120 C 13/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 30 962 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty 9 645,19 Kč. Tvrdila, že dne 25. 4. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, k jehož vyplacení došlo téhož dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 75,66 % p. a. splácet ve 30 měsíčních splátkách po 2 566 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci počínaje měsícem květen 2024, součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěru ve výši 315 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model žalobkyně založený na bodovém hodnocení dlužníka), prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovanou, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru celkem 2 566 Kč, poté uhradil ještě dalších celkem 6 753 Kč (3x 2 251 Kč). V důsledku prodlení žalovaného podle smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč za prodlení splátek č. [hodnota] a č. [hodnota] (vždy po 499 Kč), dále pak ve celkové výši 600 Kč (3 x 200 Kč za každou splátku v prodlení) právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. V důsledku prodlení žalovaného dále došlo k zesplatnění celého úvěru k 22. 8. 2024 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 35 172,85 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od 24. 8. 2024 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dle žalobkyně dlužil novou jistinu úvěru 29 049,85 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náklady 600 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, smluvní pokutu 0,1 % denně z nové dlužné jistiny tj. 9 645,19 Kč, úrok za poskytnutí úvěru a úhrady za pojištění 315 Kč.

2. Usnesením ze dne 18. 8. 2025 č. j. [spisová značka] soud k návrhu žalobkyně řízení zastavil co do částky 4 070 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 24. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 1 400,30 Kč a co do úroku ve výši 55,66 % ročně z částky 29 640,42 Kč od 24. 8. 2024 do 16. 9. 2024. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky ve výši 26 892 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 645 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 8. 2024 do 14. 10. 2024, z částky 31 394 Kč ve výši 12,75 % ročně od 15. 10. 2024 do 27. 11. 2024 z částky 29 143 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 11. 2024 do 30. 12. 2024 z částky 26 892 Kč ve výši 12,75 % ročně od 31. 12. 2024 do zaplacení, částky 8 244,89 Kč a úrok ve výši 20 % p.a z částky 29 640,42 Kč od 24. 8. 2024 do 16. 9. 2024 úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 29 640,42 Kč od 17. 9. 2024 do 30. 12. 2024 z částky 29 364,85 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 8. 2024 dosáhne částky 81 036 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s usnesením výše byly žalovanému doručeny dne 12. 9. 2025. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celé řízení byl pasivní. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu z 18. 1. 2026, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Ve výzvě byl poučen o následcích, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, tedy, že se bude jeho souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládat. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 26. 1. 2026 na adresu jeho trvalého bydliště, tj. [adresa], stejně jako korespondence shora.

4. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota], dodatku č. [hodnota], přílohy č. [hodnota], přihlášky do pojištění, pojistných podmínek, z informací o pojištění, oznámení o schválení úvěru ze dne 26. 4. 2024 vč. splátkového kalendáře a dodejky, výpisu z registru ČNB a dalších listin bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč na dobu 30 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 2 566 Kč vždy k 18. dni v měsíci a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 67 530 Kč (tj. částka bez pojištění), když byla sjednána úroková sazba 75,66 % p.a. (resp. za předpokládané roční procentní sazby nákladů – RPSN 108,27 %). Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala, o čemž vyrozuměla žalovaného dne 9. 5. 2024, kdy si tento převzal oznámení o schválení úvěru a splátkový kalendář. Podle čl. 6.1. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů, a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6.3. a 6.4. smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný ve smlouvě dále mj. uvedl svou adresu pro doručování, která byla shodná a adresou bydliště – [adresa], telefonický kontakt, emailovou adresu a číslo účtu pro vyplacení úvěru č. [č. účtu]. Totožnost žalovaného žalobkyně zjistila z jeho občanského průkazu, jehož kopii si pořídila, takto si ověřila zároveň jeho trvalý pobyt – [adresa].

5. Listiny označené jako „hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně vycházela při uzavírání smlouvy z pravidelného měsíčního příjmu žalovaného ze zaměstnání 23 600 Kč, stanovila jeho měsíční výdaje na 10 406 Kč - životní minimum mělo činit 4 860 Kč, výdaje na bydlení 5 546 Kč a dospěla k závěru, že k dispozici má žalovaný měsíčně 10 406 Kč. Finanční potřeba byla stanovena na 250 000 Kč, výše úvěru měla činit 30 000 Kč. V době uzavírání smlouvy o úvěru žalovaný neměl s nikým žít ve společné domácnosti, byl svobodný, bydlel ve vlastním, zaměstnán byl u Foxxconnn [právnická osoba]. v [adresa]. Z výpisu z účtu žalovaného, na který bylo zasláno 30 000 Kč, byl zjištěn příjem žalovaného, a to vyplacený v období 12/2023 – 4/2024 v průměrné měsíční výši 24 482,40 Kč.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že částka 30 000 Kč byla zaslána na číslo účtu [účet] pod VS [var. symbol] odpovídajícím číslu smlouvu.

7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný k 22. 4. 2024 ničeho nedlužil. Z výpisu z NRKI soud zjistil, že žalovaný měl v době pořízení výpisu celkem [hodnota] žádosti o úvěr či půjčky a neměl žádné dluhy po splatnosti.

8. Podle karty klienta bylo uhrazeno žalovaným celkem 9 319 Kč, přičemž uhrazené částky nehradil žalovaný (dle smlouvy) řádně a včas.

9. Výzvami ze dne 19. 8. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátek č. [hodnota] -4, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 22. 8. 2024 žalobkyně oznámila žalované mu zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě dluhu.

10. Předžalobní výzvou ze dne 13. 6. 2025 žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně rekapitulovala žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě, nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvu, jinak bude přistoupeno k soudního vymáhání pohledávek. Tato listina byla dle podacího archu žalovanému na adresu [adresa] odeslána dne 13. 6. 2025.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

19. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do 20 681 Kč.

20. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

21. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalovaného. Prokázány nebyly žádné výdaje, nebylo zjištěno, zda a jaké má v době uzavírání předmětné smlouvy výdaje s bydlením, jistě vynakládal tisícové částky na stravu, oblečení, hygienu, dopravu, pojištění apod., když dle soudu jsou výdaje uvedené v hodnocení klienta se soudu jeví podhodnocené. Žádné důkazy k tomuto nebyly předloženy ani označeny. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila finanční situaci žalovaného dostatečně. Měla vědomost pouze o výši jeho příjmu v průměru kolem 24 400 Kč měsíčně. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla.

22. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil 9 319 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami ve výši 20 681 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Žaloba i v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl stanoven s ohledem nejen na požadovanou a soudem přiznanou jistinu, ale i s ohledem výši ročního plnění v případě úroků a úroků z prodlení ke dni rozhodnutí ve věci. Návrh byl zamítnut v rozsahu 26 252,62 Kč, což je více, než kolik má žalovaný zaplatit. Ve sporu tak byl úspěšnější žalovaný a měl by tak právo na poměrnou část svých nákladů řízení. Dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. V souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky, kterou má žalovaný žalobkyni zaplatit.