20 C 312/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala žalobou podanou dne 28. 7. 2025 zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 6. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč představující náklady na dvě odeslané upomínky. Tvrdila, že dne 15. 1. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 750 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2025. Výzvou z 20. 2. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky, následně pak i druhou upomínkou ze dne 5. 3. 2025, avšak žalovaný své závazky ani poté nesplnil. Jelikož žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru, a to oznámením o zesplatnění ze dne 21. 5. 2025. Součástí oznámení byla rovněž předžalobní výzva. Žalovaný však do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena. Vycházeno bylo z porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Totožnost žalovaného si žalobkyně ověřila z občanského průkazu a ještě druhého dokladu totožnosti, pořídila kompletní výpisu z bankovního účtu žalovaného za poslední tří kalendářní měsíce a pro analýzu jeho finanční situace vycházela k pokročilého modelu zahrnující i ekonomické podmínky a trendy na finančním trhu. Dále v individuálních případech má žalobkyně k dispozici výplatní pásky či potvrzení o příjmu žalovaného alespoň za tři měsíce, rozsudek o výživném, dohodu o výkonu pěstounské píče, nájemní smlouvu, důchodový výměr, smlouvu o založení bankovního účtu a potvrzení o trvalém pobytu. Nahlížela do insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů, SOLUSu, Centrální evidence exekucí.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, žaloba mu byla doručena dne 8. 1. 2026.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím žalovaný souhlasil, resp. se na výzvu nevyjádřil, a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobním návrhu.

4. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] vč. přílohy 1, smluvních podmínek, předsmluvních podmínek, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný tuto uzavřeli dne 15. 1. 2025, na jejím základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 25 000 Kč, které měly být žalovanému vyplaceny jednorázově na účet uvedený ve smlouvě, a to č. [č. účtu]. Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, úroková sazba byla sjednána na 15 % p.m. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 45 000 Kč, tj. celkem 70 000 Kč, v měsíčních splátkách po 3 750 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Adresa pro doručování určená žalovaným ve smlouvě se shodovala s adresou jeho tehdejšího bydliště – [adresa], emailovou adresu uvedl: [e-mail]. Účastníci se ve smlouvě dále mj. dohodli (čl. V. bod 5.4.a.), že v případě zaslání upomínek žalovanému na úhradu dlužné částky bude žalobkyně účtovat 500 Kč. Dle detailu pohybu byla na účet, který patří žalovanému, jak bylo ověřeno, zaslána/zaúčtována dne 16. 1. 2025 částka 25 000 Kč.

5. Ze základních informací spotřebiteli, datového výstupu z Credit Info CEE a dalších listin soud zjistil, že se poskytovatel úvěru - žalobkyně snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Vycházela ze zjištění, že občanský průkaz, který žalovaný předložil, není ztracený či odcizený, že se žalovaný nenachází v procesu insolvence, není vedena proti němu aktivní exekuce, má výbornou platební morálku, ničeho nesplácí, žalobkyně údajně měla doložený příjem žalovaného 38 000 Kč + 2 000 Kč měsíčně, resp. 20 913 Kč, své výdaje žalovaný uvedl 15 000 Kč, žalobkyně dohledala 10 000 Kč, náklady na bydlení měl mít žalovaný 1 000 Kč, žalobkyně však kalkulovala se 4 000 Kč, výdaje s náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 5 500 Kč/6 000 Kč/3 000 Kč. Bylo přihlédnuto k 500 Kč na splátky a další závazkům žalovaného 8 000 Kč. Po zhodnocení všech vstupních hodnot dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopen.

6. Z upomínek z 20. 2. 2025, písemné i emailové, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného na adresy uvedenou ve smlouvě k úhradě tehdy dlužných 3 750 Kč a 500 Kč za upomínku. Upomínkami ve stejné formě z 20. 2. 2025 pak byl žalovaný vyzván opět k úhradě dlužných 3 750 Kč a dvou nákladů na upomínky 2x 500 Kč.

7. K úhradě celkové částky 42 961,39 Kč (25 000 Kč na jistině + úrok 11 781,39 Kč, náklady upomínání 1 000 Kč a náklady právního zastoupení 5 180 Kč) byl žalovaný s upozorněním na možné soudní řízení vyzván dopisem zástupce žalobkyně z 21. 5. 2025 odeslaným téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

14. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný jen do jistiny 25 000 Kč.

15. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

16. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalovaného. Prokázány nebyly žádné výdaje, nebyly tyto doloženy, nebylo zjištěno, zda a jaké má v době uzavírání předmětné smlouvy výdaje s bydlením, jistě vynakládala tisícové částky na stravu, oblečení, hygienu, dopravu, pojištění apod., když dle soudu jsou výdaje uvedené v hodnocení klienta se soudu jeví podhodnocené. Žádné důkazy k tomuto nebyly předloženy ani označeny. Ty hodnoty, které měla žalobkyně doloženy, však evidentně nemohly být pro svou výši všechny. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila finanční situaci žalovaného dostatečně. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla.

17. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil 2 500 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami ve výši 7 500 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Žaloba i v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.

18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl stanoven s ohledem nejen na požadovanou a soudem přiznanou jistinu, ale i s ohledem na pětinásobek ročního plnění v případě úroků a úroků z prodlení. Ve sporu tak byla úspěšnější žalobkyně, a to z 61 % a náleží jí tak náhrada nákladů řízení ve výši 22 % (61 – 39). Náklady řízení žalobkyně v plné výši činí 2,5 x 400 Kč za převzetí vč. přípravy zastoupení, prostou předžalobní výzvu a podání žalobního návrhu a za tyto 3 úkony pak vždy 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a soudní poplatek 1 040 Kč, tj. celkem 2 340 Kč, z čeho 22 % činí právě přiznaných 515 Kč.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., s přihlédnutím k návrhu žalobkyně.