Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni- částku [částka] s úrokem z prodlení z částky 594 ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení,- částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % p.a od [datum] do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta [tituly před jménem] [Anonymizováno], , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba].) byla dne [datum] uzavřena Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které byl žalovanému zřízen a veden běžný účet č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Ceník. Žalovaný však své závazky ze smlouvy porušil, neboť se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Proto právní předchůdce žalobkyně od smlouvy s účinností ke dni [datum] odstoupil. Dlužná částka z titulu debetního zůstatku, která je předmětem sporu, pak činí [částka].Dále žalobkyně tvrdila, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba].) byla dne [datum] uzavřena Smlouva o půjčce č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Poskytnutou částku, včetně sjednaného úroku ve výši 19,4 % p.a., se žalovaný zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách po [částka]. Protože žalovaný sjednané podmínky smlouvy neplnil, když půjčku nesplácel řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně dluh ke dni [datum] zesplatnil. Dlužná částka je pak představována jistinou ve výši [částka], smluvním úrokem splatným ke dni [datum] ve výši [částka] a úrokem z prodlení splatným ke dni [datum] ve výši [částka].K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel zejména z údajů poskytnutých žalovaným. Dále pak získal informace nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta.
2. Pobyt žalovaného se nepodařilo zjistit. Proto mu byla ustanovena opatrovnice, která shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V rámci vyjádření ze dne [datum] uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neověřil úvěruschopnost žalovaného. K zápornému zůstatku na běžném účtu vznesla námitku promlčení.
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisy právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum].
4. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřenou dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba].) a žalovaným vzal soud za prokázané, že touto se banka zavázala vést žalovanému běžný účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek.Dopisem ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně od smlouvy pro vznik nepovoleného záporného zůstatku odstoupil s tím, že účinnost smlouvy skončí dnem [datum].Dle výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] činil zůstatek na účtu mínus [částka].
10. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce a akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba].) byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 19,4 % p.a. v 84 měsíčních splátkách po [částka] (1. splátka dne [datum]).Dopisem ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně od úvěrové smlouvy pro neplnění smluvních povinností ze strany žalovaného odstoupil. Ke dni odstoupení byl dluh představován částkou [částka].
11. Výpisem z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] vzal soud za prokázané, že na dluh žalovaný uhradil celkem částku [částka].
12. Potvrzením o příjmu ze dne [datum] byl žalovaný zaměstnán jako skladník s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši [částka], [částka] a [částka].Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta byl žalovaný prověřen v BRKI/NRKI a v SOLUS bez negativního záznamu. Deklarovaný příjem [částka] byl právním předchůdcem žalobkyně ověřen s využitím komplexního statistického nástroje. Výdaje byly zohledněny ve výši [částka], z toho výdaje na splátky půjček ve výši [částka], výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebního úvěru ve výši [částka], výdaje na živobytí ve výši [částka]. Při zůstatku [částka] byl tak žalovaný schopen úvěr splácet.
13. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze zčásti.Smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne [datum], dopisem ze dne [datum] a výpisem z běžného účtu vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně žalovanému vedla běžný účet. Žalovaný pak porušil sjednané podmínky, když na účtu vznikl záporný zůstatek a žalobkyně proto důvodně od smlouvy ke dni [datum] odstoupila. Protože žalovaný neprokázal, že by debetní zůstatek vyrovnal, byla mu uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy, a to ve výši, která je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. K opatrovnici vznesené námitce promlčení soud nepřihlédl vzhledem k tomu, že ode dne zesplatnění dluhu ([datum]) do dne podání žaloby ([datum]) dosud neuplynula zákonná tříletá lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.).Ohledně smlouvy o půjčce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tato byla mezi účastníky uzavřena platně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvu, SIPO, potvrzení o výši plateb za telefon apod.); stejně tak nebylo zkoumáno, zda a jakou má žalovaný event. vyživovací povinnost. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne [datum], sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne [datum], sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne [datum], č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO, platby za telefon, případná vyživovací povinnost apod. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka [částka] (rozdíl mezi částkou poskytnutou, tj. [částka] a částkou splacenou, tj. [částka]. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce [částka], odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po [částka] (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x [částka] paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. [částka]. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou [částka].