Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 240 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Návrh se co do kapitalizovaného úroku z prodlení 6 067,30 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z 29 240 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalovanému zaplacení částky shora se zákonným úrokem z prodlení shora z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 8. 9. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit poplatek 39 378 Kč, který se skládal z kapitalizovaných úroků 28 923 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení 6 246 Kč. Žalovaný měl uvedené prostředky vč. poplatku splácet v 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 6. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil pouze 760 Kš. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalovaném pouze neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 29 240 Kč, zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 9. 6. 2023 do zaplacení, přičemž za dobu od 9. 6. 2023 do 27. 9. 2023 tyto činí 6 067,30 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 24. 2. 2025 na adresu jeho bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů).
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] vč. smluvních podmínek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný tuto uzavřeli dne 8. 9. 2021, na jejím základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky v 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, poslední splátka měla činit 3 298 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 86 %. Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 69 378 Kč včetně pojištění 2 709 Kč, která byla kromě zapůjčené částky dále tvořena poplatkem ve výši 36 669 Kč. Ze zákaznické karty soud zjistil, že se poskytovatel úvěru snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z toho, že tento byl v dané době svobodný, bydlel v nájmu, nikoho nevyživoval, byl zaměstnán s příjmem 15 613 Kč, přičemž uveden byl i další příjem domácnosti 17 000 Kč, běžné měsíční výdaje uvedl žalovaný při sjednávání úvěru ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl svůj příjem prokazovat 2 výplatními páskami a pracovní smlouvou. [adresa] bydliště žalovaného bylo uvedeno v Přelouči, [adresa].
4. Tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na konto smlouvy 600 Kč a 160 Kč, celkem tedy 760 Kč.
5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 vč. podacího lístku. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě částky vyčíslené tehdy na 90 784,56 Kč.
6. K úhradě celkové částky 77 869,25 Kč vyplývající ze smlouvy shora byl žalovaný s upozorněním na možné soudní řízení vyzván dopisem zástupce žalobkyně z 28. 3. 2024 odeslaným následujícího dne, jak vyplývá z podacího lístku.
7. Korespondence byla žalovanému doručována na adresu, kterou uvedl jako náhradní adresu v zákaznické kartě, tj. [adresa]. Pokud se žalovaný na uvedené adrese nezdržoval či si zásilky nepřebíral, nemůže to jít k tíži žalobkyně, přičemž soud zjistil že žalovaný si poštu nepřebírá ani na adrese svého trvalého bydliště uvedeného ve smlouvě a dalších listinách.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze do jistiny, nikoli do úroků z prodlení. Bylo prokázáno, že z poskytnutých prostředků 30 000 Kč žalovaný dosud vrátil 760 Kč a dluží tak žalovaných 29 240 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, která je tak oprávněna nyní pohledávku po žalovaném vymáhat. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by uvedené prostředky neobdržel, uhradil je.
16. Jelikož žalobkyně požadovala úhradu výše uvedených částek vč. příslušenství z titulu bezdůvodného obohacení, soud se blíže nezabýval tím, zda mezi účastníky v obou případech došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo by jinak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně měla očividně za to, že smlouvy jsou neplatné, stejně jako soud, který zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považoval za nedostatečné.
17. Jelikož tedy žalovanému byly tak poskytnuty finanční prostředky bez právního důvodu, soud zavázal žalovaného k zaplacení dosud dlužných 29 240 Kč, neboť tyto nebyly ani přes výzvy vráceny.
18. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu každého úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Žaloba v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.
19. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť úspěch obou účastníků byl takřka shodný (51 : 49, počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně nekapitalizovaných úroků z prodlení), proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.
20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., s ohledem na návrh žalobkyně.