Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

18 C 107/2024

Soud: Okresní soud v PardubicíchDatum rozhodnutí: 1. 8. 2024Č. j.: 18 C 107/2024-49Soudkyně: Mgr. Leona PoplerováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 29. 10. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSPU:2024:18.C.107.2024.1
smlouva o úvěruinsolvencesrážky ze mzdy
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 935,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 110 204,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 103 474,51 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 7 085,06 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, se zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 3. 1. 2024 zaplacení celkem částky 121 140,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru Expres půjčka (dále jen smlouva), na jejímž základě poskytla žalované částku 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit formou měsíčních splátek ve výši 2 770,50 Kč splatných vždy k příslušnému dni uvedenému ve smlouvě s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. ´/věr byl načerpán převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, proto byl úvěr ke dni 30. 6. 2023 zesplatněn. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení : neuhrazené jistiny ve výši 103 474,51 Kč kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění ve výši 7 085,06 Kč úrok z prodlení ke dni 29. 11. 2023 ve výši 5 928,56 Kč úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 29. 11. 2023 ve výši 577, 09 Kč dílčích poplatků ve výši 1 375 Kč + 2 700 Kč (poplatek za upomínky)Žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to v souladu s požadavky zák. č. 257/2016 Sb., posuzovala její žádost individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi její společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Vycházela ze zaměstnaneckého poměru žalované, která doložila potvrzení o příjmu, výpis z běžného účtu, porovnávala její příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdala, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZSU. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Expres půjčka ze dne 27. 5. 2019, Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 7. 2023, předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 150 000 Kč, který byl čerpán bezhotovostně. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných 96měsíčních splátkách po 3 045,50 Kč (což zahrnovalo i pojištění ve výši 275 Kč), první splátka byla splatná do 25. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,9 % p.a. a celkem měla žalovaná splatit částku 266 801,05 Kč. Účastnice sjednaly i výši jednotlivých poplatků, smlouva obsahovala mimo jiné i výčet oprávnění banky v případě prodlení žalované s úhradou pohledávek. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána dopisem ze dne 9. 8. 2019 k splacení celé pohledávky, úvěr byl prohlášen za splatný a dlužná částka činila k tomuto dni ke dni 115 045,78 Kč.

10. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 13 600 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti činí 20 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky, žije v pronajatém bytě, je svobodná. Výše příjmu byla ověřena potvrzením o příjmu od společnosti [právnická osoba] [adresa].

11. K výzvě soudu dále pak žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že žalovaná v žádosti deklarovala příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč, z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 8. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmu žalované 13 600 Kč, žalovaná neměla žádné interní ani externí splátky, životní náklady byly stanoveny částkou 8 940,40 Kč .27. 5. 201912. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc květen 2019 bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut dne 27. 5. 2019 úvěr ve výši 150 000 Kč.13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:14. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.15. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.16. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované odkázala na již předložené listiny (žádost o úvěr, potvrzení o výši příjmu), z kterých sice lze ověřit údaje o zaměstnavateli žalované a její příjem měsíční, žádné jiné listiny, kterými by prokázala samotné prověřování poskytnutých údajů, které by prokazovaly, že by provedla ověření dalších příjmů a výdajů žalované, na výzvu soudu nepředložila. Pouze se omezila na doplnění tvrzení, že vyhodnotila finanční poměry žalované nahlédnutím do databází, bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku, databáze MVČR, atd., porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce úvěrované s historickými daty ČSÚ. Bohužel žádné důkazy, prokazující, že takto skutečně učinila, nepředložila. Přestože měla informaci od žalované o tom, že její příjmy jsou vyšší, než ze zaměstnání, nijak blíže nezjišťovala o jaký zdroj příjmu jde, nezjišťovala jaké má žalovaná výdaje na bydlení, přestože uvedla, že žije v pronajatém bytě.17. Ust. § 86 ZSU ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSU výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele ve výši 16 000 Kč není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet částku cca 5 228 Kč (4 800 Kč+ 428 Kč) měsíčně, když nejsou současně známy všechny její ostatní výdaje (závazky).18. Podepsaný soud má tedy ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou ji zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno], ze dne 28. 5. 2018, č.j. [Anonymizováno] – [Anonymizováno] aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalované, pokud vůbec byly zjišťovány a zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Žalovaná deklarovala svůj měsíční příjem, který lze sice dovodit z potvrzení od zaměstnavatele, deklarovaný příjem domácnosti však nebyl nijak ověřován, nebyly zjišťovány ani skutečnosti týkající se jejích nákladů na bydlení, dalších běžných výdajů apod. Vzhledem k tomu, že uvěrová smlouva je absolutně neplatná, podřadí se nárok žalobkyně vůči žalované režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o. z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.19. Žalobkyně poskytla žalované částku 150 000 Kč, žalovaná do současné doby dle výpisu z účtu uhradila 139 064,28 Kč, proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 10 935,72 Kč (výrok I.).20. Ve zbývající části tedy soud žalobu zamítl (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ( viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).21. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch jen co do 5,35 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v soudním řízení nečinný a nevznikly mu tedy žádné účelně vynaložené náklady, jejichž náhradu by po žalobkyni mohl požadovat, rozhodl soud tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává. Pro úplnost soud dodává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení a určení výše úspěchu či neúspěchu ve věci podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005).22. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.- třídenní.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací