Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 13 000 Kč.
II. Zamítá se žaloba, pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 837,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 28. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], advokáta, jako zástupce žalobce, náklady řízení v částce 2 615 Kč.
Odůvodnění
1 Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 13 000 Kč jako dlužné jistiny, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 837,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 28. 1. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], jako úvěrujícím, a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 30. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 78 týdenních splátkách po 444 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena dne 29. 7. 2024. Žalobce dále tvrdil, že pohledávka byla na něj úvěrujícím postoupena a že se domáhá zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení (představované rozdílem mezi poskytnutou jistinou a platbami žalovaného) a zákonného úroku z prodlení.
2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.
4 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru datované 30. 1. 2023 bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na jeho bankovní účet.
5 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
6 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
7 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jeho tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
11 Při neposouzení úvěruschopnosti je úvěrová smlouva stižena absolutní neplatností (kdy platnost soud zkoumá z úřední povinnosti bez ohledu na uplatněnou námitku, viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a výslovné znění v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022).
12 Soud uzavírá, že ač se žalobce domáhá po žalovaném toliko nevrácené jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení, je třeba vycházet i v takové situaci z toho, jaký je postup, pokud soud dojde k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.
13 Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatné smlouvy nárok.
14 Nicméně při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru je třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nelze v tuto chvíli úrok z prodlení přiznat.
15 Žalovanému tedy byla uložena povinnost vrátit toliko doposud nevrácenou jistinu. Lhůta k plnění byla s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení, a tedy nemožnost zkoumat jeho majetkové a osobní poměry, stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný dostat do prodlení se zaplacením dluhu.
16 Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.
17 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u převážně úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Dále odměnou advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 3 úkonů po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění nikoli jednoduchá). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a jako plátci daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu i náhrada DPH z odměny a náhrad.
18 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 o.s.ř.