20 C 349/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 9 486 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 282,67 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 555,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 098,57 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 3 938,12 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ [IČO], a žalovaným došlo dne 1. 9. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 1. 11. 2023, se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok 254 Kč, za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 450 Kč, za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu 692 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště pak 900 Kč. Celkovou částku ve výši 9 296 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 664 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 1. 11. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 1. 2023 ve výši 670 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla společností [právnická osoba]. postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k 29. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně nyní tedy požadovala dlužnou jistinu 3 938,12 Kč, dlužné úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 160,45 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1 750 Kč, za administrativní činnost 494,57 Kč, za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 642,86 Kč, smluvní pokuty 2 500 Kč, kapitalizované úroky 282,67 Kč (z dlužné jistiny za období 2. 11. 2023 - 22. 4. 2024), kapitalizované zákonné úroky z prodlení 555,63 Kč (od prodlení do 22. 4. 2024) a dále úroky z úvěru 8 % ročně z dlužné jistiny od 23. 4. 2024 do zaplacení a za stejné období ze 4 098,57 Kč (dlužná jistina + úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 160,45 Kč) i zákonné úroky z prodlení.

2. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 14 202 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 428,47 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 827,21 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 253,60 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 116,26 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ [IČO], a žalovaným došlo dne 13. 5. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva2“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 13. 7. 2023, se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok 507 Kč, za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště pak 1 800 Kč. Celkovou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 7. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 1. 2023 ve výši 1 330 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla společností [právnická osoba]. postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k 29. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně nyní požadovala dlužnou jistinu 5 116,26 Kč, dlužné úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 137,34 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 356 Kč, za administrativní činnost 692,40 Kč, za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 900 Kč, smluvní pokuty 5 000 Kč, kapitalizované úroky 428,47 Kč (z dlužné jistiny za období 14. 7. 2023 - 22. 4. 2024), kapitalizované zákonné úroky z prodlení 827,21 Kč (od prodlení do 22. 4. 2024) a dále úroky z úvěru 8 % ročně z dlužné jistiny od 23. 4. 2024 do zaplacení a za stejné období z 5 253,60 Kč (dlužná jistina + úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 137,34 Kč) i zákonné úroky z prodlení.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a ověřil je doklady vyžádanými od žalovaného a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jeho tvrzení. Zjistil tak (v případě první smlouvy), že žalovaný je v invalidním důchodu a že má měsíční příjem 12 881 Kč a výdaje 10 322 Kč, že má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost, a to ze složenek a výpisů z bankovního účtu. V případě smlouvy2 (která časově předcházela smlouvu), že dle žádosti měl být příjem žalovaného 12 200 Kč, jeho měsíční výdaje 5 094 Kč, žalovaný měl bydlet u rodičů a být bez vyživovací povinnosti.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci ničeho neuvedl. Předvolání k jednání soudu nařízenému na dne 17. 6. 2025 mu bylo doručeno na jeho doručovací adresu uvedenou v informačním systému základních registrů postupem dle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) dne 19. 5. 2025. Jelikož se k jednání bez omluvy nedostavil, soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Smlouvou o úvěru č. [hodnota] (smlouva2) ze dne 13. 5. 2022, vč. předpisu splátek, přehledem plateb a žádostí o úvěr, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu výše, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit je ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Celkem tedy měl žalovaný zaplatit částku 18 592 Kč, jež je tvořena poskytnutou částkou 10 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 8 592 Kč. Pro případ prodlení byla mezi účastníky smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušené dlužné částky ohledně níž by žalovaný byl v prodlení, max. 500 Kč za jednotlivou splátku a také poplatky za zaslání oznámení o možném zesplatnění úvěru 1 500 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 8 % p.a. Doručovací adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena [adresa], bydliště v [adresa]. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem 3 390 Kč v celkem sedmi splátkách od 1 000 Kč do 2 000 Kč měsíčně. Při uzavírání smlouvy žalovaný uvedl mj. své telefonní číslo, že je invalidní důchodce s příjmem měsíčně 12 200 Kč hrubého (tj. čistého 9 406 Kč), což poskytovatel úvěru měl ověřit ze složenek, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, že měsíční výdaje žalovaného činí 500 Kč na bydlení a energie u rodičů, 1 800 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a srážky ze mzdy 2 794 Kč.

6. Smlouvou o úvěru č. [hodnota] (smlouva) ze dne 1. 9. 2022, vč. předpisu splátek, přehledem plateb a žádostí o úvěr, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu výše, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit je ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 664 Kč. Celkem tedy měl žalovaný zaplatit částku 9 296 Kč, jež je tvořena poskytnutou částkou 5 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 4 296 Kč. Pro případ prodlení byla mezi účastníky smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z příslušené dlužné částky ohledně níž by žalovaný byl v prodlení, max. 500 Kč za jednotlivou splátku a také poplatky za zaslání oznámení o možném zesplatnění úvěru 1 500 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 8 % p.a. Doručovací adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena [adresa], bydliště v [adresa]. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem 2 310 Kč v celkem pěti splátkách od 200 Kč do 670 Kč. Při uzavírání smlouvy žalovaný uvedl mj. své telefonní číslo, že je invalidní důchodce s příjmem měsíčně 12 881 Kč hrubého (tj. čistého 10 387 Kč), což poskytovatel úvěru měl ověřit ze složenek, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, že měsíční výdaje žalovaného činí 2 000 Kč na bydlení a energie ve vlastním, 4 500 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, splácí měsíčně stávající půjčky po 3 822 Kč, má dluh 13 192 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 bylo prokázáno postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 14. 6. 2024. Ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávky jsou vedeny pod č. [hodnota] a č. [hodnota].

8. Z předžalobní výzvy z 20. 9. 2024 vč. podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkové částky 26 674,19 Kč do 27. 9. 2024 s uvedením důvodu vzniku obou shora uvedených pohledávek, jinak budou pohledávky za žalovaným vymáhány soudní cestou.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy a úvěrové smlouvy2, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 5 000 Kč a 10 000, které se žalovaný zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 664 Kč a 1 328 a celkem tak měl uhradit 9 296 Kč, resp. 18 592 Kč. Žalovaný uhradil pouze celkem 2 310 Kč resp. 9 390 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávky postoupením.

14. Uzavřená smlouva i smlouvy2 byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

15. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

18. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného a z těch zjištěných činila nesprávné závěry. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Například náklady na bydlení, ač nízké, nebyly nijak podloženy. Pouze tvrzené výdaje žalovaného ve výši 1 800 Kč (v případě smlouvy z 13. 5. 2022) na dopravu, jídlo a osobní náklady se jeví jako nepravdivé. V souhrnu tedy původní věřitelka měla k dispozici pouze doklady o příjmu - výši důchodu, přičemž i s ním pracovala jako s čistým, ačkoli se fakticky jednalo o příjem hrubý, nijak neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů. Soud poučil při jednání žalobkyni, jak má pro úspěch ve věci doplnit svá tvrzení a co je třeba ještě prokázat. K tomuto žalobkyně ničeho nedoplnila.

19. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného a chybně posoudila i jeho příjem. Soud při jednání vyzval žalobkyni k doplnění uvedených skutečností. Kromě výše uvedeného tato již ničeho nedoplnila ani nedoložila. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost každé souzené úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistin spotřebitelských úvěrů.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, na kterou bylo žalovaným uhrazeno 9 390 Kč. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 610 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Ve druhém případě pak žalovaný obdržel částku 5 000 Kč, splatil dosud pouze 2 310 Kč a žalobkyně má právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 2 690 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by na svůj dluh uhradil více, než kolik uváděla žalobkyně, či že by jeho závazek již zanikl.

21. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl (výrok II. a III.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]).

22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V této věci byl procesně úspěšnější žalovaný (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků a úroků z prodlení), a žalovaný tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Jelikož žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV.

23. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.