Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 146 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 22 665,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 811,26 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 013,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 935,66 Kč a co do úroku 15 % ročně z částky 59 685,26 Kč za dobu od 16. 4. 2024 do zaplacení se návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 811,26 Kč, kapitalizovaného úroku 6 935,66 Kč a úroku 15 % ročně z částky 59 685,26 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 013,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 811,26 Kč za období od 16. 4. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že dne 8. 10. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [RČ], v rámci které mu byl poskytnut revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý revolvingový úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě, tedy ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, měsíčně, vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Celkem načerpal žalovaná částku 175 500 Kč, uhradil na poskytnutý úvěr 137 354 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, proto žalobkyně využil svého oprávnění, a úvěr zesplatnil ke dni 10. 1. 2024 a dopisem z téhož dne žalobkyně vyzvala proto žalovaného ke splacení dlužné částky. Žalovaný na výzvu k úhradě nereagoval a žádnou částku neuhradil. Žalovaná částka 60 811,26 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 59 685,26 Kč (tato se rovná rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad, které byly započteny na jistinu, tedy o plnou částku úvěru, která byla poskytnuta a nebyla uhrazena), dále z poplatků vedení účtu ve výši 49 Kč měsíčně splatných 10. 1. 2024, 20. 12. 2023, 20. 11. 2023 a 20. 10. 2023, tj. 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně posuzovala příjmovou a výdajovou stránku – věk, vzdělání, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlížela do externích úvěrových registrů. Vycházela z toho, že příjem žalovaného činí 30 000 Kč, případně další příjem domácnosti je 12 000 Kč, má tři vyživované děti, splátky žalovaného jiným společnostem činí celkem 24 109 Kč, splátka schváleného úvěru je 2 400 Kč. Vycházela dále ze životního minima jednoho žadatele o úvěr – 3 550 Kč, životního minima tří vyživovaných děti – 3 630 Kč, normativních nákladů na bydlení 7 062 Kč. Provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celé řízení zůstal pasivní.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k tomuto postupu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ač mu daná výzva spolu se žalobou byla doručena na adresu jeho trvalého bydliště dne 16. 8. 2024. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá žalovaný námitek.
4. Z úvěrové smlouvy č. [RČ], výpisu čerpání, splátek a úhrad, potvrzení o provedení ověření bonity klienta, soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem pro žalovaného ve výši 60 000 Kč a výši měsíční splátky 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba byla dohodnuta 26,28 % ročně. Adresa trvalého bydliště žalovaného i jeho kontaktní adresa byla uvedena ve smlouvě ve Chvaleticích, [adresa]. Součástí smlouvy byl kromě podmínek i sazebník poplatků a odměn. Účastníci se dohodli mj. na měsíčním poplatku 59 Kč za vedení účtu, 19 Kč za SMS info. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 137 354 Kč a dlužil tak k 15. 4. 2024 částku 69 760,88 Kč. Měsíční příjem ženatého žalovaného ze zaměstnání byl uveden ve výši 30 000 Kč čistého, další příjem domácnosti 12 000 Kč, vyživovaných dětí měl žalovaný v době uzavírání smlouvy tři. měl bydlet ve vlastním domě či bytě s měsíčními výdaji domácnosti ve výši 16 000 Kč. Žalovaný nebyl veden v registru CEE, MVCR, NRKI, ISIR. Totožnost žalovaného měla být zjištěna z předloženého občanského průkazu. Celkem vyčerpal žalovaný 175 500 Kč v několika částkách, které postupně splácel, splatil celkem pouze 137 354 Kč.
5. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný již v minulosti splácel a splatil spotřebitelský úvěry, splácel hypotéku a další spotřebitelský úvěr, v prodlení se splátkami nebyl.
6. Z výzvy ze dne 10. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného nejprve k úhradě dlužných 63 881,19 Kč celkem s upozorněním na možné okamžité jednorázové vrácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí, nedojde-li k úhradě do 14 dnů. Předžalobní výzvou z 1. 2. 2024 byl pak žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě 65 015,36 Kč s tím, že bude-li částka uhrazena do 8. 2. 2024, nebude navyšována o soudní náklady.
7. Veškerá korespondence byla zasílána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě tj. [adresa].
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.
15. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 38 146 Kč, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru.
16. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
17. Žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když nebylo prokázáno, že by si pro účely posouzení úvěruschopnosti dostatečně zjistila příjmy a výdaje žalovaného. Údaje z nichž žalobkyně vycházela, nijak nedoložila. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele lze též poukázat na shodné závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. července 2018 či nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neměla dostatek informací o majetkových a osobních poměrech žalovaného k tomu, aby řádně ověřila jeho úvěruschopnost. Navzdory tomu úvěr v žádané výši poskytla. Nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací. Nesplnění této povinnosti uložené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.
18. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný zčásti. Soud měl za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu, podle které žalovanému poskytla žalobkyně téhož dne úvěr ve výši úvěrového rámce 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté, resp. vyčerpané prostředky splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, ač celkem vyčerpal nespornou částku 175 500 Kč, splatil pouze 137 354 Kč a splátky přestal hradit, v důsledku čehož žalobkyně využila svého oprávnění a požadovala splacení celé dlužné částky uvedené v dopise ze dne 10. 1. 2024. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Uvedené skutečnosti byly prokázány listinnými důkazy a nespornými tvrzeními, mezi které patřila i celková úhrada 137 354 Kč ze strany žalovaného.
19. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 175 500 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil 137 354 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky ve výši 38 146 Kč. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]).
20. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
21. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout ve prospěch úspěšnějšího žalovaného dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.
22. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k návrhu žalobkyně uvedenému v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.