Rozsudek ze dne 27. 6. 2024
Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 144 716 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 119 458,82 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 27 024,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 14. 1. 2024 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 144 716 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena dne 4. 8. 2019 smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 192 544 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 72měsíčních splátkách po 4 671 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 4. 9. 2019 a každá další vždy k 4. dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil a dostal se do prodlení od splátky splatné 4. 12. 2022, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěru tuto smlouvu zesplatnila ke dni 5. 5. 2023. Dlužná částka představuje tedy- dlužnou jistinu do zesplatnění ve výši 17 065 Kč- dlužnou jistinu po zrušení smlouvy ve výši 102 393,82- smluvní pokutu v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 22 962,18 Kč- úrok z prodlení ve výši 837Kč- účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky ve výši 200 Kč- smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek ve výši 1 258 KčDo současné doby žalovaný ani přes opakované výzvy i předžalobní výzvu dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, účastníci se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemají námitek.
4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.
9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
13. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav:
14. Z Úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 4. 8. 2019, dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 26. 4. 2021, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi věřitelem společností [právnická osoba]., dlužníkem [jméno FO], smlouva o úvěru za účelem pořízení automobilu Ford Mondeo Kombi, výše úvěru byla sjednána ve výši 192 544 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % p.a., úvěr měl být vrácen v 72 měsíčních splátkách po 4 671 Kč ke každému 4. dni v měsíci bankovním převodem, první splátka byla dne 4. 9. 2019. Dodatkem k úvěrové smlouvě byla změněna výše měsíčních splátek na částku 3 080 Kč, a to až od 22. do 82. měsíční splátky. Dále bylo z interní listiny žalobkyně zjištěno, že žalobkyně provedla posouzení úvěryschopnosti žalovaného, kdy tato zjistila osobní, výdělkové a majetkových poměry žalovaného.
15. Z Potvrzení o poskytnutí /proplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 192 544 Kč a to dne 7. 8. 2019.
16. Z listiny nazvané Zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. č. [hodnota] datované dne 24. 5. 2023 a z dodejky bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 5. 5. 2023 a to z důvodu prodlení.
17. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Touto smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z. a násl. se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 192 544 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Mezi účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení, když žalobkyně provedla dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zák. č. 257/2016 Sb. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny, smluvní pokuty, nákladů na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 144 716 Kč i úroků z prodlení za dobu od 14. 6. 2023 ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu.
18. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována- zaplaceným soudním poplatkem v částce 5 789 Kč- odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 6 900 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby),- odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 3 450 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř.,- náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.,- s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 750,50Kč. Při vyhlášení rozsudku došlo k chybě v počtech, proto soud následně samostatným usnesením opraví výrok rozsudku v části týkající se výše nákladů řízení, aby odpovídal zde již v odůvodnění správně uvedené výši.
19. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Usnesení ze dne 19. 7. 2024
Výrok
Rozsudek vydaný Okresním soudem v Pardubicích dne 27. 6. 2024 pod č.j. 18 C 104/2024-38 se ve svém výroku II. opravuje tak, že tento výrok správně zní:„ II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 27 750,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. „
Odůvodnění
Rozsudkem ve výroku citovaným uložil soud povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 144 716 Kč s příslušenstvím a současně rozhodl o povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení.Při určení výše těchto nákladů byla v písemném vyhotovení rozsudku uvedena částka 27 024,50, když správně měla být uvedena částka 27 750,50 Kč.Protože se jedná o zřejmou chybu v psaní patrnou z porovnání obsahu spisu a žaloby samotné, rozhodl soud o opravě výroku postupem dle § 164 o.s.ř.