Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni- částku 11 486,86 Kč s úrokem z prodlení z částky 11 486,86 Kč ve výši 7,5 % p.a. od 31. 1. 2013 do zaplacení,- částku 5 605,24 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 605,24 Kč ve výši 7,5 % p.a. od 23. 12. 2012 do zaplacení,- částku 1 156,14 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 156,14 Kč ve výši 7,5 % p.a. od 28. 9. 2012 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 51 681 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) byla dne 7. 12. 2011 uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 12 540 Kč formou 60 týdenních splátek po 459 Kč (poslední splátka byla stanovena na den 30. 1. 2013), ale své závazky nehradila řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 13. 12. 2011, do postoupení pohledávky uhrazeno 3 513,14 Kč. Proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila 13 086,53 Kč na jistině, 10 940,33 Kč na poplatku + dlužné úroky a úroky z prodlení.Dále žalobkyně tvrdila, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) byla dne 29. 10. 2011 uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 360 Kč formou 60 týdenních splátek po 306 Kč (poslední splátka byla stanovena na den 22. 12. 2012), ale své závazky nehradila řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 14. 12. 2011, do postoupení pohledávky uhrazeno 4 394,76 Kč. Proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila 7 606,34 Kč na jistině, 6 358,90 Kč na poplatku + dlužné úroky a úroky z prodlení.Dále žalobkyně tvrdila, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) byla dne 4. 8. 2011 uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 016 Kč formou 60 týdenních splátek po 184 Kč (poslední splátka byla stanovena na den 27. 9. 2012), ale své závazky nehradila řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 14. 12. 2011, do postoupení pohledávky uhrazeno 4 843,86 Kč. Proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila 3 361,73 Kč na jistině, 2 810,41 Kč na poplatku + dlužné úroky a úroky z prodlení.Konečně žalobkyně tvrdila, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) byla dne 27. 5. 2011 uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 9 196 Kč formou 60 týdenních splátek po 337 Kč (poslední splátka byla stanovena na den 20. 7. 2012), ale své závazky nehradila řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 14. 12. 2011, do postoupení pohledávky uhrazeno 12 679,24 Kč. Proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila 4 094,10 Kč na jistině, 3 422,66 Kč na poplatku + dlužné úroky a úroky z prodlení.Přes upomínky žalovaná žalobkyni sporné částky doposud dluží.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnuté půjčky žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů poskytnutých žalovanou, když tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Získané informace byly ověřovány doklady žalovanou předloženými a zaznamenány do zákaznické karty. Dále žalobkyně poukázala na to, že smlouvy byly uzavřeny před 24. 2. 2013, tj. před účinností zákona č. 43/2013 Sb., kterým byl novelizován § 9 z. č. 145/2010 Sb. tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 25. 11. 2024, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 15. 11. 2024).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 9. 2023.[právnická osoba] návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Pokud se v odůvodnění hovoří o občanském zákoníku, míněn je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.5. Dle § 657 obč. zák., ve znění účinném ke dni vzniku nároku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.6. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Smlouvou o půjčce č. [hodnota] ze dne 27. 5. 2011 a přehledem splátek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 27. 5. 2011 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit půjčku spolu s poplatkem ve výši 9 196 Kč, tj. celkem částku 20 196 Kč, v 60 pravidelných týdenních splátkách po 337 Kč. Na dluh žalovaná uhradila celkem 12 679,24 Kč.Smlouvou o půjčce č. [hodnota] ze dne 4. 8. 2011 a přehledem splátek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 4. 8. 2011 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit půjčku spolu s poplatkem ve výši 5 016 Kč, tj. celkem částku 11 016 Kč, v 60 pravidelných týdenních splátkách po 184 Kč. Na dluh žalovaná uhradila celkem 4 843,86 Kč.Smlouvou o půjčce č. [hodnota] ze dne 29. 10. 2011 a přehledem splátek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 29. 10. 2011 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit půjčku spolu s poplatkem ve výši 8 360 Kč, tj. celkem částku 18 360 Kč, v 60 pravidelných týdenních splátkách po 306 Kč. Na dluh žalovaná uhradila celkem 4 394,76 Kč.Smlouvou o půjčce č. [hodnota] ze dne 7. 12. 2011 a přehledem splátek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 7. 12. 2011 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit půjčku spolu s poplatkem ve výši 12 540 Kč, tj. celkem částku 27 540 Kč, v 60 pravidelných týdenních splátkách po 459 Kč. Na dluh žalovaná uhradila celkem 3 513,14 Kč.11. Dle zákaznické karty ze dne 27. 5. 2011 byla žalovaná zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 15 500 Kč, přičemž výdaje byly představovány nájmem + inkasem ve výši 3 750 Kč, 300 Kč na telefon, 2 000 Kč splátky půjček/výživné a 2 500 Kč na domácnost, tj. celkem 8 550 Kč. Údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtu.Dle zákaznické karty ze dne 4. 8. 2011 byla žalovaná zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč, přičemž výdaje byly představovány nájmem + inkasem ve výši 2 500 Kč, 300 Kč na telefon, 3 500 Kč splátky půjček/výživné a 2 500 Kč na domácnost, tj. celkem 8 800 Kč. Údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtu.Dle zákaznické karty ze dne 29. 10. 2011 byla žalovaná zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč, přičemž výdaje byly představovány nájmem + inkasem ve výši 2 500 Kč, 300 Kč na telefon, 4 300 Kč splátky půjček/výživné a 2 500 Kč na domácnost, tj. celkem 9 600 Kč. Údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtu.Dle zákaznické karty ze dne 7. 12. 2011 byla žalovaná zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč, přičemž výdaje byly představovány nájmem + inkasem ve výši 2 500 Kč, 400 Kč na telefon, 5 600 Kč splátky půjček/výživné a 2 500 Kč na domácnost, tj. celkem 11 000 Kč. Údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtu.12. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smluv o půjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. I v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019).Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze zákaznické karty s údaji zjištěnými od žalované. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních příjmů a výdajů žalované (např. pracovní smlouvu, výplatní lístky, nájemní smlouvu, SIPO, výpis z běžného účtu žalované apod.), byť tvrdila, že údaje žalovanou uvedené v zákaznických kartách byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními lístky a výpisy z účtu. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že příjmy a výdaje žalované nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, výplatní lístky, nájemní smlouva, SIPO, výpis z běžného účtu žalované apod. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost všech smluv o půjčce a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutých úvěrů, tj. částka 11 486,86 Kč (poskytnutých 15 000 Kč mínus splacených 3 513,14 Kč), částka 5 605,24 Kč (poskytnutých 10 000 Kč mínus splacených 4 394,76 Kč) a částka 1 156,14 Kč (poskytnutých 6 000 Kč mínus splacených 4 843,86 Kč). Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni, který byl stanoven jako poslední den k zaplacení poskytnutých částek. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.