Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 408 733,58 Kč s úrokem z prodlení z částky 408 733,58 Kč ve výši 12,75 % p.a. od 3. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 48 052 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta [tituly před jménem] [právnická osoba].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2025 zaplacení částky 408 733,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 22. 7. 2019 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 689 388 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem ve výši 6,9 % p.a. ve 120 měsíčních splátkách po 8 036 Kč, počínaje dnem 20. 8. 2019. Protože své závazky řádně neplnila (na dluh uhradila pouze 280 654,42 Kč), žalobkyně úvěr k datu 3. 11. 2024 zesplatnila. Dlužná částka pak byla představována jistinou ve výši 408 733,58 Kč, úroky a úroky z prodlení.K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, vycházela z údajů sdělených žalovanou, která uvedla příjem ve výši 16 414 Kč. Protože žalovaná neuvedla žádné výdaje, stanovila žalobkyně její životní výdaje dle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 5 985 Kč. Celkové splátkové zatížení žalované se splátkou nového úvěru tak činilo 8 036 Kč. Žalobkyně dále ověřila žalovanou v insolvenčním rejstříku, vycházela z informací z CBCB a z historie ve své interní databázi.
2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 15. 12. 2025, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 4. 12. 2025).
3. Smlouvou o úvěru ze dne 22. 7. 2019 vzal soud za prokázané, že touto žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 689 388 Kč; úroková sazba činila 6,9 % ročně. Tento se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách po 8 036 Kč. Termín splatnosti úvěru byl stanoven na den 20. 7. 2029.Dopisem ze dne 1. 10. 2024 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu po splatnosti do 2. 11. 2024.Dopisem ze dne 2. 11. 2024 žalobkyně žalované sdělila, že dluh k datu 2. 11. 2024 zesplatnila, přičemž k tomuto datu činila dlužná částka 412 358 Kč.Výpisem z úvěrového účtu č. [hodnota] měl soud za prokázané, že žalovaná čerpala celkem 689 388 Kč, na dluh uhradila celkem 280 654,42 Kč.
4. Ze Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 9. 7. 2019 soud zjistil, že v této žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí na ubytovně a je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 17 500 Kč; v Žádosti neuvedla žádné pravidelné měsíční výdaje.Dle potvrzení zaměstnavatele, tj. společnost [právnická osoba], ze dne 15. 7. 2019 činil průměrný měsíční příjem žalované za posledních 12 měsíců 16 414 Kč.Dle výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] činily zůstatky na účtu:- za období od 1. 4. 2019 do [Datum narození advokáta] byl počáteční zůstatek 10 198,84 Kč a konečný zůstatek 191,19 Kč,- za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019 byl počáteční zůstatek 191,19 Kč a konečný zůstatek 281,29 Kč.
5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze zčásti.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze výpisy z účtu žalované, ze kterých jednoznačně vyplývá, že předchozí dva měsíce před poskytnutím úvěru zůstatky na tomto účtu (cca 200 Kč) nevykazovaly částky, ze kterých by bylo možno uhradit smlouvou sjednané splátky (8 036 Kč měsíčně). Žalobkyně navíc řádně nezjišťovala ani výdaje žalované spojené s bydlením, telefony, zdravotním stavem apod. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 408 733,58 Kč (dlužná jistina po odečtení částky splacené, tj. 689 388 Kč mínus zaplacených 280 654,42 Kč). Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to od 3. 11. 2024, jak požadovala, když k tomuto datu byla již žalovaná, vzhledem k zesplatnění dluhu, v prodlení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 16 350 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 9 940 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 450 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 5 502 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 48 052 Kč.