120 C 14/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 7. 2025 domáhala (po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 3. 9. 2025, č. j. [spisová značka]) po žalované zaplacení částky shora s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná podepsala [datum]. [jméno FO] jejím základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, k jehož vyplacení na účet došlo 15. 2. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 78,09 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 2 903 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná do data zesplatnění úvěru uhradila pouze [právnická osoba] 933 Kč, a to 27. 3. 2024, později neuhradila ničeho. V důsledku prodlení žalované podle smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalované dále došlo k zesplatnění celého úvěru k 21. 7. 2024 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 47 000,45 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná se dále zavázala, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od 23. 7. 2024 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dle žalobkyně dlužila novou jistinu úvěru 47 000,45 Kč složenou z původní jistiny úvěru 39 380,40 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 7 620,05 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náklady 400 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, smluvní pokutu 0,1 % denně z 47 000,45 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení (žalobkyně požadovala pouze částku ke dni podání žaloby vyčíslenou na 16 638 Kč), nominální úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné jistině úvěru ve výši 39 380,40 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model žalobkyně založený na bodovém hodnocení dlužníka), prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovanou, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Při ověřování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že měla čistý měsíční příjem 23 342 Kč, její náklady činily 9 860 Kč měsíčně, volné zdroje ke splácení (po odečtení rezervy 1 000 Kč) tak činily 12 482 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že má náklady na bydlení 5 000 Kč (nájemné + inkaso), neuvedla, že by měla vyživovací povinnost. Byl ověřen insolvenční rejstřík, totožnost žalované, výplatní pásky, výpis z NRKI, SOLUSu, bankovní účet žalované.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 11. 11. 2025 od 14:00 hod. se bez omluvy nedostavila, ač předvolání jí bylo doručeno 27. 10. 2025 na adresu jejího trvalého bydliště postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. a rozhodnutí tak ponechala na úvaze soudu. Soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel z listin níže, jejichž obsah byl sdělen k důkazu. Zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 15. 2. 2024 vč. Dodatku č. [hodnota], oznámení o schválení úvěru ze dne 16. 2. 2024 vč. splátkového kalendáře a dodejky, informačního dokumentu, prohlášení klienta, výpisu z registru ČNB a dalších listin bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč na dobu 36 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 2 903 Kč měsíčně a žalobkyni, která byla/je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 104 508 Kč, když byla sjednána výpůjční úroková sazba 78,09 % p. a. (resp. za předpokládané roční procentní sazby nákladů – RPSN 113,08 %). Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Podle čl. 6.1. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů, a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6.3. a 6.4. smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná ve smlouvě dále mj. uvedla svou doručovací adresu [adresa], telefonický kontakt a emailovou adresu. Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla žalované zaslána na číslo účtu uvedené ve smlouvě, tj. 357804170277/0100. Totožnost žalované žalobkyně ověřila z jejího občanského průkazu, který tato předložila a jehož kopii si žalobkyně pořídla a předložila soudu.

4. Z listiny označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované. Zprostředkovatel úvěru při uzavírání smlouvy dle informací žalované stanovil její měsíční příjem na částku 23 342 Kč ze zaměstnání a stanovil její měsíční výdaje na celkovou částku 9 860 Kč měsíčně, sestávající z částky 5 000 Kč na bydlení, z částky 4 860 Kč na vlastní výdaje (životní minimum). Výdaje nebyly blíže konkretizovány. Zprostředkovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaná disponuje volnými zdroji ve výši 12 482 Kč. Dále v „hodnocení klienta“ mj. uvedl, že žalovaná je zaměstnána, je svobodná, nikoho nevyživuje, ve společné domácnosti s nikým nežije. Žalovaná tuto listinu stvrdila jedinečným kódem, který jí byl vygenerován.

5. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná k 15. 2. 2024 nebyla v tomto registru zjištěna. Z databáze NRKI bylo zjištěno, že žalovaná v minulosti již měla nějaké půjčky či úvěry, ke dni pořízení tohoto výpisu pak dlužila 892 Kč.

6. Podle karty klienta bylo na konto předmětné smlouvy uhrazeno pouze [právnická osoba] 903 Kč, a to 27. 3. 2024.

7. Výzvami ze dne 17. 6. 2024 a ze dne 18. 7. 2024 žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou splátek č. [hodnota] a 4, respektive 3 – 5 a na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru.

8. Předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2025 včetně plné moci žalobkyně rekapitulovala žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 65 dnů a vyzvala ji k okamžité úhradě. Tato listina byla dle podacího archu žalované na jí uvedenou doručovací adresu odeslána dne 19. 2. 2025.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

17. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do 34 194 Kč.

18. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

19. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalované. Vycházela pouze ze životního minima 4 860 Kč, což však realitě nemusí odpovídat. Náklady na bydlení tvrzené v částce 5 000 Kč nebyly nijak podloženy, žalobkyně uvedla, že neměla objektivní možnost ověřit si tvrzení žalované. Za takové situace žalobkyně zcela zjevně nepostupovala s odbornou péčí, když stanovila celkové výdaje částkou 9 860 Kč, přestože tyto neměla nijak podložené a „životní minimum“ nemusí odpovídat realitě. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila výdaje žalované dostatečně a spokojila se s jeho tvrzením, přestože předložené listiny nasvědčovaly tomu, že její tvrzení nebyla objektivně podložena. Žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady o příjmu a výdajích žalované. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalované s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla.

20. Žalobkyně, resp. její zástupkyně, nemohla být pro svou nepřítomnost při soudním jednání poučena ve smyslu § 118a o.s.ř., jaká tvrzení a důkazy je ještě třeba pro úspěch ve věci doplnit.

21. Důsledkem shora uvedeného je tak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, žalovaná jí do současné doby uhradila pouze 5 806 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkou, která jí byla poskytnuta, a částkou uhrazenou. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Žaloba v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.

22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. V tomto případě měla větší úspěch žalovaná a náležely by jí tak náklady řízení v poměrné výši. Jelikož jí však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. V souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. byla žalované stanovena třídenní lhůta k plnění, neboť soud neshledal důvody pro jiný postup.