Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 230/2024

Soud: Okresní soud v PardubicíchDatum rozhodnutí: 2. 12. 2024Č. j.: 17 C 230/2024-35Samosoudkyně: JUDr. Naděžda LibrováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 3. 2. 2025Předmět řízení: o zaplacení 76 000 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPU:2024:17.C.230.2024.1
prodlení věřitelesmlouva o úvěrusmlouva pracovní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a., a to- z částky 50 000 Kč od 9. 4. 2023 do zaplacení,- z částky 23 000 Kč od 15. 10. 2023 do zaplacení,o vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 16 652,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 4. 6. 2024 domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 76 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 13. 1. 2022 uzavřel žalovaný s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž mu tato společnost poskytla částku 50 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s poplatkem v částce 1 500 Kč v 15 pravidelných měsíčních splátkách. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 22. 4. 2022 uzavřel žalovaný s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [RČ], na základě níž mu tato společnost poskytla částku 23 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s poplatkem v částce 1 500 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách. Úvěry byly poskytnuty až po prověření schopnosti žalovaného tyto úvěry splácet. Žalovaný do současné doby na žádnou smlouvu ničeho neuhradil a dlužné částky tak sestávají z poskytnutých úvěrů a sjednaných poplatků.K výzvě soudu žalobkyně nepředložila listiny ani jinak nedoložila, že její právní předchůdce řádně zkoumal a ověřil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnuté úvěry.1. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 26. 9. 2024, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 16. 9. 2024).

2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 a seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 14. 2. 2024.

3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč dne 13. 1. 2022, které se zavázal splatit spolu s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a s úrokem a dalšími poplatky 15 měsíčními splátkami po 5 806 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, dosahuje čistého měsíčního příjmu 13 618 Kč s tím, že jeho výdaje činí 4 000 Kč; údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, dokladem o ubytování a dvěma výplatními páskami.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [RČ] ze dne 22. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 23 000 Kč dne 22. 4. 2022, které se zavázal splatit spolu s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a s úrokem a dalšími poplatky 18 měsíčními splátkami po 2 789 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, dosahuje čistého měsíčního příjmu 15 172 Kč s tím, že jeho výdaje činí 4 000 Kč + splátky dalšího dluhu po 5 806 Kč měsíčně; údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, dokladem o ubytování a dvěma výplatními páskami.11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, uvedla pouze, že žalovaný vyplnil zákaznické karty, v rámci kterých konkretizoval své příjmy a výdaje. Žádné konkrétní listiny dokládající příjmy a výdaje žalovaného však žalobkyně ani k výzvě soudu nepředložila. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrových smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 50 000 Kč a 23 000 Kč. Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek, vždy ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části. Proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, která byla představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 3 040 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 4 140 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku, tj. 2 362,50 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 16 652,50 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací