Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 8 649 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 10. 2023 do zaplacení se návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem podaným u soudu dne 29. 2. 2024 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 28 649 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě registrace a žádosti žalované o poskytnutí úvěru (prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku) na stránkách žalobkyně došlo ke schválení úvěru a následně byla s žalovanou uzavřena dne 29. 8. 2023 smlouva o úvěru č. [hodnota]. Tato byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce, kdy žalovaná odsouhlasila její znění. Úvěr byl poskytnut ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit nejpozději do 26. 9. 2023. Následně došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 29. 10. 2023 a poplatek za poskytnutí úvěru činil 8 189 Kč. Úvěr byl poskytnut dne 29. 8. 2023 převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaná úvěr ani poplatek za jeho poskytnutí ve stanovené lhůtě neuhradila. /p datu splatnosti uhradila žalovaná dne 14. 11. 2023 částku 2 000 Kč, která byla započtena na poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně tak má nárok kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a části poplatku za jeho poskytnutí ve výši 6 189 Kč i na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 30. 10. 2023 do zaplacení. Dle čl. IX.1.a. smlouvy vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalované nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč za dobu 30. 10. 2023 – 29. 2. 2024 v celkové výši 2 460 Kč. Smluvní pokutu nárokuje žalobkyně pouze do výše ½ jistiny. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná v žádosti uvedla měsíční příjem 59 418 Kč a souhrn pravidelných výdajů ve výši 15 000 Kč a žalobkyně s ohledem na § 84 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru očekávala, že informace jsou pravdivé a úplné. Z výpisu z účtu žalované pak žalobkyně zjistila, že kreditní obrat tato má ve výši několika desítek tisíc Kč a dostává pravidelně invalidní důchod 10 227 Kč měsíčně. Výdaje z předložených výpisů odpovídaly výdajům deklarovaným žalovanou.
2. Žalované byla do datové schránky dne 22. 8. 2024 doručena žaloba a výzva, ke které se tato ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a proto souhlasila, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tak rozhodl ve věci dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když vycházel z předložených listinných důkazů, tedy z obsahu spisu. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobním návrhu.
3. Žalovaná k věci ničeho neuvedla, ničeho nesporovala, po celé řízení zůstala pasivní.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněné elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Soud měl za prokázané žádostí o poskytnutí úvěru, profilem klienta, detailem pohybu, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] vč. dodatku ke smlouvě a dalšími listinami, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 29. 8. 2023 smlouvu o úvěru, podle které žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na účet č. [č. účtu] uvedený ve smlouvě a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 810 Kč uhradit ve lhůtě 14 dnů. Dle dodatku ke smlouvě pak došlo k prodloužení jednorázové splatnosti úvěru do 29. 10. 2023 a k navýšení poplatku za poskytnutí úvěru na 8 189 Kč. Pro případ prodlení s úhradou úvěru či jeho části bylo mezi účastníky ujednáno v bodě IX. odst. 1. smlouvy, že úvěrovaný (tj. žalovaná) uhradí smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Byly ujednány i poplatky za náklady, a to mj. 86 Kč za každý odeslaný email na emailovou adresu úvěrovaného, 500 Kč za každou písemnou upomínku. Totožnost žalované si žalobkyně ověřila občanským průkazem, který žalovaná předložila a ukázala na kameru/ držela jej v ruce a vyfotila se s ním. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla číslo svého občanského průkazu a jeho platnost, svůj trvalý pobyt, kontaktní adresu, telefonní číslo [tel. číslo] emailovou adresu, dále uvedla, že je vdaná, vyživuje 1 dítě, její příjem činí 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 60 000 Kč, výdaje má 5 000 Kč, na bydlení ve výši 0 Kč, měsíční výdaje na splátky úvěrů činí 10 000 Kč. Při posuzování žalobkyně vycházela mj. z toho, že životní minimum dle zák. č. 110/2006 Sb. činí měsíčně 12 000 Kč a že v crifu jsou dlouhodobé půjčky. Úvěruschopnost žalované žalobkyně zjišťovala dále náhledem do registru dlužníků REPI a EUCB, kde žalovaná neměla žádný záznam. V době uzavírání předmětné smlouvy splácela/měla žalovaná splácet spotřebitelský úvěr 15 000 Kč z 6. 6. 2023, který byl splatný 23. 9. 2023, k 27. 8. 2023 splatila úvěr 10 000 Kč poskytnutý jí 7. 6. 2023, úvěr 20 000 Kč splatila 31. 5. 2023 a přede dnem uzavření předmětného úvěrové smlouvy splatila ještě i jiné spotřebitelské úvěry v řádech tisíců až desetitisíců korun. Dále soud mj. zjistil z registru EUCB, že k 28. 3. 2023 bylo žalované celkem zamítnuto 13 žádostí o půjčku, 3 splácela opožděně.
12. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] vedeného ČSOB a.s. v období 1. 5. 2023 – 31. 7. 2023 a vybranými pohyby na tomto účtu soud zjistil sice její příjmy, a to invalidní důchod ve výši 10 227 Kč měsíčně a dále i provize od ČSOB v průměrné výši 35 025,37 Kč za měsíce červen – srpen 2023, provize od [právnická osoba] za období května – července 2023 činily v průměru 28 649,70 Kč měsíčně, ale nezjistil její výdaje spojené např. s bydlením a dalšími běžnými výdaji resp. zjistil nákupy v Tesco, Albertu, Bille kde se dají pořídit kromě potravin i např. drogistické a hygienické zboží, v drogerii, benzínce, zjištěny byly výdaje v souvislosti s telefonním operátorem, splátky společnosti [právnická osoba]. Další výdaje mj. s bydlením žalovaná nepochybně měla a soud nevěří (a nebylo ani doloženo), že by žalovaná s bydlením žádné výdaje neměla (např. nájem, hrazení energií apod.). Soud zjistil dále, že žalovaná získávala úvěry i v řádech stokorun či nižších tisíců a desetitisíců ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]., aj.) které byly takřka okamžitě zaslány na splátky úvěrů (př. [právnická osoba]., Friendly CASH a.s.), stejně tak bylo naloženo i s dalšími částkami obdrženými např. od [jméno FO] [adresa] [jméno FO] či [jméno FO] (půjčky). Měsíční obraty na účtu žalované byly vždy přes 1,5 mil. Kč, avšak počáteční zůstatek byl 1. 6. 2023 jen 550 Kč a konečný dne 30. 6. 2023 ve výši 1 839,44 Kč, konečný zůstatek 31. 7. 2023 byl pak 0 Kč. Soud tak dovodil, že žalovaná nebyla schopna vyjít se svými prostředky z provizí a invalidního důchodu bez toho, aby si další zajistila jinde.
13. Výzvou zástupkyně žalobkyně ze 6. 2. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru 20 000 Kč, poplatku za jeho poskytnutí 8 190 Kč, zákonných úroků z prodlení od 30. 10. 2023 do 6. 2. 2024 ve výši 821,09 Kč, smluvní pokuty za téže období ve výši 2 000 Kč a nákladů advokátky 6 195,20 Kč s upozorněním na možné soudní řízení, nebude-li uvedený dluh uhrazen do 7 dnů od doručení výzvy. Vyzývána k úhradě byla žalovaná i emailem na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. [e-mail].
14. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. Soud se proto zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.17. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.18. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.19. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.20. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalované. Při zjišťování výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a nikoli pouze spoléhat na tvrzení žadatele o úvěr, který má zájem na tom, aby splnil podmínky pro poskytnutí úvěru, a to spíš s přihlédnutím k tomu, že žalovaná uváděla výdaje pouze 5 000 Kč měsíčně nad rámec splátek úvěrů a výdaje na bydlení, které činí běžně velkou část výdajů, měla mít nulové.21. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací., když ta vycházela pouze z tvrzení žalovaného. Žádné posouzení úvěruschopnosti nebylo zjištěno. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.22. Žalobkyně poskytla žalované v souzeném případě částku 20 000 Kč, na kterou bylo žalovanou uhrazeno pouze 2 000 Kč. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 18 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Žalobkyně má nárok tedy na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]).23. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 8 649 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 10. 2023 do zaplacení soud žalobu zamítl (výrok II.).24. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve věci však byla procesně úspěšnější žalovaná (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků z prodlení), a to 59 : 41, a měla tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, tj. ve výši 18 %. Jelikož jí dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.).
15. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup.