Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 9 898 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 099 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, co do částky 19 002 Kč, co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 39 654,02 Kč od 29. 8. 2023 do 20. 9. 2023 a co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 654,02 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 8. 2023 dosáhne částky 142 387 Kč, se návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 2. 2025 domáhala (po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 17. 3. 2025, č. j. [spisová značka]) po žalovaném zaplacení částky 44 258 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 099 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, pro 19 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 20 % p. a. z částky 39 654,02 Kč od 29. 8. 2023 do 20. 9. 2023 a úrok ve výši 15 % p.a. z částky 39 654,02 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 8. 2023 dosáhne částky 142 387 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný podepsal 20. 3. 2023. Na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, k jehož vyplacení na účet došlo 21. 3. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 64,11 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 817 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet ve výši 345 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá vyživovací povinnost. Žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil pouze 5 640 Kč, později neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného podle smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 600 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále došlo k zesplatnění celého úvěru k 27. 8. 2023 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 46 466,67 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od 29. 8. 2023 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dle žalobkyně dlužil novou jistinu úvěru 46 466,67 Kč složenou z původní jistiny úvěru 39 654,02 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 812,65 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náklady 600 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, smluvní pokutu 0,1 % denně z 46 466,67 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení (žalobkyně požadovala pouze částku ke dni podání žaloby vyčíslenou na 19 002 Kč), nominální úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné jistině úvěru ve výši 39 654,02 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení a dále úhradu za pojištění schopnosti žalovaného splácet za 3 splátky po 345 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model žalobkyně založený na bodovém hodnocení dlužníka), prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovaným, ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že měl čistý měsíční příjem 25 000 Kč, jeho náklady činily 8 775 Kč měsíčně, volné zdroje ke splácení (po odečtení rezervy 1 000 Kč) tak činily 15 225 Kč měsíčně. Byl ověřen insolvenční rejstřík, totožnost žalovaného, výplatní pasky, výpis z NRKI, SOLUSu, bankovní účet žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 10. 6. 2025 od 8:30 hod. se bez omluvy nedostavil, ač předvolání mu bylo doručeno do jeho datové schránky dne 15. 4. 2025 a rozhodnutí tak ponechal na úvaze soudu. Soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel z listin níže, jejichž obsah byl sdělen k důkazu.
3. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 20. 3. 2023 vč. Dodatku č. [hodnota], přílohy ohledně pojištění, přihlášky do pojištění, oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 3. 2023 vč. splátkového kalendáře a dodejky, pojistných podmínek, informačního dokumentu, prohlášení klienta, výpisu z registru ČNB a dalších listin bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 2 817 Kč měsíčně (když část splátky bez měsíční úhrady pojistného činila 2 472 Kč) a žalobkyni, která byla/je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 118 656 Kč (není zde zahrnuto pojištění) , když byla sjednána výpůjční úroková sazba 69,11 % p.a. (resp. za předpokládané roční procentní sazby nákladů – RPSN 95,81 %). Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala, splátkový kalendář byl žalovanému doručen 27. 3. 2023. Podle čl. 6.1. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů, a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6.3. a 6.4. smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný ve smlouvě dále mj. uvedl svou doručovací adresu [adresa], telefonický kontakt a emailovou adresu. Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že částka 40 000 Kč byla žalovanému zaslána na číslo účtu uvedené ve smlouvě, tj. 01927402018/3030. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z jeho občanského průkazu, který tento předložil a jehož kopii si žalobkyně pořídla a předložila soudu.
4. Z listiny označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Zprostředkovatel úvěru při uzavírání smlouvy dle informací žalovaného stanovil jeho měsíční příjem na částku 25 000 Kč ze zaměstnání a stanovil jeho měsíční výdaje na celkovou částku 8 775 Kč měsíčně, sestávající z částky 3 915 Kč na bydlení, z částky 4 860 Kč na vlastní výdaje (životní minimum). Výdaje nebyly blíže konkretizovány. Zprostředkovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 15 225 Kč. Dále v „hodnocení klienta“ mj. uvedl, že žalovaný je zaměstnán, je svobodný, nikoho nevyživuje, ve společné domácnosti s nikým nežije. Žalovaný tuto listinu stvrdil jedinečným kódem, který mu byl vygenerován. Z detailu úhrady z účtu [č. účtu] bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu ke dni 14. 3. 2023 byl žalovaný.
5. Z výplatních pásek za leden a únor 2023 a z potvrzení o příjmu soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavírání smlouvy výše zaměstnán na dobu neurčitou [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem 25 722 Kč čistého.
6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný k 14. 3. 2023 ničeho nedlužil. Z databáze NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl přiděleno skóre 371 a byl tak zařazen mezi lepší segment klientů.
7. Podle karty klienta bylo na konto předmětné smlouvy uhrazeno pouze 5 640 Kč celkem.
8. Výzvami ze dne 24. 7. 2023 a ze dne 22. 8. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátek, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 27. 8. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru.
9. Předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2024 žalobkyně rekapitulovala žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 65 dnů a vyzvala ho k okamžité úhradě. Tato listina byla dle podacího archu žalovanému na jím uvedenou doručovací adresu odeslána dne 12. 11. 2024.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
14. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.
18. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 34 360 Kč.
19. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.
20. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalovaného. Vycházela pouze ze životního minima 4 860 Kč, což však realitě nemusí odpovídat. Náklady na bydlení tvrzené v částce 3 915 Kč nebyly nijak podloženy, žalobkyně uvedla, že neměla objektivní možnost ověřit si tvrzení žalovaného. Za takové situace žalobkyně zcela zjevně nepostupovala s odbornou péčí, když stanovila celkové výdaje částkou 8 775 Kč, přestože tyto neměla nijak podložené a „životní minimum“ nemusí odpovídat realitě. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila výdaje žalovaného dostatečně a spokojila se s jeho tvrzením, přestože předložené listiny nasvědčovaly tomu, že jeho tvrzení nebyla objektivně podložena. V souhrnu žalobkyně měla k dispozici toliko doklady o příjmu žalovaného, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla.
21. Žalobkyně byla při soudním jednáním poučena ve smyslu § 118a o.s.ř., jaká tvrzení a důkazy je ještě třeba pro úspěch ve věci doplnit a byla poučena o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně ničeho nedoplnila, k věci již nic neměla.
22. Důsledkem shora uvedeného je tak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil pouze 5 640 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkou, která mu byla poskytnuta, a částkou uhrazenou, Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Žaloba v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.
23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. V tomto případě měl větší úspěch žalovaný a náležely by mu tak náklady řízení v poměrné výši. Jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
24. V souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. byla žalovanému stanovena třídenní lhůta k plnění, neboť soud neshledal důvody pro jiný postup.