Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 700 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 12. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 10 053 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 13. 3. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, dne 13. 3. 2024 dodatek ke smlouvě a dne 14. 3. 2024 další dodatek ke smlouvě, přičemž na základě těchto byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 5 700 Kč, a to zasláním na účet č. [č. účtu]. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit poplatek v celkové výši 1 853 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 11. 4. 2024. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry, tj. splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy. Rovněž tak potvrdila, že se seznámila se zněním smlouvy a se Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou její součástí. Zároveň odsouhlasila znění obchodních podmínek žalobkyně a smlouvu elektronicky podepsala, a to pinem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 2 000 Kč. Výše dluhu činí 7 553 Kč a sestává z jistiny a poplatku. Dále jsou žalobkyní požadovány náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (tj. 5 x 500 Kč). K výzvě soudu k doplnění údajů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně sdělila, že v tomto směru nebude doplňovat skutková tvrzení a pro případ posouzení uzavřené smlouvy jako neplatné požadovala vrácení poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny dnem 18. 8. 2025 ve smyslu § 50m o.s.ř.).
3. Smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 3. 2024, včetně jejích dodatků ze dne 13. 3. 2024 a 14. 3. 2024 bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli uvedenou smlouvu na celkovou částku 5 700 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 1 853 Kč a vše uhradit do 11. 4. 2024. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalované byla na účet č. [č. účtu] poukázána částka 5 700 Kč od žalobkyně, a to ve dnech 13. 3. 2024 a 14. 3. 2024.[právnická osoba] zaplacení dlužné částky byla žalovaná následně vyzývána písemnými upomínkami ze dne 18. 4. 2024, 25. 4. 2024, 2. 5. 2024, 11. 5. 2024, 26. 5. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2025 s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou.5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze částečně.8. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření této smlouvy, proto vyzval žalobkyni k doplnění žaloby týkající se právě otázky zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím zápůjčky. Žalobkyně k dané výzvě sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a je si vědoma toho, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Navrhla proto, aby bylo vráceno vše, co podle smlouvy o zápůjčce žalovaná obdržela, tedy vrátila bezdůvodné obohacení a uhradila úroky v zákonné výši a náklady řízení.9. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Vycházeje z vyjádření žalobkyně a z předložených listinných důkazů má soud za to, že ze strany žalobkyně nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované, k čemuž také žádné důkazy nebyly předloženy ani navrženy. Jedná se tak o smlouvu neplatnou, čehož si byla vědoma i sama žalobkyně, jak vyplývá z jejího vyjádření k výzvě soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalované. Vztah účastníků je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni pouze částku 3 700 Kč, když obdržela zápůjčku ve výši 5 700 Kč a na tuto uhradila pouze 2 000 Kč. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl pouze co do částky 3 700 Kč a ve zbytku žalobní návrh zamítl, neboť smlouva byla vyhodnocena jako neplatná a dle této nelze přiznat ani účtované poplatky (2 500 Kč). Žalobkyni byly zároveň přiznány úroky z prodlení z částky 3 700 Kč ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následující po sjednané splatnosti zápůjčky.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když v převážné míře úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.