Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 29 400 Kč.
II. Zamítá se žaloba, pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení částky 34 646,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 150,06 Kč za dobu od 5. 9. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobci se z účtu Okresního soudu v Pardubicích vrací část soudního poplatku v částce 996 Kč.
Odůvodnění
1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: částky 64 046,91 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 30 150,06 Kč za dobu od 5. 9. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že dne 5. 5. 2025 uzavřel žalovaný jako úvěrovaný s žalobcem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 4. 6. 2025. Žalovaný však své závazky řádně neplnil. Úvěr byl žalovanému poskytnut celkem v částce 29 400 Kč. Žalovaný na jistinu neuhradil ničeho. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalobce žádal i zaplacení poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvního úroku ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za dobu od 5. 6. 2025 do 3. 9. 2025. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy toto provedl, od žalovaného získal údaje o počtu osob ve společně hospodařící domácnosti, o jeho pravidelných měsíčních výdajích a příjmech, přičemž tyto údaje žalovaný poskytl při podání žádosti o úvěr. Dále tvrdil, že ověřil čistý měsíční příjem žalovaného, který činil 25 746 Kč, a vyhodnotil jej jako dostatečný pro splácení poskytnutého úvěru. Provedl dále lustrace žalovaného v dostupných registrech, zejména v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, registrech bankovních a nebankovních informací a v registru neplatných dokladů, a že z těchto prověření nevyplynuly skutečnosti, které by bránily poskytnutí úvěru.
2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.
4 Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru datované 5. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobce jako úvěrující poskytl žalovanému úvěr s revolvingovým rámcem. Z výpisů bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal dne 5. 5. 2025 v částce 29 400 Kč.
5 Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 746 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky byly uvedeny částkou 9 600 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení částkou 6 500 Kč, další nezbytné výdaje částkou 5 000 Kč, zbytné výdaje částkou 3 000 Kč, přičemž počet členů ve společně hospodařící domácnosti byl uveden 4, z toho 3 osoby s příjmem.
6 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
8 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
9 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.
13 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jeho tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
14 Při neposouzení úvěruschopnosti je úvěrová smlouva stižena absolutní neplatností (kdy platnost soud zkoumá z úřední povinnosti bez ohledu na uplatněnou námitku, viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C679/18, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a výslovné znění v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022).
15 Ze strany úvěrujícího nedošlo ke splnění povinnosti objektivně získat všechny informace potřebné pro zhodnocení finanční situace dlužníka jako spotřebitele a s odbornou péčí tak posoudit, zda je schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do jeho majetkových poměrů. Úvěrující neprovedl řádné posouzení výdajů žalovaného, neboť sice dokladoval, že vychází z příjmu žalovaného 25 746 Kč (tvrdí, že jde o příjem ověřený, ale netvrdí a nedokládá, jak jej ověřil; navíc není ani zřejmé, za jaké období příjem je, zda jde o jeden měsíc, či nějaký dlouhodobější průměr apod.). Dále vycházel z výdajů žalovaného na bydlení v částce 6 500 Kč (aniž by tvrdil a dokládal, z čeho je ověřil; z žádných listin předložených žalobcem nevyplývá, zda jde o nájemné a související náklady, nebo splátku hypotečního úvěru apod.).
16 Neúčastí na jednání (byť omluvenou) se žalobce zbavil možnosti být v tomto ohledu poučen, že bude třeba tvrzení doplnit a označit k jejich prokázání důkazy, kdy ostatně právě toto předpokládané poučení žalobce bylo důvodem nařízení jednání.
17 Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož poskytovatel úvěru při sjednávání smlouvy řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet.
18 Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru je však třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nelze v tuto chvíli úrok z prodlení přiznat.
19 Žalovanému byla (podle neplatné smlouvy) poskytnuta částka 25 049 Kč a nevrátil ničeho, tedy tuto částku je povinen žalobci zaplatit (vrátit).
20 Lhůta k plnění byla s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení a nemožnost zkoumat jeho majetkové a osobní poměry stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný dostat do prodlení se zaplacením dluhu.
21 Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.
22 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Převážně úspěšný byl žalovaný. Soud si je vědom, že neúspěch žalobce je koncentrován zejména do příslušenství, nicméně je potřeba v rozhodované věci i k příslušenství přihlížet (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3070/14 ze dne 17. 1. 2017).
23 V souladu s položkou 2 sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soud vypočetl soudní poplatek s ohledem na to, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soudní poplatek tedy činí 1 566 Kč. Jelikož žalobce zaplatil na poplatku 2 562 Kč (zaplacen byl i z kapitalizovaného úroku), soud mu dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o vrácení poměrné části poplatku žalobci.