Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 999,95 Kč s úrokem z prodlení z částky 16 999,95 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, pokud jde o požadavek na zaplacení částky 18 583,89 Kč, částky 95,16 Kč, částky 338,30 Kč, částky 615,70 Kč, úroku z prodlení z částky 433,46 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1 Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 999,95 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení. Dále žádal zaplacení úroku ve výši 18 583,89 Kč, částek 95,16 Kč a 338,30 Kč (poplatky), částky 615,70 Kč (smluvní pokuta) a úroku z prodlení z poplatků za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení. Tvrdil, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené s žalovaným dne 14. 5. 2024 distančním způsobem, poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 17 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit žalobci i smluvní úroky. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobce smlouvu vypověděl dne 12. 9. 2024, přičemž k zesplatnění došlo dne 13. 9. 2024. K ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce před poskytnutím úvěru provedl jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích NRKI a BRKI a ověřil jeho příjmy přímo z jeho bankovního účtu, k němuž získal od žalovaného přístup. Neměl tak pochybnosti o jeho úvěruschopnosti.
2 Ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 14. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 13. 6. 2024. Výše denní splátky byla určena dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobce. Konec platnosti úvěrového rámce byl stanoven na den 5. 11. 2025. Posledním dnem trvání smlouvy je 29. den ode dne následujícího po posledním dni platnosti kreditního rámce, pokud klient řádně úvěr splatil. V případě prodlení je posledním dnem trvání smlouvy den splacení úvěru. Pro případ prodlení byla v čl. VIII. smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
3 Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že výše ověřeného měsíčního příjmu činila 30 012 Kč, výdaje na bydlení 500 Kč, výdaje na půjčky 1 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Počet členů ve společně hospodařící domácnosti byl 3, disponibilní příjem určil žalobce částkou 23 300 Kč.
4 Listina nadepsaná jako „BankID výpis“ nebyla pro soud čitelná (bylo z ní toliko zjištěno, že obsahuje základní údaje o žalovaném – jméno, datum narození, adresa – a pak fragmenty jakéhosi zdrojového kódu či snad internetového odkazu), což byl mimo jiné důvod, proč soud ve věci nařídil jednání, při němž hodlal vyzvat žalobce dle § 118a o. s. ř. k vysvětlení a předložení čitelného výpisu poté, co by žalobce na základě dalšího poučení dle § 118a o. s. ř. vysvětlil a případně doplnil svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud jde o výdaje na bydlení.
5 Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7 Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8 Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9 Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10 Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalovaný čerpal prostředky v celkové výši 17 000 Kč, a to 1 000 Kč dne 14. 5., 9 000 Kč dne 15. 5. a 7 000 Kč dne 18. 5. 2024.
11 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, jelikož úvěrovaný je spotřebitel. Bylo tedy nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i zákon o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015–39). Úvěr může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
12 Soud s ohledem na výše uvedená zjištění dospěl k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného neprověřil řádně, jeho přístup byl ryze formální. Ačkoliv žalobce deklaruje prověření příjmových poměrů žalovaného (prostřednictvím výpisů z účtu), zcela rezignoval na řádné posouzení výdajů žalovaného, kdy žalovaný deklaroval (a žalobce akceptoval) naprosto nereálný výdaj na bydlení ve výši 500 Kč měsíčně, což naprosto nemůže odpovídat realitě tří osob ve společné domácnosti. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce neověřil úvěruschopnost žalovaného v souladu s požadavky zákona. Na uvedeném závěru by samozřejmě nemohlo nic změnit ani předložení kompletního a čitelného výpisu z účtu, neboť závěr soudu stojí na naprosto formálním průběhu procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
13 Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Nárok žalobce vůči žalovanému se tak omezuje pouze na vrácení zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částky 16 999,95 Kč. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, netvrdil ani neprokázal, že by na dluh jakoukoli částku uhradil.
14 Žalobci byly zároveň přiznány úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu.
15 Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
16 O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Převážně úspěšnému žalovanému náklady nevznikly. Soud si je vědom, že neúspěch žalobce se koncentroval převážně do příslušenství, nicméně je třeba vnímat věc v kontextu nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a sp. zn. II. ÚS 3070/14 ze dne 17. 1. 2017.
17 Lhůty k plnění byly stanoveny dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť soud neshledal důvody ke stanovení lhůty jiné.