Výrok
I. Co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 842 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1 788 Kč se řízení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 734,79 Kč, s úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 15 % p.a. od 7. 12. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 070,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 11. 4. 2024 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 836 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 28. 5. 2023 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě níž mu tato společnost poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit do 7. 7. 2023 s úrokem v částce 1 742 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel. Dlužná částka pak sestávala z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 742 Kč, paušálních nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 788 Kč a účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do vlastních rukou doručeny dne 11. 2. 2024).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023 a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 11. 12. 2023.
4. Podáním ze dne 3. 3. 2025 vzala žalobkyně žalobní návrh zpět co do částky 1 842 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 742 Kč + 100 Kč jako paušálních náklady na upomínání a co do částky 1 788 Kč představující smluvní pokutu s tím, že nadále požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, zákonných úroků z prodlení z této jistiny a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Soud proto co do částky 1 842 Kč a 1 788 Kč řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil.
5. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 28. 5. 2023 a jejích dodatků č. [hodnota] ze dne 30. 5. 2023, č. [hodnota] ze dne 1. 6. 2023 a č. [hodnota] ze dne 6. 6. 2023, soud zjistil, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která se jako věřitel zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal splatit poskytnutý úvěr ve lhůtě do 7. 7. 2023. Úrok byl sjednán v částce 1 742 Kč.Faktické poskytnutí úvěru žalobkyně doložila výpisy z účtu, podle kterých byla částka 12 000 Kč poukázána na účet žalovaného (specifikovaný verifikační platbou) dílčími platbami (6 000 Kč dne 28. 5. 2023, 3 500 Kč dne 30. 5. 2023 a 2 500 Kč dne 1. 6. 2023).
6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné listiny dokládající příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (žalobkyně nepředložila žádné listiny osvědčující skutečné výdaje žalovaného). Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 12 000 Kč (dlužná jistina). Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.
12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části (zpětvzetí části úroků z prodlení a smluvní pokuty, aniž by tyto částky žalovaný uhradil). Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 220,50 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 070,50 Kč.