18 C 187/2020

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 9. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 7 345,19 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Tvrdila, že mezi účastnicemi byla dne 12. 6. 2019 uzavřena pojistná smlouva č. [hodnota], předmětem pojištění bylo vozidlo zn. Iveco, RZ [SPZ]. Dne 13. 3. 2020 došlo k poškození předmětného vozidla na území SRN. Žalobkyně uvedla, že řidič vozidla [jméno FO] asi 30 km před Norinberkem oznámil poruchu předmětného vozidla, došlo k poškození (zničení) zadního pravého náboje kola (jako následek prasknutí šroubu) následkem této poruchy se stalo vozidlo nepojízdným. Kontaktoval dispečera žalobkyně a celá událost byla řešená s asistenční službou, na čemž se podílel řidič, dispečer žalobkyně a zástupce společnosti [právnická osoba]. – pojišťovací makléř [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně tedy nahlásila tuto pojistnou událost žalované a požadovala zajištění asistenčních služeb dle sjednané pojistné smlouvy. Žalobkyně žádala odtah do ČR, kde by oprava byla levnější, žalovaná však odmítla poskytnout jakoukoli asistenční službu s odkazem na epidemiologickou situaci. Vozidlo se stalo nepojízdným, v té době bylo přeshraniční cestování značně omezeno, žalobkyně nebyla schopná zajistit odtah vozidla do ČR vlastními silami a byla nucena opravit vozidlo v SRN u společnosti IVECO BAYERN GmbH v Norinberku. Dle vyjádření autorizovaného servisu se očekávala lhůta opravy vozidla 10 dnů, o čemž byla žalovaná informována, informována byla i o předběžné ceně opravy 7 000 EUR. Teprve po opravě mohlo vozidlo po vlastní ose odjet do ČR. Žalovaná byla povinna zajistit pro žalobkyni asistenční službu, což však odmítla. Žalobkyně popsala epidemiologickou situaci v ČR - dne 12. 3. 2020 byl vyhlášen v ČR nouzový stav, 13. 3. 2020 bylo přijato krizové opatření, v rámci kterého byla nařízena karanténa v délce 14 dnů všem osobám, které se vrátily z rizikových zemí (zde bylo zařazeno i SRN). Zároveň byla stanovena výjimka pro řidiče nákladních vozidel, na které se karanténa nevztahovala. Od 13. 3. 2020 do 15. 3. 2020 tedy mohl řidič jakéhokoli vozidla libovolně vycestovat, se řidič nákladního vozidla mohl vrátit do ČR bez povinné čtrnáctidenní karantény. Pokud tedy žalovaná nebyla schopna zajistit odtah vozidla, mohla zaplatit jinou asistenční službu, například zajistit opravu v nejbližším servisu, což neučinila. Žalovaná tedy porušila své povinnosti z pojistné smlouvy a žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí vznikla provedenou úhradou za opravu vozidla společnosti IVECO BAYERN GmbH ve výši 7 345,19 EUR.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Nesporovala uzavření pojistné smlouvy i dokumenty, které byly součástí pojistné smlouvy, namítala však, že se žalobkyně ve skutečnosti domáhá pojistného plnění odpovídajícího nákladům na opravu vozidla a nikoli náhrady škody. Žalobkyně nepředložila žádné doklady k šetření pojistné události, ačkoli k tomu byla vyzvána, proto žalovaná nebyla schopna skončit šetření pojistné události ve lhůtě 3 měsíců od oznámení. Namítala, že odtažení vozidla do servisu v Norimberku zorganizovala sama žalobkyně, žalovaná neměla povinnost zajistit pro žalobkyni odtah vozidla z Německa do ČR, neboť nebylo prokázáno, že se vozidlo skutečně stalo nepojízdným z příčin popsaných v čl. I. odst. 1.1. ASNP 2014. Žalovaná neměla ani povinnost uhradit odtah vozidla do servisu v Německu a tím, že tento odtah žalobkyně sama zorganizovala, znemožnila žalované poskytnout technickou asistenci. Volba konkrétní asistenční služby je výlučně v kompetenci žalované, a proto žalovaná za údajnou škodu neodpovídá. Výdaje žalobkyně na opravu vozidla jsou kryty jinými ustanoveními pojistné smlouvy, a to dle části A čl. VIII odst. 1 VPP HA 2017. Žalovaná má za to, že příčinou tvrzeného prasknutí šroubu mohla být i některá ze skutečností, jež tvoří výluky z pojištění dle ustanovení VPP HA 2017, tudíž uplatněný nárok na pojistné plnění by byl neoprávněný. Žalobkyně by tak musela uhradit náklady na opravu vozidla i tehdy, pokud by pro ni žalovaná odtah do nejbližší opravny zajistila. Žalobkyně, která provozuje vozidlo ke svému podnikání v oboru silniční motorové dopravy, nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu. V takovém stavu, vylučujícím technickou způsobilost k provozu, dle žalované předmětné vozidlo bylo. Pokud by i soud dospěl k závěru, že žalovaná měla poskytnout asistenční službu, což neučinila, namítla, že ve splnění jejích povinností jí dočasně zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka, a to vyhlášení nouzového stavu vládou ČR usnesením č. 69/2020 Sb. s účinností od 12. 3. 2020 a přijetí krizového opatření vlády č. 81/2020, jímž byl všem osobám vracejícím se na území ČR z rizikových zemí (vč. SRN) uložen povinný nástup do čtrnáctidenní karantény.

3. Rozsudkem podepsaného soudu ze dne 28. 3. 2024 č.j. 18 C 187/2020-329 bylo žalobě vyhověno a žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 162 952,90 Kč a zaplatit České republice státem zálohované svědečné a znalečné ve výši 14 126,20 Kč s tím, že jde o nárok z titulu náhrady škody. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala odvolání.

4. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 13. 11. 2024, č.j. 18 Co 167/2024-359 byl rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že uplatněný nárok je nárokem z titulu náhrady škody vzniklé porušením povinností žalované z pojistného vztahu, nikoli nárokem na pojistné plnění. Současně dospěl k závěru, že žalovaná byla povinna poskytnout asistenční službu podle bodu 1.1 písm. c) ASNP 2014. Rozsudek soudu prvního stupně však zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž mu uložil zaměřit se na posouzení výše škody, zejména na určení nákladů, které by žalobkyně musela vynaložit na opravu vozidla v České republice za opravu jak pravé, tak i levé zadní části, a tyto náklady od celkové částky zaplacené v zahraničí odečíst, neboť oprava vozidla by v každém případě musela být i při řádném splnění asistenčních služeb v České republice provedena na jeho pravé zadní straně, ale dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] i na levé zadní straně vozidla. Okresnímu soudu bylo uloženo, aby částku za opravu vozidla v České republice zkoumal i s pohledu opravy u samotné žalobkyně, která v řízení tvrdila, že by byla schopna opravu provést, neboť má k dispozici jak materiál na vozy Iveco, tak pracovní sílu.

5. Po zrušujícím rozsudku v následujícím řízení žalobkyně tvrdila, že v případě, že by opravu provedla sama, vynaložila by na to částku 25 166 Kč, což zahrnuje použitý materiál v částce 23 395 Kč, kdy vycházela z cen roku 2020 a provedené práce vyúčtovala v rozsahu 11 hodin při mzdě mechaniků 161 Kč/hod. (č.l. 371). Žalobkyně dále doplnila svá tvrzení a uvedla, že náklad na materiál levé zadní části vozidla by činil 12 318 Kč a na práci mechanika levé zadní části 483 Kč (3 hod. po 161 Kč), celkem tedy 37 967 Kč (č.l. 398).

6. Žalovaná s výpočtem nákladů na práci mechanika nesouhlasila, neboť v minulosti - v roce 2023 - žalobkyně uplatňovala svůj nárok za škodnou událost, kdy řidič neutáhl kola vozidla a za jízdy mu upadlo levé zadní kolo, oba disky, náboj i šrouby byly poškozené a fakturovala za práci svého zaměstnance částku 850 Kč/hod. za výměnu náboje, přelisování, přestrojení ložiska a 950 Kč/hod. za výměnu pneu, demontáž a montáž. K tomuto tvrzení doložila objednávku z 14. 9. 2023, formulář uplatnění nároku z pojištění ze dne 22. 11. 2023, pracovní smlouvu a záznam z knihy jízd pana [jméno FO], informaci o ukončení šetření události a uvedla, že tento nárok nebyl shledán oprávněným. Z těchto listin soud zjistil, že nárok neuplatňovala žalobkyně, ale její pracovník [jméno FO] z titulu uzavřené pojistné smlouvy – odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli při výkonu povolání.

7. Žalobkyně uvedla, že žádný nárok na pojistné plnění ze škodní události sama nevznesla, šlo škodu způsobenou zaměstnancem v pracovním poměru a předmětná objednávka, byla vyhotovena žalobkyní jen pro orientační vyčíslení škody pro zaměstnance, tato objednávka není za žalobkyni podepsána, ceny za práci jsou ceny pro zákazníky žalobkyně, zn. že ceny obsahují i další fixní náklady a marži (zisk), nejednalo se o interní opravu vozidla.

8. Po doplněném dokazování žalobkyně navrhovala žalobě vyhovět a přiznat celou nárokovanou náhradu škody, neboť prokázala, že jí tento nárok vznikl. Pokud by soud zohlednil názor odvolacího soudu, pak navrhovala od výše škody odečíst náklady na opravu vozidla, které by musela vynaložit, a to ve výši 37 967 Kč, což představuje náklady na opravu vozidla svépomocí za použití neznačkových dílů a svých zaměstnanců, když tato cena opravy nebyla doplněným znaleckým dokazováním označená jako nereálná.

9. Žalovaná i po doplněném dokazování navrhovala žalobu zamítnout, neboť žalobkyně nárok neprokázala. Odkázala na závěr znalce, že by cena za opravu provedenou svépomocí byla reálná jen, pokud by původ a kvalita neodpovídala dílům, které by byly použity v autorizovaném servise. Není ani jasné, zda by předmětné vozidlo po opravě bylo provozuschopné. Vyčíslení nákladů na opravu ze strany žalobkyně nebylo dle názoru žalované řádné.

10. Podle § 2913 odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.Podle odst. 2 povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:

12. Z pojistné smlouvy č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně, coby pojistník, uzavřela s žalovanou, coby pojistitelem, dne 12. 6. 2019 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vozidel – Iveco, RZ [SPZ], sjednána byla spoluúčast v rozsahu 5 % minimálně 5 000 Kč, pojištění se řídí všeobecnými pojistnými podmínkami (dále jen VPP) s označením VPP HA 2017 a dále byla sjednána asistenční služba, která se řídí podmínkami AS 2014.

13. Z všeobecných pojistných podmínek – zvláštní část, pojištění vozidel (VPP HA 2017) bylo zjištěno, že pojištění bylo sjednáno dle čl. 2 odst. 1 písm. a) mimo jiné pro případ poškození nebo zničení předmětu pojištění jakoukoliv nahodilou událostí, která není v těchto podmínkách nebo v pojistné smlouvě vyloučena. Dle čl. 5 odst. 1 vedle výluk stanovených ve VPP OC 2014 se pojištění nevztahuje na škodné události b) vzniklé při použití vozidla, které není v provozu schopném stavu, tj. svým technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti silničního provozu, c) spočívající v chybné konstrukci, vadě materiálu, nebo výrobní vadě, d) vzniklé trvalým vlivem provozu (např. opotřebením, funkčním namáháním, únavou materiálu) nebo korozí, e) vzniklé nesprávnou údržbou, opravou nebo obsluhou (vzniklé např. nedodržováním termínů pravidelné údržby dané obecně závaznými právními předpisy, ustanoveními nebo pokyny danými výrobcem, vědomě nedbalé nebo úmyslné zanedbání údržby apod.) nebo v přímé souvislosti s těmito činnostmi. Dle čl. 8 odst. 1 při poškození vozidla vzniká oprávněné osobě právo, aby jí pojistitel poskytl částku odpovídající přiměřeným nákladům na opravu vozidla, která je v době a místě opravy škodné události obvyklá, sníženou o cenu zbytku nahrazovaných části.

14. Z podmínek k asistenčním službám (AS 2014) bylo zjištěno, že tyto upravují obecná pravidla definice pojmů a výluky, podmínky odtahu a opravy vozidel při dopravních nehodách, mechanických nebo elektronických poruchách, živelných událostech, odcizeních vozidla, vybití baterie, defektu pneumatiky, zamrznutí paliva, ztráty klíčů.

15. Z podmínek k asistenčním službám NADSTANDARD PLUS (ASNP 2014) bylo zjištěno, že dle čl. 1, odst. 1.1., pokud dojde mj. k dopravní nehodě, mechanické nebo elektronické poruše nebo chybě řidiče, následkem kterých se vozidlo stane nepojízdným, pojistitel podle písm. c) zorganizuje a uhradí odtah vozidla na klientem určené místo směrem k místu bydliště nebo sídlu pojištěného (nelze-li vozidlo zprovoznit do 24 h). Toto platí pro ČR i zahraničí. Podle písm. b) zorganizuje a uhradí odtažení vozidla do nejbližší opravny od místa, kde se vozidlo stalo nepojízdným vč. odtažení pojízdného přípojného vozidla na nejbližší odstavené parkoviště, a rovněž platí pro ČR i zahraničí.

16. Ze zvukových nahrávek telefonních hovorů, které byly činěny mezi asistenční službou žalované, řidičem žalobkyně [jméno FO] a zaměstnancem spol. [právnická osoba]. panem [jméno FO], bylo zjištěno, že 13. 3. 2020 ve 13:16 hod [jméno FO] sdělil asistenční službě žalobkyně informace o poškození vozidla, zjišťoval, jaký je sjednán rozsah asistence a jaké jsou možnosti odtahu vozidla na hranice Čech. Pracovník asistenční služby sdělil, že „odtahové služby v Čechách mají problém s tím, aby vyjely, bojí se koronaviru“. Z tohoto důvodu [Anonymizováno]. [jméno FO] žádal o zajištění odtahu zahraniční odtahovkou na hraniční přechod. Současně asistenční služba požadovala potvrzení ze servisu, že vozidlo není možné do 24 hod opravit, teprve potom by bylo možné vozidlo odtáhnout do ČR v rámci pojištění. V 15:10 hod [Anonymizováno]. [jméno FO] a dispečer žalobkyně pan [jméno FO] žádali o asistenční službu, a to o odtah do servisu IVECO v Norimberku. Opakovaně pracovník asistenční služby upozorňoval na pandemii koronaviru, na nemožnost zajistit odtah vozidla do ČR přepravcem z ČR „musíte pochopit tu odtahovku, jestliže přijede a řidič půjde na 14 dní do karantény, tak to taky asi není úplně ideální, my je prostě nemůžeme nutit, aby jeli“. V 17.40 hod [Anonymizováno]. [jméno FO] sděloval asistenční službě, že má ze servisu IVECO informaci o tom, že k opravě se dostanou až příští týden v úterý a v úterý pošlou kalkulaci na opravu. Opětovně zjišťoval možnost odtahu do ČR. Ve 21.27 hod dispečer žalobkyně pan [jméno FO] hovořil s asistenční službou, sděloval, že přijede odtah a vozidlo odtáhne do IVECO servisu v Norimberku. Ve 22:58 hod pan [jméno FO] kontaktoval asistenční službu a bylo mu sděleno, že tato hovořila se zahraničním partnerem a odtahová služba by měla do 15 minut přijet. Během většiny telefonních hovorů účastníci hovoru hodnotili aktuální pandemickou situaci.

17. Z protokolu o zásahu vystaveného společností [právnická osoba], bylo zjištěno, že dne 13. 3. 2020 v pozdních nočních hodinách byl proveden odtah vozidla SPZ [SPZ] do servisu IVECO BAYERN GmbH v Norimberku. Odtah realizoval zahraniční partner a uhrazeno bylo 1 148 EUR. Z e-mailové komunikace předložené touto společností bylo zjištěno, že [jméno FO] dne 13. 3. 2020 v 17:51 hod zasílal této společnosti informaci o termínu opravy předmětného vozidla. Obsahem byly předcházející e-maily se společností IVECO BAYERN GmbH, předpokládal se termín opravy do 17. 3. 2020.

18. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], zástupce společnosti [právnická osoba]., bylo zjištěno, že při poruše předmětného vozidla byl kontaktován pracovníkem žalobkyně a řešili, jak dostanou vozidlo do Čech za situace, kdy tu byl Covid. Hovořil s asistenční službou, žádal o odtah do ČR, neboť vozidlo nemohlo být opraveno do 24 hod. Žalovaná sdělila, že se jim nepodaří sehnat odtah do ČR z důvodu hrozící uzavírky a řešili tedy odtažení do servisu IVECO v SRN. Žalobkyně sdělila, že nemají možnost zajistit odtah bez hrozby, že by šli řidiči do karantény. Žalovaná nabídla kompenzaci 25 000 Kč jako podíl na opravě, ale náklady v SRN byly několikanásobně vyšší, než kolik by si vyžádala oprava v ČR. Oprava trvala 10 dní, nepředkládal žalované doklady o tom, že vozidlo není opravitelné do 24 hod, bylo to patrné ze samotného poškození.

19. Z přepisu telefonního hovoru ze dne 13. 10. 2021(tedy více jak 1,5 roku po nehodě) bylo zjištěno, že [jméno FO] požadoval po žalované ukončení pojistné události bez náhrady, sdělil, že se jednalo o ulomený náboj vnitřní poruchou, takže nešlo o pojištěné riziko.

20. Z doplňujícího výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že poté, kdy zaměstnanci žalobkyně ([Anonymizováno]. [jméno FO]) bylo ze strany žalované odmítnuto pojistné plnění při způsobené škodě v roce 2023, vysvětloval pouze žalobkyni princip tohoto pojištění, dále jak má žalobkyně v těchto případech účtovat náklad firmy – tedy jen hodnoty skladových cen materiálu a práci jen v rozsahu nákladů svého zaměstnance, který opravu provádí, nikoli externí ceny práce pro jiné zákazníky.

21. Z faktury vystavené společností IVECO BAYERN GmbH pro zákazníka – žalobkyni dne 23. 3. 2020 bylo zjištěno, že oprava vozidla Iveco RZ [SPZ] byla fakturována v částce 7 345,19 EUR, oprava byla prováděna od 14. 3. 2020 do 23. 3. 2020. Byla provedena oprava dvou kotoučových zadních brzd, výměna jedné pružiny brdového válce (č.l. 66-67). Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že faktura byla uhrazena dne 20. 3. 2020 (č.l. 138).

22. Z korespondence mezi účastníky bylo zjištěno, že žalovaná dopisem z 11. 6. 2020 sdělovala žalobkyni, že k nahlášené pojistné události nebyly dodány potřebné doklady a není možné šetření ukončit. Vyzvala k doplnění potřebných dokladů.

23. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru ekonomika, odvětví doprava silniční a městská, posuzování příčin dopravních nehod, který byl vyhotoven v řízení před okresním soudem ještě před zrušením rozsudku odvolacím soudem bylo zjištěno, že předmětné vozidlo znalec neměl možnost prohlédnout. V servisu v Norinberku byla odstraněna primární závada – důvod nepojízdnosti (havárie) pravého zadního kola vozidla, ale i závada sekundární – vyšší stupeň provozního opotřebení i komponentů levé strany. Komponenty, které byly vyměněny na levé straně, jež byla nepoškozena, byly opotřebeny v takové míře, že musely být z hlediska technologie opravy či bezpečnosti, vyměněny za nové. Náklady na opravu poškození pravé strany činily 4 628,19 EUR, náklady na opravu levé strany 2 717 EUR. Žalobkyně má vlastní servisní zázemí, obchoduje s náhradními díly se zaměřením na zn. Iveco, a pokud by provedla opravu pravé strany s důrazem na ekonomiku, byla by cena opravy 30 000 Kč. Pokud by opravu prováděl servis v ČR, pouze na pravém kole, pak by náklady činily 70 000 Kč. Při opravě v SRN bylo patrně zjištěno, že i technický stav brzdového systému na levé straně je na konci technické životnosti a z důvodu bezpečnosti silničního provozu i souměrnosti brzdného účinku musí být vyměněny za nové komponenty. Byla provedena i provozní údržba náboje levého kola. Při havárii byly poškozeny i disky kol, není vyloučeno poškození ložiska rázem, či poškození brzdového třmenu a deformaci jeho držáku. Výměna těchto komponentů je transparentní, pověřený servis v SRN postupoval řádně dle obecných i technologických postupů obvyklých po odstranění posuzovaného poškození. Z technického hlediska bylo tedy možné realizovat opravu pravého kola ve výši 4 628,19 EUR, ovšem technický stav vozidla si z důvodu bezpečnosti vynutil i opravu brzdového systému levého zadního kola.

24. Z doplňku k tomuto znaleckému posudku bylo dále zjištěno, že žalobkyně znalci nepředložila takové díly, které by taxativně prokazovaly každý jednotlivý poškozený komponent pravého zadního kola tahače. Předložené komponenty pocházejí z vozidla Iveco, ale neprokazují jejich mechanické poškození, resp. nevykazují takový typ poškození, které je charakteristické pro tvrzené poškození, jenž lze důvodně očekávat u tohoto typu havárie. Znalec dále uvedl, že předložené komponenty nebyly z části ani ze zadní nápravy, a ty, které by mohly na zadní nápravě být, nevykazují stopy poškození, které je charakteristické pro jejich poškození (upadnutí kol) tak, aby je bylo nutno měnit dle položek uvedených na fakturách. Žalobkyně nepředložila žádné komponenty, které by svědčily v její prospěch. Bez předložení komponentů nelze učinit jiný závěr než ten, který je uveden ve znaleckém posudku a jeho doplňku. Za nárokové položky poškození pravého zadního kola lze považovat ty, které se vztahují k jednotce pravého zadního kola i s odpovídající časovou hodnotou práce. K rozvolnění šroubového spoje obecně dochází pozvolna v průběhu jízdy na dráze několika desítek (v městském provozu) či set (v dálničním provozu) ujetých kilometrů, než dojde ke zdokumentované destrukci spoje. Důležitým aspektem pro vznik a postupné uvolňování je styl jízdy, typ provozu a zatížení vozidla. Jestliže řidič kontroloval vozidlo před započatou jízdou, nemusel být tento markant kovového opracování zjevný, ale mohl se projevit za jízdy městským či příměstským provozem, kdy byly šroubové spoje namáhány při rozjezdu a brzdění vozidla. Za plynulé jízdy již není možné běžným způsobem rozvolnění identifikovat. Znalec u jednání uvedl, že termín mechanická porucha se v odborné literatuře neobjevuje, vyskytuje se pouze sousloví mechanické poškození, tj. popis stavu věci. K nehodě došlo z důvodu rozvolnění šroubového spoje, z důvodu nedostatečné kontroly, což je jediná možnost důvodu poškození vozidla. Je povinností řidiče při výměně kol kola zkontrolovat, také je kontrolovat průběžně před zahájením každé jízdy.

25. Žalobkyně sporovala závěry znaleckého posudku, tvrdila, že na základě odborné literatury nemusí dojít k rozvolnění šroubového spoje pouze na základě znalcem uváděných důvodů a předložila k tomu diplomovou práci studenta z Technické univerzity v Liberci, v které jsou rozvedeny i další důvody uvolnění šroubového spojení. Soud tento důkaz neprovedl, když má za to, že se jedná o teoretickou úvahu, oproti tomu znalec vychází z mnohaletých zkušeností práce soudního znalce a soud jeho závěry považuje za dostatečně odůvodněné. Dále soud zamítl návrh na provedená důkazu vyjádřením společnosti IVECO Bayern GmbH se sídlem v Norinberku k příčině poškození vozidla, právě s ohledem na níže uvedený závěr soudu o oprávněnosti nároku žalobkyně, stejně tak zamítl návrh na zpracování revizního znaleckého posudku. Soud neprovedl výslech svědka – řidiče vozidla [jméno FO], když jednak tento jako řidič MKD je velmi problematicky zastižitelný, ale zejména skutečnosti týkající se předmětné nehody byly provedenými důkazy objasněny dostatečně a tento důkaz se tedy jeví jako nadbytečný.

26. Z výpovědi jednatele žalobkyně [jméno FO] (po rozhodnutí odvolacího soudu) bylo zjištěno, že vytvořil objednávku na č.l. 371 spisu (viz odst. 27 rozsudku) kde je uveden soupis materiálu, který je potřebný na opravu pravého zadního kola, nedělal objednávku na levé zadní kolo. Počítal práci mechanika pana [jméno FO], který zde i v roce 2020 pracoval a jeho mzda byla 161 Kč/hod. hrubého. Opravu kola zvládne jeden zaměstnanec, pneumatiky přezouvá stroj. Svépomocí si žalobkyně provádí opravy vozidel běžně, potvrdl, že pokud provádí opravy v externím servise pro jiné zákazníky, ceny jsou úplně jiné. Sám vystavoval i fakturu k pojistné události zaměstnance pana [jméno FO], zde byly i rabaty na materiálu, i cena práce mechanika 950 Kč/hod., pan [jméno FO] jim pak následně vysvětlil, jak pojistnou událost uplatňovat (viz. odst. 20 rozsudku).

27. Z objednávky č. [Anonymizováno] (č.l. 400) bylo zjištěno, že práce mechanika [jméno FO] na opravě zadní nápravy byly v rozsahu celkem 11 hod. po 161 Kč/hod. a náklady za použitý materiál, který byl i částečně repasovaný, by celkem činily 37 967 Kč. Ze mzdový listů [jméno FO] za rok 2020 bylo zjištěno, že tento pracovník v březnu 2020 odpracoval 168 hodin a jeho průměrná hodinová mzda činí 160,50 Kč (č.l.395-399).

28. Z doplňku č. 2 ke Znaleckému posudku č. 2472/05/2022 (č.l. 413) znalce [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že náklady na opravu vozidla v levé i pravé zadní části v obdobném servisu Iveco by k datu poškození činily 133 852,50 Kč, náklady na opravu v pověřeném servisu k danému období jsou velmi obdobné, jak na území ČR, tak SRN, rozdíl činí 9 %. Při havárii pravého zadního kola došlo k úplnému rozvolnění kola a pádu tahače na vozovku, v dokumentech předložených žalobkyní (objednávky) je chybně uveden počet kolových šroubů – 3 ks, když správně by jich mělo být 10 ks a ve faktuře Iveco Bayern je uvedeno, že se měnil brzdový třmen a brzdový kotouč, kdy tento se mění vždy s brzdovými destičkami a žalobkyně uvedla výměnu bez brzdových destiček. Žalobkyně by byla v daném období schopna realizovat svépomocí opravu jen z dílů použitých či repasovaných. Právě výše obchodní marží a zdrojů výrazně deformují výši nákladů na realitu opravy. Z vyjádření znalce bylo dále zjištěno, že společnost Iveco Group nesmí používat k opravám díly jiných výrobců (aftermarket) ani díly použité. Žalobkyně ve své objednávce (č.l. 400) vyčíslila opravu z použitých či aftermarketových dílů, nikoli dílů nových a pokud znalec navýšil počet hodin práce automechanika (z 11 hod na 14 hod.), pak vycházel z normohodin společnosti Iveco Bayern, pokud by došlo k navýšení času nad rámec stanovený výrobcem, pak je to odraz skutečného stavu (např. vyšší stupeň poškození), který je individuální a určuje si ho sám oprávce dle reality. Znalec nezpochybnil opravu levé a pravé části, pouze rozlišil původ náhradních dílů.

29. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

30. Mezi účastnicemi řízení bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena dne 12. 6. 2019 pojistná smlouva č. [hodnota], nedílnou součástí předmětné pojistné smlouvy byly mimo jiné i VPP HA 2017, VPP OC 2014, AS 2014 ASNP 2014. Žalobkyně nahlásila žalované škodní událost, ke které došlo dne 13. 3. 2020 a při které došlo k poškození vozidla Iveco na území SRN. Jako příčinu a děj uvedla, že došlo k poškození zadního pravého náboje kola, což je prokázáno telefonními nahrávkami, výpovědí svědka [jméno FO] i tvrzením žalobkyně. Nesporné bylo i to, že žalovaná odmítla plnění z předmětné pojistné události. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok z titulu náhrady škody ve výši 7 345,19 EUR, neboť v důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalované vznikla žalobkyni škoda žalované výši.

31. Soud měl v řízení prokázáno zvukovými záznamy předloženými žalovanou, výpovědí svědka [jméno FO], že žalobkyně prostřednictvím svědka [jméno FO], dispečera žalobkyně nahlásila pojistnou událost, sdělila, kde se nehoda stala, požádala o zajištění asistenční služby a odtah do ČR (1. i 2. telefonický kontakt), tento odtah byl ze strany žalované odmítnut s odkazem na vyhlášení nouzového stavu z důvodu výskytu koronaviru (2. telefonický kontakt). Žalobkyně tedy zajistila opravu v autorizovaném servise vozů Iveco v Norimberku, v blízkosti nehody, přičemž bylo prokázáno, že vozidlo nebylo možné opravit do 24 hodin (e-mailová zpráva) a následně bylo ještě téhož dne vozidlo odtaženo k opravě do tohoto servisu v Norimberku za asistence žalované a zahraničního partnera. Vozidlo bylo opraveno a schopno odjezdu do České republiky až 23. 3. 2020.

32. Vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky nouzový stav na dobu od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů. V souvislosti s tím byla vymezena opatření v oblasti cest do a ze zahraničí, zejm. od 14. března 2020 platil zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince přicházející z rizikových oblastí výskytu koronaviru s výjimkou cizinců pobývajících s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem v ČR a s výjimkou cizinců, jejichž vstup je v zájmu České republiky; od 16. března 2020 0.00 hodin byl vyhlášen pro občany České republiky a cizince s trvalým nebo přechodným pobytem nad 90 dnů na území ČR zákaz vycestovat z České republiky s výjimkou osob, kterým byla udělena výjimka, například zaměstnanců v nákladní, drážní či letecké dopravě; výjimka ze zákazu vycestovat z České republiky také se nevztahovala na přeshraniční pracovníky, tzv. pendlery, osobám, které měli výjimku pro přeshraniční pracovníky (pendlerům), se nařizovalo strpět při přechodu státní hranice provedení kontroly příznaků infekčního onemocnění, po návratu do ČR musí pendleři absolvovat nařízenou karanténu v délce 14 dní, doklad o jejím absolvování vystaví ošetřující lékař a při zahájení nového turnusu ho musí předložit policii; řidiči nákladních vozidel a autobusů, posádky dopravních letadel, strojvedoucí, posádky vlakových čet a vozmistři, lodní kapitáni a členové posádek plavidel a posádky vozů správce komunikace, kteří přes riziková území tranzitují nebo zajišťují přepravu, pro které platí výjimka z nařízení o povinné karanténě, vláda doporučuje chovat se v rizikových oblastech s maximální obezřetností a na minimum omezit kontakt s místním personálem.

33. Podle VPP a ASNP 2014 měla žalovaná povinnost poskytnout žalobkyni asistenční službu podle bodu 1.1 písm. c) ASNP 2014, tedy zajistit a uhradit odtah vozidla na žalobkyní určené místo směrem k jejímu sídlu, neboť bylo prokázáno, že vozidlo nebylo možné zprovoznit do 24 hodin. Vyhlášený nouzový stav tuto povinnost žalované nevylučoval, neboť opatření přijatá vládou České republiky obsahovala výjimky vztahující se na zaměstnance v nákladní dopravě. Žalovaná však asistenční službu v tomto rozsahu neposkytla, ačkoli tak učinit mohla, čímž porušila svou smluvní povinnost a založila svou odpovědnost za škodu, která žalobkyni v příčinné souvislosti s tímto porušením povinnosti vznikla.

34. V řízení bylo dále prokázáno zejména znaleckým posudkem, který byl v tomto řízení vypracován znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], fotodokumentací, která byla pořízena při hlášení škodní události, tvrzením samotné žalobkyně, že k nehodě došlo tak jak jí žalobkyně popsala – došlo k prasknutí šroubu na zadním pravém náboji kola, a to na dálnici cca 30 km před Norimberkem v SRN. Vozidlo se stalo nepojízdným.

35. Žalobkyně v řízení namítala, že znalec pro žalovanou vypracoval v minulosti i jiné znalecké posudky, což oslabuje věrohodnost jeho posudku, jeho nezávislost a nestrannost, kromě toho mu byla pro jiné řízení uložena pokuta podle zákona o znalcích. Soud zde uvádí, že znalec je osobou, která prostřednictvím svých odborných znalostí posuzuje skutečnosti, které mu byly "státním orgánem" (orgánem veřejné moci) určeny (při ustanovení znalcem v jednotlivé věci nebo později v průběhu příslušného řízení), a ve znaleckém posudku sděluje "státnímu orgánu" (orgánu veřejné moci) subjektivní výsledek svého posouzení. Znalce ustanovil "státní orgán" (orgán veřejné moci), znalec byl povolán k podání posudku v příslušném řízení a pro účely řízení (znalecký posudek slouží jako jeden z důkazů pro zjištění skutkového stavu věci) a jde o úkon odborníka, nezávislého a vzhledem k jeho poměru k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo jejich zástupcům nepodjatého, má znalecká činnost veřejnoprávní povahu a slouží k dosažení účelu příslušného řízení vedeného před "státním orgánem" (orgánem veřejné moci). Činnost znalců povolaných k podání znaleckého posudku pro účely příslušného řízení "státním orgánem" (orgánem veřejné moci) je třeba důsledně odlišovat od podávání posudku znalcem na základě dohody s osobou, která si posudek "objednala", kdy posudek neslouží potřebám žádného řízení před "státním orgánem" (orgánem veřejné moci) a kdy jde nepochybně o soukromoprávní činnost znalce (viz rozsudek NS ČR sp.zn. 21 Cdo 845/2013).

36. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se dle ustálené soudní praxe soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů (R 1/81). Soud nehodnotil odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, soud hodnotil přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Soud dospěl k závěru, že tomuto hodnocení odpovídají závěry znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec přesvědčivě a logicky odůvodnil závěry svého znaleckého posudku, uvedl, že primárná závada byla na pravém zadním kole, k nehodě došlo z důvodu rozvolnění šroubového spoje, z důvodu nedostatečné kontroly, což je jediná možnost důvodu poškození vozidla. Jiný důvod nemohl znalec uvést, neboť byly pochybnosti o tom, zda žalobkyní předložené poškozené díly jsou právě ty, které byly v době poškození na předmětném vozidle. Znalec se podrobně vyjádřil k výši prováděné opravy, rozebral jednotlivé komponenty, které se vyměnily na pravém zadním kole, ale i na levém zadním kole, které nebylo bezprostředně poškozeno při nehodě. Rovněž se zabýval otázkou ceny opravy v servise na území České republiky, ale i cenou, kterou by žalobkyně vynaložila při provádění opravy svépomocí, tak jak bylo uvedeno shora.

37. Soud uzavřel ve shodě se závazným právním názorem odvolacího soudu, že se v projednávané věci nejedná o nárok na pojistné plnění, nýbrž o nárok z titulu náhrady škody, která žalobkyni vznikla porušením smluvních povinností žalované vyplývajících z pojistné smlouvy a sjednaných asistenčních služeb. Škoda žalobkyni vznikla v důsledku toho, že žalovaná nezajistila asistenční službu v rozsahu sjednaném pojistnými podmínkami, a žalobkyně byla nucena zajistit opravu vozidla v zahraničním servisu.

38. Otázka odpovědnosti žalované za vzniklou škodu byla vázaným právním názorem odvolacího soudu již vyřešena; předmětem dalšího posouzení soudu tak byla výlučně výše vzniklé škody. Z provedeného dokazování vyplynulo, že primární závada, která vedla k nepojízdnosti vozidla, vznikla na pravé zadní části vozidla. Současně však bylo znaleckým posudkem prokázáno, že bez odstranění závad na levé zadní části by vozidlo nebylo technicky způsobilé k provozu a bezpečné pro další jízdu, a nebylo by tedy schopno návratu do České republiky. Oprava levé zadní části vozidla proto nebyla provedena nad rámec nutného rozsahu, ale z důvodu technické a bezpečnostní nezbytnosti. Při posuzování nákladů, které by žalobkyně musela vynaložit na opravu vozidla v České republice, soud vycházel z varianty svépomocné opravy, která se z provedeného dokazování jeví jako reálně proveditelná a ekonomicky nejméně nákladná. Soud se přitom zabýval nejen cenou materiálu a rozsahem provedených prací, ale rovněž námitkami žalované směřujícími k časové náročnosti opravy a k úplnosti použitých náhradních dílů. Pokud jde o počet normohodin, soud vzal v úvahu vyjádření znalce, podle něhož se mohou skutečně vynaložené normohodiny lišit od tabulkových hodnot a odrážejí konkrétní stav vozidla i technickou zdatnost osoby opravu provádějící; nebylo přitom prokázáno, že by žalobkyní uváděný časový rozsah byl nereálný či zjevně podhodnocený. Soud se dále zabýval otázkou úplnosti vyčíslených nákladů na materiál, zejména námitkou žalované, že v kalkulaci opravy nebyly zahrnuty brzdové destičky. S ohledem na vyjádření znalce a obsah doplňku znaleckého posudku soud tuto námitku shledal důvodnou a při stanovení částky nákladů, které by bylo nutno vynaložit na opravu vozidla v České republice, k žalobkyní vyčíslené částce připočetl odpovídající náklad na brzdové destičky. Takto stanovená částka 38 767 Kč (částka 37 967 Kč určená výpočtem žalobkyně + 860 Kč brzdové destičky) tak zahrnuje veškeré nezbytné materiálové položky i náklady na pracovní sílu včetně odvodů (proto bylo vycházeno z hrubé mzdy) v rozsahu odpovídajícím reálné a technicky proveditelné opravě vozidla ke dni škodní události.

39. Vzhledem k tomu, že ke škodě došlo 14. 3. 2020, provedl soud přepočet částky 38 767 Kč na kur EUR, což představuje částku 1 453,67 EUR, žalobkyně požadovala částku 7 345,19 EUR, po odečtení nákladů svépomocné opravy pak soud vyhověl žalobě co do výše 5 891,52 EUR s příslušenstvím (výrok I.). Ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.)

40. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 7 836 Kč odměnou advokáta za 20,5 úkonů právní služby po 8 940 Kč (tarifní hodnota byla stanovena ve výši 195 896,217 Kč, což odpovídá přepočtu částky 7 345,19 EUR na kurz 26,67 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, ½ úkon za výzvu k plnění, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, 11x vyjádření ve věci, 7x účast u jednání soudu), tj. 183 270 Kč náhradou jeho hotových výdajů za 14 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 4 200 Kč náhradou jeho hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za účinnosti od 1. 1. 2025, tj. 3 150 Kč zálohou na znalečné ve výši 4 000 Kč s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 40 030,20 Kč.Celkem tedy náklady představují částku 242 486,20 Kč. Žalobkyně byla však v řízení úspěšná co do částky 5 891,52 EUR, tj. v rozsahu 80,2 % a po odečtení úspěchu od neúspěchu, náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení v rozsahu 60,4 %. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v této výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 146 461,66 Kč (výrok II.).

41. V tomto řízení bylo státem hrazeno znalečné v celkové výši 17 121,20 Kč + 3 825 Kč za zpracované znalecké posudky a výslech znalce u jednání, svědečné ve výši 1 005 Kč vyplacené svědkovi [jméno FO], celkem tedy 21 951,20 Kč. Soud uložil podle výsledku řízení – tedy žalobkyni dle § 148 odst. 1 o.s.ř. nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady státu ve výši 346,34 Kč, neboť již hradila zálohu ve výši 4 000 Kč (výrok V.) a žalované ve výši 17 604,86 Kč. (výrok IV.).

42. Lhůty splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.