Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 127 081 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 33 658,60 Kč s kapitalizovaným úrokem 12 624,40 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení 12 511,95 Kč, co do úroku 12,75 % ročně z částky 157 714,60 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 157 714,60 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení se návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem ze dne 14. 5. 2025 domáhala, aby žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 160 739,60 Kč s kapitalizovaným úrokem 12 624,40 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 12 511,95 Kč, s úrokem 12,75 % ročně z částky 157 714,60 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 157 714,60 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 10. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr s příslušenstvím pravidelnými měsíčními splátkami 2 726 Kč počínaje k 15. dni v měsíci. Úroková sazba byla stanovena na 12,99 % p. a. a poplatky dle ceníku. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně, mimosoudní vymáhání dlužných splátek bylo neúspěšné, proto žalobkyně využila svého práva a dne 27. 7. 2024 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaná byla v té době v prodlení s více než dvěma splátkami. Dosud žalovaná na pohledávku uhradila celkem 32 919 Kč. Dle žalobkyně žalovaná dluží 157 714,60 Kč na jistině dluhu a na poplatcích 3 025 Kč, na smluvním úroku 12,75 % p. a. z jistiny od 28. 7. 2024 do 10. 3. 2025 částku 12 624,40 Kč a na zákonném úroku z prodlení v téže výši z řádně a včas nesplacených částek za dobu od 30. 7. 2024 do 10. 3. 2024 pak 12 511,95 Kč, dále také smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 11. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, kontrolovala dostupné informace v bankovních i nebankovních registrech, klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi ministerstva vnitra, porovnávala příjem a výdaje žalované, odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaná byla shledána úvěruschopnou.
2. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny dne 4. 8. 2025 na adresu jeho evidenčního pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.).
3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
5. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2991 odst. 1 Obč.Z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. V řízení bylo prokázáno smlouvou o úvěru a žádostí o poskytnutí úvěrového produktu včetně sazebníku, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít dne 10. 5. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které žalované byl poskytnut úvěr 160 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit se sjednanými úroky 12,99 % ročně v měsíčních splátkách po 2 726 Kč od 15. 6. 2023 s tím, že poslední splátka dne 15. 5. 2031 měla činit 303 Kč. Cena za vyřízení úvěru byla ujednána ve výši 1 600 Kč. Při uzavírání smlouvy byla totožnost žalované ověřena dokladem o povolení k trvalému pobytu. V žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, v domácnosti bydleli tehdy tři osoby, žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou s příjmem 20 960,44 Kč měsíčně čistého, neměla žádných výdajů v souvislosti s nájmem a ostatních pravidelných výdajů, nesplácela žádný úvěr, výše požadovaného úvěru měla činit 20 000 Kč. V žádosti o úvěrový produkt žalovaná mimo jiné uvedla číslo svého mobilního telefonu a jedinou adresu [adresa].
10. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, že žalobkyně vycházela z příjmu žalované 20 960 Kč, zjistila, že žalovaná nebyla v aktivním insolvenčním řízení, byla s negativními poznatky uvedena v evidencích týkajících se podvodného jednání či kriminálních aktivitách, životní výdaje klientky stanovila žalobkyně na základě informací o počtu členů domácnosti a způsobu bydlení získaných od žalované, jsou ve spojení se statistickými údaji, aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 902 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla splátky 0, avšak žalobkyně zjistila kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 11 000 Kč a orientační splátkou 330 Kč a spotřební úvěr u téže společnosti se splátkou 9 461 Kč. Splátkové zatížení včetně splátky nového (souzeného) úvěru činilo 12 517 Kč.
11. Z výpisu z účtu žalované za období 1. 11. 2022 – 30. 4. 2023 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu vedeném žalobkyní pro žalovanou činil 1 237,37 Kč s tím, že po dvou měsících byl konečný zůstatek na účtu záporných 98,57 Kč, po dalším měsíci kladný 491,86 Kč, poté, kdy obdržela 15. 3. 2023 částku 600 000 Kč pak konečný zůstatek na účtu v daném měsíci činil 362 699,51 Kč a k 30. 4. 2023 pak konečný zůstatek na účtu činil 160 824,45 Kč. Příjem žalované od zaměstnavatele [právnická osoba]. činil zhruba 21 000 Kč měsíčně, za vyřízení úvěru (jiného, než předmětného) uhradila 15. 3. 2023 částku 5 000 Kč, měla řádově stokorunové výdaje případně v řádech nižších tisíců u svého zaměstnavatele, či v jiných obchodech se spotřebním zbožím, včetně potravin (JIP, Kaufland), hradila jízdné ([právnická osoba]) a 19. 3. 2023 zaslala 93 644 Kč společnosti [právnická osoba]. Hradila v řádech stokorun platby na čerpacích stanicích (OMV).
12. Z podkladů pre súdne konanie soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celý úvěr, cenu za vyřízení úvěru 1 600 Kč uhradila, sjednané splátky nehradila vždy řádně a včas, do prodlení se splátkami se dostala již v říjnu 2023. Dle žalobkyně pak žalovaná dlužila na jistina 157 714,60 Kč, na poplatcích 3 025 Kč a dále 13 853,20 Kč na úroku a 13 740,80 Kč na úroku z prodlení.
13. Z dopisu z 25. 6. 2024 označeného jako Poslední výzva k úhradě dlužné částky soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu 10 756 Kč do 27. 7. 2024, jinak dojde k zesplatnění celého úvěru, který k uvedenému datu činil 157 154 Kč. Současně byla žalovaná upozorněna na vymáhání úhrady soudní cestou a na nárůst úroků a úroku z prodlení a nákladů spojených s prodlením.
14. Dopisem z 27. 7. 2024 odeslaným dne poštovního podacího archu 30. 7. 2024 na adresu uvedenou ve smlouvě pak byla žalovaná upozorněna na rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu a byla žalobkyni vyzvána k úhradě celkové částky 160 740 Kč. Výzvou zástupkyně žalobkyně ze dne 12. 3. 2025 byla písemně vyzvána k úhradě tehdy dlužné částky 185 987,66 Kč s příslušenstvím do pěti dnů od odeslání výzvy s tím, že v případě neuhrazení bude úhrada vymáhána soudní cestou.
15. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. Soud se proto zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
16. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
18. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
19. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalované, když tyto vlastně neověřovala vůbec, najisto měla postavený pouze příjem od [právnická osoba]. s tím, že z výpisu účtu bylo zřejmé, že bez obdržení úvěru 600 000 Kč, které zcela jistě musela také splácet, by zůstatek na jejím účtu nemohl být v kladných, respektive vyšších kladných hodnotách. Při zjišťování výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a nikoli pouze spoléhat na tvrzení žadatele o úvěr, který má zájem na tom, aby splnil podmínky pro poskytnutí úvěru, přičemž žalovaná ani žádné výdaje v žádosti o úvěrový produkt neuvedla, ač je zřejmé, že musela mít výdaje minimálně spojené se svojí stravou, hygienou, oblečením, a také telefonem, když v žádosti uvedla telefonní číslo [tel. číslo] mobilního telefonu.
20. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když fakticky měla pouze informaci o příjmu žalované, přičemž žalovaná při uzavírání smlouvy zamlčela, že již žalobkyni splácí zejména úvěr po 9 461 Kč měsíčně. Žádné posouzení úvěruschopnosti nebylo zjištěno. Žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovanou postupovala bez náležité obezřetnosti. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
21. Žalobkyně poskytla žalovanému v souzeném případě částku 160 000 Kč, na kterou bylo žalovanou uhrazeno pouze 32 919 Kč. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 127 081 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.).
22. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 Obč.Z vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).
24. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve prospěch úspěšnější žalované (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků a úroků z prodlení z prodlení), a to 35: 65, a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, tj. ve výši 30 %. Jelikož jí dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.).
25. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit.