Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 141/2024

Soud: Okresní soud v PardubicíchDatum rozhodnutí: 15. 10. 2024Č. j.: 20 C 141/2024-62Samosoudkyně: JUDr. Dita ProkšováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 1. 2025Předmět řízení: o zaplacení 28 626,67 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPU:2024:20.C.141.2024.1
smlouva o obchodním zastoupeníinsolvenceneplatnost právního jednánísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 075 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 8 551,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 365,67 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 626,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Tvrdila, že dne 22. 1. 2023 žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru č. [RČ], jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní žalovanému ve výši 21 490 Kč, částka byla dne 24. 1. 2023 převedena na účet prodejce. Žalovaný měl čerpanou částku splácet v 72 pravidelných měsíčních splátek po 601 Kč od 15. 2. 2023 splatných vždy k 15. dni příslušeného kalendářního měsíce. V měsíční splácet byla obsažena jistina, úrok a pojištění. Od splátky splatné 15 4. 2023 přestal žalovaný splátky hradit. Dostal se tak do prodlení se splátkami splatnými 15. 4. 2023, 15. 5. 2023, 15. 6. 2023, 15. 7. 2023 a 15. 8. 2023. Vždy se jednalo o celou částku 601 Kč. Žalovaný byl upomínán a s upozorněním na ukončení a zesplatnění dané smlouvy, avšak bezvýsledně. Dopisem z 28. 8. 2023 žalobkyně sdělila zesplatnění všech pohledávek žalovaného vyplývajících ze smlouvy výše, a to k 16. 8. 2023. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě veškerých závazků ze smlouvy vyplývajících, avšak bezvýsledně. Od 18. 9. 2023 pak žalobkyně požadovala úrok z prodlení z dlužné částky. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka 28 626,67 Kč (20 360,67 Kč jistina, 4 314 Kč smluvní pokuta v důsledku zrušení úvěrové smlouvy, 117 Kč úrok z prodlení, 450 Kč za odeslání upomínky, 200 Kč za odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru, 180 Kč smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, 3 005 Kč splátky splatné do zesplatnění /5 x 601 Kč splatných v měsících 4-8/2023). Skutečnost, že žalovaný uhradí pouze dvě splátky, nebylo možné předvídat.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celé řízení zůstal pasivní, ničeho nesporoval ani netvrdil, že by dlužnou částku, byť částečně, uhradil. Žaloba i další korespondence mu byla doručována na adresu jeho evidenčního bydliště, tj. [adresa]. Jinou adresu, na které byl se žalovaný zdržoval či si korespondenci přebíral, soud nezjistil.

3. K jednání nařízenému na den 11. 10. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání mu bylo doručeno na adresu jeho trvalého bydliště dne 18. 9. 2024. Zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. SU4004237632, úvěrovou smlouvou vč. úvěrových podmínek, potvrzením o poskytnutí úvěru a smlouvou o obchodním zastoupení č. [hodnota] bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím oprávněného prodejce [jméno FO] poskytla žalovanému úvěr na nákup zboží (motocykly, mopedy a čtyřkolky vč. příslušenství), jehož jistina odpovídala pořizovací ceně zboží, a to 21 490 Kč. Částka byla uhrazena na účet prodejce. Úvěr se žalovaný zavázal splácet formou 72 pravidelných měsíčních splátek po 601 Kč vč. pojištění, a to od 15. 2. 2023 vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Smlouvu uzavřel žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající. Při uzavírání smlouvy uvedl mj., že je svobodný, vyživuje 1 osobu, celkový příjem domácnosti je 35 000 Kč, celkový čistý příjem má příjem 22 000 Kč ze zaměstnání u [právnická osoba]., výdaje na bydlení má ve výši 3 500 Kč, jiné výdaje měl ve výši 500 Kč, žádné úvěry nesplácel. Dále byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta pro případ prodlení s měsíční splátkou či jinou částku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Z přehledu plateb a tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na konto úvěrové smlouvy uhradil celkem pouze 1 415 Kč, z čehož byly 2 splátky po 601 Kč, dále úrok u prodlení 3 Kč, smluvní pokuta 60 kč a 150 Kč na poplatku.

6. Listiny označené jako zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. [RČ] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému na adresu uvedenou v předmětné smlouvy ([adresa]) zesplatnění pohledávky a vyzvala jej k neprodlené úhradě 24 272,67 Kč s upozorněním na její vymáhání soudní cestou.

7. Předžalobní upomínkou z 27. 2. 2024 a potvrzením [právnická osoba]. bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného vyzvala na adresu uvedenou ve smlouvě k úhradě zaplacení 28 990,85 Kč do 7 dnů od data odeslání upomínky s tím, že pokud se tak nestane, bude věc řešena soudní cestou.

8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 588 věta prvá Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, který byl žalovanému poskytnut ve výši 21 490 Kč a fakticky vyplacen za koupi zboží prodejci. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 72 měsíčních splátkách po 601 Kč od 15. 2. 2023. Žalovaný uhradil celkem pouze 1 415 Kč, a to včetně úroků z prodlení, poplatku a smluvní pokuty. Žalobkyně přistoupila z důvodu prodlení žalovaného k zesplatnění úvěru k 16. 8. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku přes upomínání neuhradil. Veškerou korespondenci zasílala žalobkyně ev. její zástupce žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, neboť jiná jim nebyla známa. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu 16-22 000 Kč měsíčně, nezjistila žádné dluhy či splácení jiných úvěru či splátek, vycházela z jeho výdajů 4 000 Kč.

16. Po poučení soudu k doplnění tvrzení o tom, na základě jakých listin posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně ničeho nedoplnila, ač byla poučena o nebezpečí částečného neúspěchu ve věci.

17. Uzavřená úvěrová smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného stejně jako příjmy, když vycházela bez dalšího pouze z tvrzení žalovaného, který měl zájem na tom, aby splňoval předpoklady pro poskytnutí úvěru. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady např. na bydlení v tvrzené výši 3 500 Kč nebyly nijak podloženy, stejně jako další výdaje 500 Kč, které každý člověk nepochybně má. Při disponibilním zůstatku 18 000 Kč by si žalovaný částku 21 490 Kč, která odpovídá poskytnutému úvěru, snadno našetřil během 1-2 měsíců a úvěr by nepotřeboval. Skutečnost, že žalovaný uhradil pouze 2 splátky úvěru, které byly poměrně nízké, pak lze důvodně pochybovat o tom, že jeho finanční situace byla taková, aby byl schopen úvěr po pouze 601 Kč měsíčně splácet.

22. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného, resp. neučinila z nich správné závěry. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 21 490 Kč, uhrazeno bylo žalovaným celkem 1 415 Kč a má tak právo pouze na rozdíl mezi těmito částkami, tedy na zaplacení částky 20 075 Kč.

23. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků, smluvních pokut a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 1 o.s.ř. V této věci byl procesně úspěšnější žalovaný (z 51 %, počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků z prodlení) a měl tak právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.

25. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací