Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 27 490,48 Kč.
II. Zamítá se žaloba, pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení částky 42 628,27 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 346,95 Kč za dobu od 18. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1 Žalobce se po žalované domáhal následujícího plnění: částky 70 118,75 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 35 346,95 Kč za dobu od 18. 2. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že dne 12. 2. 2024 uzavřela žalovaná jako úvěrovaná se společností [Jméno žalobce A]. smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se zavázala splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 13. 3. 2024. Žalovaná však své závazky řádně neplnila. Úvěr byl žalované poskytnut celkem v částce 39 900 Kč formou postupného čerpání. Žalovaná splatila na jistinu celkem 8 671,58 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelné služby „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 259,86 Kč a „Presto“ za poplatek ve výši 1 485 Kč. Žalobce žádal i zaplacení poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvního úroku ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny.
2 Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.
3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač byla řádně předvolána.
4 Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru datované 12. 2. 2024 bylo zjištěno, že [Jméno žalobce A]. jako úvěrující poskytl žalované úvěr s revolvingovým rámcem. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalovaná úvěr čerpala v částce 36 162 Kč.
5 Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že výše ověřeného měsíčního příjmu žalované činila 23 657 Kč, nezbytné měsíční výdaje uvedené spotřebitelkou byly uvedeny částkou 0 Kč, zbytné výdaje částkou 800 Kč, počet členů ve společně hospodařící domácnosti byl uveden 1.
6 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
8 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
9 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované jako spotřebitelky tento úvěr splácet.
13 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jeho tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
14 Při neposouzení úvěruschopnosti je úvěrová smlouva stižena absolutní neplatností (kdy platnost soud zkoumá z úřední povinnosti bez ohledu na uplatněnou námitku, viz např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a výslovné znění v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022).
15 Ze strany úvěrujícího nedošlo ke splnění povinnosti objektivně získat všechny informace potřebné pro zhodnocení finanční situace dlužnice jako spotřebitelky a s odbornou péčí tak posoudit, zda je schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do jejích majetkových poměrů. Úvěrující neprovedl řádné posouzení výdajů žalované, neboť sice dokladoval, že vychází z příjmu žalované 23 657 Kč (tvrdí, že jde o příjem ověřený, ale netvrdí a nedokládá, jak jej ověřil; navíc není ani zřejmé, za jaké období příjem je, zda jde o jeden měsíc či nějaký dlouhodobější průměr apod.). Dále vycházel z výdajů žalované na bydlení v částce 9 800 Kč (aniž by tvrdil a dokládal, z čeho je ověřil; z žádných listin předložených žalobcem nevyplývá, zda jde o nájemné a související náklady nebo splátku hypotečního úvěru apod.). Dále v posouzení není uvedena výše nezbytných výdajů žalované (což souvisí mj. s náklady na bydlení).
16 Neúčastí na jednání (byť omluvenou) se žalobce zbavil možnosti být v tomto ohledu poučen, tedy že bude třeba tvrzení doplnit a označit k jejich prokázání důkazy, kdy ostatně právě toto předpokládané poučení žalobce bylo důvodem nařízení jednání.
17 Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož poskytovatel úvěru při sjednávání smlouvy řádně neposoudil schopnost žalované úvěr splácet.
18 Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru však je třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužnice (spotřebitelky); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužnice s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nelze v tuto chvíli úrok z prodlení přiznat.
19 Žalované byla (podle neplatné smlouvy) poskytnuta částka 36 162 Kč a zaplatila (vrátila) 8 671,52 Kč, tedy je povinna vrátit rozdíl mezi těmito dvěma částkami.
20 Lhůta k plnění byla s ohledem na pasivitu žalované v řízení a nemožnost zkoumat její majetkové a osobní poměry stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná dostat do prodlení se zaplacením dluhu.
21 Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.
22 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Převážně úspěšná byla žalovaná. Soud si je vědom, že neúspěch žalobce je koncentrován zejména do příslušenství, nicméně je potřeba v rozhodované věci i příslušenství přihlížet (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3070/14 ze dne 17. 1. 2017).