Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 40 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 9. 2. 2024 do zaplacení.
II. Zamítá se žaloba, pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení částky 17 841,44 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 841,44 Kč za dobu od 9. 2. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám [Jméno žalobce B], advokáta, jako zástupce žalobce náklady řízení v částce 5 265,70 Kč.
Odůvodnění
1 Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 57 841,44 Kč, představující nesplacený revolvingový úvěr poskytnutý původním věřitelem, společností [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno], na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 12. 9. 2023. Dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 841,44 Kč za období od 9. 2. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Tvrdil, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru poskytl původní věřitel žalovanému úvěr, který měl být splacen nejpozději do 8. 2. 2024. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté prostředky nevrátil. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek.
2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3 Ze smlouvy o úvěru datované 12. 9. 2023 bylo zjištěno, že společnost [Anonymizováno] poskytla žalovanému revolvingový úvěr s rámcem ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 8. 2. 2024.
4 K jednání dne 16. 12. 2024 se žalovaný nedostavil bez omluvy, žalobce se z jednání řádně a včas omluvil. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž 18. 12. 2024 již jen došlo k vyhlášení rozsudku, aniž by bylo třeba účastníky k takovému jednání předvolávat.
5 Soud se při posuzování platnosti smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru i tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.
6 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází i z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jeho tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
7 Žalobce k výzvě soudu uvedl, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti.
8 Otázku platnosti úvěrové smlouvy soud posuzoval z úřední povinnosti. I přes doplnění žalobce ohledně posouzení úvěruschopnosti má soud za to, že tato nebyla řádně ověřena. Předně z úvěrové smlouvy neplyne nic o tom, že by bylo mezi stranami úvěrové smlouvy ujednáno, že by proběhla lustrace ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, a k tomu, že takovou lustraci úvěrující provedl, nebyly označeny žádné důkazy. Totéž platí pro posouzení příjmů žalovaného; žalobce ani netvrdil, jaké příjmy a z jakých zdrojů žalovaný deklaroval. V tomto ohledu hodlal soud žalobce při jednání poučit a poskytnout mu možnost proces posouzení úvěruschopnosti doplnit, co se týče tvrzení i důkazů, přičemž žalobce se neúčastí na jednání (byť ji omluvil) této možnosti zbavil.
9 Na smlouvu o úvěru je třeba na základě závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, hledět jako na neplatnou, neboť původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. V tomto ohledu soud žalobce poučil a poskytl mu lhůtu, aby tvrzení a důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti byly doplněny.
10 Žalobě bylo vyhověno toliko částečně, pokud jde o jistinu a úrok z prodlení, za použití § 2991 občanského zákoníku (vydání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny).
11 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.
12 Úspěch žalobce možno vyjádřit následovně: 69,15 %. Žalobci náleží právo na poměrnou část nákladů představovanou odečtením míry jeho neúspěchu od poměru jeho úspěchu (tj. 38,3 % nákladů účelně vynaložených). Účelně vynaložené náklady u žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 314 Kč, odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v rozsahu 2 úkonů právní služby po 3 420 Kč (převzetí věci, sepis žaloby) a 1 710 Kč (jednoduchá předžalobní výzva), paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč a DPH ve výši 21 %. Přiznána nebyla odměna za reakci žalobce na výzvu soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti, neboť jde o tvrzení, která měla být součástí žaloby.
13 Vzhledem k úspěchu žalobce ve výši 38,3 % má tento účastník právo na poměrnou část nákladů řízení odpovídající 38,3 %, tedy částku 5 568,33 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).
14 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).
15 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.