 Kč a žalovaný uhradil již 88 744 Kč, nevzniklo na straně žalovaného žádné bezdůvodné obohacení, a proto soud žalobu zcela zamítl (výrok I.).25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dl e§ 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly.