120 C 19/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 9. 2025 domáhala (po částečném zpětvzetí učiněném dne 20. 11. 2025, na základně něhož soud usnesením ze dne 7. 12. 2025 řízení částečně zastavil usnesením č. j. [spisová značka]) po žalovaném zaplacení částek shora uvedených s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 27. 12. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, k jehož vyplacení došlo následující den. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,97 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 723 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci počínaje měsícem leden 2023, součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěru ve výši 450 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model žalobkyně založený na bodovém hodnocení dlužníka), prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovanou, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru celkem 27 784 Kč, poté uhradila ještě dalších celkem 16 544 Kč. V důsledku prodlení žalované podle smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč za každou splátku v prodlení) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 800 Kč (4 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalované dále došlo k zesplatnění celého úvěru k 23. 10. 2023 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 55 620,24 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná se dále zavázala, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od 25. 10. 2023 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dle žalobkyně dlužila novou jistinu úvěru 39 998,24 Kč složenou z původní neuhrazené jistiny úvěru ve výši 48 439,07 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 7 181,17 Kč, smluvní pokutu 1 996 Kč, náklady 800 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, smluvní pokutu 0,1 % denně z nové dlužné jistiny), nominální úrok ve výši 73,97 % p. a. za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru od 25. 10. 2023 do 17. 11. 2023, dále pak již ve výši 15 % ročně.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny oproti podpisu dle 12. 12. 2025. Po celé řízení byla žalovaná pasivní.

3. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota], dodatek č. [hodnota], příloha č. [hodnota], přihlášky do pojištění, pojistných podmínek, z informací o pojištění, oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 12. 2022 vč. splátkového kalendáře, informace pro klienta a výpisu z registru ČNB a dalšími listinami bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 3 723 Kč vždy k 19. dni v měsíci od 19. 1. 2023 do 19. 12. 2026 a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 156 816 Kč, když byla sjednána úroková sazba 73,96 % p.a. (resp. za předpokládané roční procentní sazby nákladů – RPSN 104,98 %). Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Podle čl. 6.1. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů, a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6.3. a 6.4. smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná ve smlouvě dále mj. uvedla svou adresu pro doručování, který byla shodná a adresou bydliště – [Jméno žalované B] 8, [adresa], telefonický kontakt, emailovou adresu a číslo účtu pro vyplacení úvěru č. [č. účtu]. Totožnost žalované žalobkyně zjistila z jejího občanského průkazu, jehož kopii si pořídila.

4. Listiny označené jako „hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně vycházela při uzavírání smlouvy z pravidelného měsíčního příjmu žalované ze zaměstnání 19 700 Kč, stanovila její měsíční výdaje na 10 688 Kč - životní minimum mělo činit 4 620 Kč, výdaje na bydlení 3 568 Kč a 2 500 Kč na dopravu, kurzy, záliby, apod. a dospěla k závěru, že k dispozici má žalovaná měsíčně 8 012 Kč. Finanční potřeba byla stanovena na 250 000 Kč, výše úvěru měla činit 50 000 Kč. V době uzavírání smlouvy o úvěru žalovaná neměla s nikým žít ve společné domácnosti a bydlela ve vlastním, byla zaměstnána u [právnická osoba], z výplatních pásek byl zjištěn její příjem 19 739 Kč obdržených v prosinci 2022 a 22 267 Kč obdržených v listopadu 2022.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla zaslána na číslo účtu [účet] pod VS [var. symbol] odpovídajícím číslu smlouvu.

6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná ničeho nedlužila.

7. Podle karty klienta bylo uhrazeno žalovanou celkem 44 318 Kč, přičemž uhrazené částky nehradila řádně a včas.

8. Výzvami ze dne 19. 6. 2023, 21. 8. 2023, 19. 9. 2023 a 20. 10. 2023 žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou splátek č. [hodnota], 6 a později i 7 - 10, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 23. 10. 2023 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě9. Předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2025 žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně rekapitulovala žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzvala ji k okamžité úhradě, nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvu, jinak bude přistoupeno k soudního vymáhání pohledávek. Tato listina byla dle podacího archu žalované na adresu [adresa], [Jméno žalované B] 8, odeslána dne 8. 9. 2025.10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.14. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.18. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do 5 682 Kč.19. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.20. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalované. Prokázány nebyly žádné výdaje, nebylo zjištěno, zda a jaké má v době uzavírání předmětné smlouvy výdaje s bydlením, jistě vynakládala tisícové částky na stravu, oblečení, hygienu, dopravu, pojištění apod., když dle soudu jsou výdaje uvedené v hodnocení klienta se soudu jeví podhodnocené. Žádné důkazy k tomuto nebyly předloženy ani označeny. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila finanční situaci žalované dostatečně. Měla vědomost pouze o výši jejího příjmu kolem 20 tisíc měsíčně. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalované s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla.21. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, žalovaná jí do současné doby uhradila 44 318 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami ve výši 5 682 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Žaloba i v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl stanoven s ohledem nejen na požadovanou a soudem přiznanou jistinu, ale i s ohledem na pětinásobek ročního plnění v případě úroků a úroků z prodlení. Ve sporu byla úspěšnější žalovaná a měla by tak právo na poměrnou část svých nákladů řízení. Dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.23. V souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.