Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč do 15 dnů do právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 825 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení se návrh zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 358 Kč k rukám jejího zástupce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem], do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, Anonymizováno
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalovanému zaplacení částky shora se zákonným úrokem z prodlení shora z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 7. 6. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit poplatek 50 472 Kč, který se skládal z kapitalizovaných úroků 37 263 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení 9 000 Kč. Žalovaný měl uvedené prostředky vč. poplatku splácet v 21 měsíčních splátkách po 4 875 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 3. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil pouze 5 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalované pouze neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 45 000 Kč, zákonné úroky z prodlení z 45 000 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, přičemž za dobu do 27. 9. 2023 tyto činí 3 825 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 30. 9. 2024 na adresu jeho bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů).
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] vč. smluvních podmínek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný tuto uzavřeli dne 7. 6. 2021, na jejím základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 50 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky v 21 měsíčních splátkách po 4 785 Kč, poslední splátka měla činit 4 772 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 99,75 %. Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 100 472 Kč, která byla kromě zapůjčené částky dále tvořena poplatkem sjednaným ve smlouvě. Ze zákaznické karty soud zjistil, že se poskytovatel úvěru snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z toho, že tento byl v dané době svobodný, bydlel v nájemním bytě/domě, měl jednu vyživovací povinnost, byl zaměstnán s příjmem 19 132 Kč, přičemž uveden byl i další příjem domácnosti 22 608 Kč, běžné měsíční výdaje uvedl žalovaný při sjednávání úvěru ve výši 8 500 Kč měsíčně, jiné spotřebitelské úvěry neměl mít.
4. Tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalovaný hradil na konto smlouvy pouze 5 000 Kč.
5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 vč. podacího lístku. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě částky 128 339,10 Kč.
6. K úhradě celkové částky 110 555,91 Kč vyplývající ze smlouvy shora byl žalovaný s upozorněním na možné soudní řízení vyzván dopisem zástupce žalobkyně z 15. 2. 2024 odeslaným doporučeně, jak vyplývá z podacího lístku.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze do jistiny, nikoli do úroků z prodlení. Bylo prokázáno, že z poskytnutých prostředků 50 000 Kč žalovaný dosud vrátil 5 000 Kč a dluží tak žalovaných 45 000 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, která je tak oprávněna nyní pohledávku po žalovaném vymáhat. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by uvedené prostředky neobdržel, či je uhradil.
15. Jelikož žalobkyně požadovala úhradu výše uvedených částek vč. příslušenství z titulu bezdůvodného obohacení, soud se blíže nezabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo by jinak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně měla očividně za to, že smlouva je neplatná, stejně jako soud.
16. Jelikož tedy žalovanému byly tak poskytnuty finanční prostředky bez právního důvodu, soud zavázal žalovaného k zaplacení dosud dlužných 45 000 Kč.
17. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu každého úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Žaloba v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.
18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. ve sporu byla úspěšnější žalobkyně, a to z 54,5 % a má tak právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 9 %. Při stanovení úspěchu účastníků ve věci soud ohledně úroků z prodlení počítal tyto jako pětinásobek ročního plnění. Náklady řízení žalobkyně tak činí pouze 358 Kč, které byly vypočteny jako 9 % z 3 x 500 Kč za převzetí včetně přípravy zastoupení, předžalobní výzvy a žaloby dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1999 Sb. a 3 x 100 Kč za tyto úkony dle téhož ustanovené dané vyhlášky, a to včetně DPH z uvedených částek a ze soudního poplatku 1 800 Kč.
19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., s ohledem na návrh žalobkyně.