Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 813 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 43 890,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 280,28 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení a co do kapitalizovaného úroku v celkové výši 1 510,91 Kč se návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 930,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru č. AU4003787654 ze dne 2. 3. 2022 jejímž předmětem bylo financování osobního automobilu tov. zn. KIA Ceed 1.6 EX, VIN [VIN kód], rok výroby 2007. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky (dále jen „Podmínky“). Žalovaný na základě předávacího protokolu z 2. 3. 2022 převzal od dodavatelem předmět financování. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 71 998 Kč k rukám dodavatele. Celková suma splátek úvěru vč. pojištění byla sjednána na 106 488 Kč. Uzavřením smlouvy došlo k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž obsahem byl převod vlastnického práva svědčícího žalovanému k předmětu financování ve prospěch žalobkyně do doby úplné úhrady úvěru žalovaným. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit vč. sjednaného příslušenství ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 437 Kč, které měl uhradit vždy do každého 2 dne kalendářního měsíce. Úrok z úvěru činil 40,69 % ročně. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky, když neuhradil splátku č. 8 splatnou dne 2. 11. 2022 a dostal se tak do prodlení. V důsledku prodlení došlo k zesplatnění úvěru k 3. 6. 2023, žalobkyně žalovaného dopisem ze 7. 6. 2023 vyzvala k úhradě veškerých svých závazků. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 75 056,28 Kč. Jednalo se o dlužné splátky v celkové výši 31 370 Kč (dlužná část splátky splatné 2. 11. 2022 ve výši 311 Kč a 7 x 4 437 Kč), část jistiny nesplacenou do rozhodného dne ve výši 33 910,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 202 Kč, poplatky za zaslané upomínky 3 x 150 Kč, účelně vynaložené náklady za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 2 924 Kč (0,1 % denně z dlužných splátek v celkové výši 31 370 Kč od 3. 11. 2022 do 3. 6. 2023) a 5 000 Kč za prodlení se splněním či nesplněním povinnosti – nedoručení velkého technického průkazu žalobkyni. Dopisem z 19. 6. 2023 žalobkyně odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu práva v návaznosti na to, že žalovaný předmět financování neodevzdal. Dlužnou částku žalovaný ani přes upomínky neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku z 20. 9. 2023. Další požadavek žalobkyně ve výši 6 849,88 Kč pak představovala smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 33 910,28 Kč od 28. 6. 2023 do dne podání žalobního návrhu. Z výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že Úvěruschopnost posoudila zejména na základě informací získaných z bankovních a nebankovních registrů a dalších databází a vycházela z bankovních výpisů žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celé řízení zůstal pasivní, ničeho nesporoval ani netvrdil, že by dlužnou částku, byť částečně, uhradil. Žaloba i další korespondence mu byla doručována na adresu jeho evidenčního bydliště, tj. [adresa]. Žaloba mu byla doručena postupem dle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) dne 3. 5. 2024.
3. Žalovaný a zástupce žalobkyně byli písemně předvoláni k jednání nařízenému na den 12. 7. 2024, neboť žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. K jednání se bez omluvy nikdo neodstavil, ač účastníkům bylo předvolání doručeno více jak 10 dnů před termínem jednání, a to 10. 6. 2024 žalovanému a 27. 5. 2024 zástupci žalobkyně. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu s provedených důkazů.
4. Mandátní smlouvou z 15. 11. 2004 a Oznámení o zamýšlené přeshraniční fúzi z 21. 8. 2015 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], jako mandatář se zavázala uzavírat jménem žalobkyně jako mandanta leasingové nebo úvěrové smlouvy, jejichž předmětem financování budou ojeté nebo nové automobily a služby a poplatky s prodejem ojetých nebo nových automobilů spojené, jejichž prodejem se obvykle zabývá mandatář v rozsahu svého živnostenského oprávnění, ve kterých bude mandant na straně poskytovatele leasingu v případě leasingové smlouvy a na straně věřitele v případě úvěrové smlouvy, přičemž tato ujednání platila i po fúzi společností [Anonymizováno] [právnická osoba] a.s., [právnická osoba]. a [právnická osoba].
5. Úvěrovou smlouvou č. AU4003787654 ze dne 2. 3. 2023 vč. úvěrových podmínek a sazebníku, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. AU4003787654, potvrzením o poskytnutí/proplacení úvěru, přílohou ke kupní smlouvě, protokolem o zkušební jízdě a předání vozidla, tabulkou umoření, přehledem plateb a ověřovacím protokolem bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prodejce poskytla žalovanému úvěr na nákup vozidla Kia Ceed RZ [SPZ], jehož jistina činila 71 998 Kč. Částka byla uhrazena na účet prodejce. Úvěr se žalovaný zavázal splácet formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 4 437 Kč vč. pojištění, a to od 2. 4. 2022 vždy ke 2. dni kalendářního měsíce. Smlouvu uzavřel žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající. Při uzavírání smlouvy uvedl mj., že je svobodný, nevyživuje žádnou osobu, má příjem 23 000 Kč čistého ze zaměstnání u [právnická osoba], výdaje na bydlení má ve výši 6 000 Kč, jiné výdaje neuvedl, resp. bylo uvedeno 0 Kč, stejně tak v případě splátek jiných úvěrů. Dále byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta pro případ prodlení s měsíční splátkou či jinou částku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (1.2 smlouvy), byly ujednány poplatky za vedení účtu 50 Kč, za zaslání SMS zprávy před řádnou splátkou ve výši 5 Kč, poplatky ta odeslání upomínky 150 Kč, 200 Kč za oznámení o okamžité splatnosti úvěru. V čl. 2.1. účastníci uzavřeli dohodu o zajišťovacím převodu vlastnického práva, na základě které žalovaný převádí vlastnické právo k předmětu koupě vč. jeho součástí a příslušenstvím a žalobkyně jej přijímá. Žalovaný uhradil pouze 7 splátek po 4 437 Kč, z toho třetí splátku uhradit až 7. den po její splatnosti, a poslední (osmou) splátku 314 dnů po splatnosti, a to ještě jen ve výši 4 126 Kč. Uhradil tak celkem pouze 35 185 Kč, měl uhradit celkem ještě 106 488 Kč. Adresa žalovaného byla v úvěrové smlouvě uvedla [adresa]. Skutečnost, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy zjišťovala totožnost žalovaného, vyplývá z kopií jeho dokladů totožnosti – potvrzeno o přechodném pobytu na území a řidičským průkazem vydaným v ČR.
6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného řízeného a vedeného Raiffeisenbank a.s. za celkové období 1. 12. 2021 – 28. 2. 2022 soud zjistil, že k prvnímu dni kalendářního měsíce v tomto období byl počáteční zůstatek na účtu 2 180,07 Kč, 3 622,49 Kč a 3 636,40 Kč a konečný zůstatek 3 622,49 Kč, 3 636,40 Kč a 4 725,22 Kč, průměrný příjem od [právnická osoba] měl v tomto období ve výši 23 049 Kč měsíčně, většinu svých peněz utratil na obchodech s potravinami příp. na benzínce.
7. Listiny označené jako posouzení č. AU4003787654 soud zjistil, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného shledala, že tento není veden v registru SOLUS, NRKI, aj.
8. Dopisem ze 7. 6. 2023 vč. obálky bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému sdělila zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. 4003787654 z důvodu prodlení, když k zesplatnění všech dosud nesplatných dlužných částek došlo k 3. 6. 2023 a žalovaný byl vyzván k jejich splacení, a to v celkové výši 75 056,28 Kč vč. úroků z prodlení, smluví pokuty, poplatků. Dopis byl zaslán žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. [adresa], vrátil se žalobkyni jako nevyzvednutý.
9. Z dopisu žalobkyně z 19. 6. 2023, který byl dle obálky zaslán žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě a který se žalobkyni vrátit z důvodu, že na dané adrese nemá žalovaný schránku, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že odstupuje od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva zboží, neboť tuto žalovaný porušil, když žalobkyni neodevzdal předmět financování. Zároveň žalovaného žalobkyně vyzvala, aby provedl změnu vlastníka vozidla v registru vozidel.
10. Z výpočtu úroků z prodlení soud zjistil, jak žalobkyně dospěla k jejich výši.
11. Předžalobní upomínkou z 20. 9. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného vyzvala na adresu uvedenou ve smlouvě k úhradě zaplacení 90 327,08 Kč do 5. 10. 2023 s tím, že pokud se tak nestane, bude věc řešena soudní cenou. Dle sledování zásilek byla upomínka odeslána v ten jejího vyhotovení a z důvodu, že adresát byl na dané adrese neznámý, byla zásilka vrácena zpět odesílateli.
12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 588 věta prvá Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, který byla dle úvěrové smlouvy ve výši 71 998 Kč žalovanému poskytnut a fakticky vyplacen za koupi vozidla Kia Ceed prodejci. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách po 4 437 Kč od 2. 4. 2022. Žalovaný uhradil celkem 35 185 Kč v celkem 8 splátkách, přičemž poslední z nich byla pouze ve výši 4 126 Kč. Žalobkyně přistoupila z důvodu prodlení žalovaného k zesplatnění úvěru k 3. 6. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku přes upomínání neuhradil. Žalobkyně dále odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva k vozidlu, neboť žalovaný nedodržel ujednané podmínky. Dohoda byla součástí úvěrové smlouvy AU4003787654. Veškerou korespondenci zasílala žalobkyně ev. její zástupce žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, neboť jiná jim nebyla známa. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila jeho příjmy ze zaměstnání ve výši v průměru 23 049 Kč měsíčně, nezjistila žádné dluhy či splácení jiných úvěru či splátek. Dále také zjistila, že uhradit sjednanou splátku úvěru 4 437 Kč by žalovaný ve sledovaném období 12/2021 - 2/2022 mohl pouze v únoru 2022, kdy činil kladný zůstatek na jeho účtu 4 725,22 Kč. V předchozích měsících to nebylo ani 4 000 Kč.
20. Uzavřená úvěrová smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
21. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
23. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
24. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady např. na bydlení v tvrzené výši 6 000 Kč nebyly nijak podloženy, stejně jako další výdaje, které každý člověk nepochybně má. Nadto hospodaření žalovaného s financemi nebylo takové, aby si tento mohl dovolit měsíčně splácet pravidelně 4 437 Kč, ač tak v případě prvních 7 splátek činil, byť 1x až po splatnosti.
25. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného, resp. neučinila z nich správné závěry. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 71 998 Kč, uhrazeno bylo žalovaným celkem 35 185 Kč a má tak právo pouze na rozdíl mezi těmito částkami, tedy na zaplacení částky 36 813 Kč.
26. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků, smluvních pokut a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
27. Za žalující stranu se k jednání nikdo nedostavil, nemohlo tak dojít k jejímu poučení ve smyslu § 118b o.s.ř., co je třeba pro úspěch ve věci ještě doplnit za tvrzení a co je třeba ještě prokázat.
28. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 1 o.s.ř. V této věci byl procesně úspěšnější žalovaný a měl tak právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.
29. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup.