23 C 160/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 261 087,81 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 30. 11. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla prostřednictvím internetových stránek [Anonymizováno] dne 27. 11. 2024 (správně dle Smlouvy dne 27. 11. 2023) uzavřena Smlouva o podnikatelském úvěru pod č. [hodnota] -[Anonymizováno] (dále jako „Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč. Úvěr měl být splacen dle žaloby do 27. 11. 2023 (správně dle Smlouvy do 27. 11. 2024). Sjednán byl poplatek za poskytnutí úvěru (dle bodu 3.1. Smlouvy) ve výši 165 087,81 Kč a smluvní pokuta (dle bodu 7.1. Smlouvy) ve výši 6 000 Kč. Všechny nároky byly splatné nejpozději dne 29. 11. 2023. Při online sjednávání Smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované fotokopií dokladu totožnosti a žalovaná dále provedla verifikační platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, a to ani po odeslání předžalobní výzvy. S ohledem na prodlení žalované požadovala žalobkyně vedle jistiny a úroku přiznání také úroku z prodlení a smluvní pokuty v rozsahu 12 neuhrazených splátek po 500 Kč, celkem 6 000 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu Smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované a zároveň ověřeno zaslání platby jistiny úvěru na označený účet žalované u [právnická osoba].

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že na poskytnutý úvěr již zaplatila žalobkyni celkem částku 64 772,05 Kč, a to 21 757,35 Kč dne 5. 1. 2024, 21 757,35 Kč dne 23. 2. 2024 a 21 257,35 Kč dne 10. 7. 2024. Žalovaná upozornila na zjevné nesrovnalosti v datech uvedených v žalobě, a to ohledně uzavření předmětné Smlouvy o úvěru, data splatnosti a výplaty, které odporují předloženým důkazům. V otázce právního hodnocení žalovaná odkázala na rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 23 ICdo 56/2019, v rámci kterého byl řešen úvěr poskytnutý podnikateli – fyzické osobě, a kde bylo uzavřeno, že je možné aplikovat i zde rozpor s dobrými mravy jako u spotřebitelského úvěru s odkazem na § 430 o.z. V dané Smlouvě u žalované nebyl stanoven úrok, ale poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,1 % denně, což odpovídá téměř 100 % jistiny. Takový poplatek je nemravný a Smlouva neplatná. Dále poukázala na rozsudek OS Nymburk ve věci shodné žalobkyně (věřitele) [Jméno žalobkyně]. u úvěru poskytnutého podnikateli, kdy byla přiznána pouze jistina a úvěrová smlouva byla označena za neplatnou. V daném případně byl poplatek za poskytnutí 0,7 % denně. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro absenci rozhodných skutkových tvrzení, resp. rozpor s důkazy. Pokud by soud dovodil, že Smlouva o úvěru byla uzavřena, pak odkazovala na § 433 o.z., když v daném případě vystupoval podnikatel jako slabší strana a poplatek za poskytnutí úvěru byl rozporný s dobrými mravy. Při zohlednění žalovanou uhrazených plateb by se jednalo o doplatek jistiny ve výši 25 228 Kč. Zákonný úrok z prodlení by pak měl být stanoven až od 27. 3. 2024. Ve sporu převážně úspěšná žalovaná požadovala přiznání práva na náhradu nákladů řízení (za dva úkony právní služby).

3. Věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti řádně předvolané žalobkyně (resp. jejího zástupce) v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“).

4. Podáním doručeným soudu dne 10. 12. 2025 vzala žalobkyně svůj návrh ještě před zahájením jednání zpět o částku 64 772,05 Kč s přísl., čímž zohlednila dílčí platby žalované. Trvala na zaplacení částky 196 315,76 Kč s přísl. V souladu s § 96 odst. 2, 4 o.s.ř. soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, a to usnesením ze dne 11. 12. 2025 č.j. 23 C 160/2025-57. Řízení bylo dále vedeno ohledně částky 196 315,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 30. 11. 2023 do zaplacení.

5. Z účastnického výslechu žalované vyplynulo, že 15 let podniká na základě živnostenského oprávnění jako realitní makléřka. Když začala válka na Ukrajině, začal se komplikovat realitní trh, proto potřebovala získat finanční prostředky na podporu podnikání i k zajištění běžných potřeb (nájem bytu). Protože v minulosti ukončila insolvenční řízení, nemohla oslovit klasickou bankovní instituci. Proto vyhledala žalobkyni, se kterou uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru on-line způsobem přes stránky [Anonymizováno], kde vyplnila žádost a formou SMS zprávy potvrdila ověřovací kód. Žalobkyně nepožadovala žádné doklady, nezkoumala majetkovou situaci žalované. Žalovaná pouze uvedla IČ a doložila faktury resp. výpisy z účtu. Žalobkyně nepožadovala ani zdokladovat účel, ke kterému poskytla finanční prostředky. Žalovaná má příjem z podnikání ve výši cca 30 000 Kč měsíčně, žádný hodnotnější majetek nevlastní, nemá vyživovací povinnost. Má zvýšené náklady na speciální stravu (celiakie). Aktuálně řeší exekuci ve výši asi 150 000 Kč, když věřitelem je jiná nebankovní instituce.

6. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 23. 11. 2023 smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky (úvěr) ve výši 90 000 Kč na dobu 12 měsíců ode dne čerpání a žalovaná jako úvěrovaný se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, a to vše ve 12 anuitních splátkách po 21 257,35 Kč měsíčně, nejpozději ke dni 27. 11. 2024 (čl. 3.1 Smlouvy). V případě prodlení žalované se splácením úvěru trvajícího do 90 dnů, bude účtován poplatek ve výši 0,7 % denně, počínaje 91. dnem prodlení by pak měl být účtován poplatek ve výši 0,02 % denně (č.l. 5.3 Smlouvy). Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 500 Kč za každou jednotlivou splátku, se kterou je úvěrovaná v prodlení (čl. 7.1 Smlouvy).

7. Potvrzením o provedené platbě (ID transakce [Anonymizováno]), zprávou [Anonymizováno]., a prohlášením žalované, bylo zjištěno, že na účet žalované č. [č. účtu] byla dne 27. 11. 2023 zaslána částka 90 000 Kč.

8. Výpisem ze živnostenského rejstříku a prohlášením žalované bylo zjištěno, že žalovaná podniká pod IČ: [IČO žalované], se sídlem [adresa], s předmětem podnikání realitní zprostředkování (od 4. 1. 2021), již dříve s předmětem podnikání masérské, rekondiční, regenerační služby a výroba, prodej a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona (od 9. 6. 2010).

9. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 5. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána před podáním žaloby k uhrazení celkové dlužné částky ve výši 306 674,14 Kč. Rovněž byla upozorněna, že v případě neuhrazení pohledávky bude přistoupeno k soudnímu řízení.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

13. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 23 ICdo 56/2019 plyne následující: Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Korektik dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitel může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavře-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli.

19. Po provedeném dokazování při aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení a při respektování judikatury, soud dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Žaloba je důvodná pouze co do jistiny ve výši 25 227,95 Kč. Účastnice uzavřely dne 27. 11. 2023 Smlouvu o podnikatelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. (viz označení a uvedení IČ žalované v záhlaví Smlouvy). Na základě Smlouvy byla téhož dne žalované zaslána částka 90 000 Kč, když úvěr měl být splacen ve 12 anuitních splátkách po 21 257,35 Kč měsíčně, poslední ke dni 27. 11. 2024. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně pouze formálně ověřila totožnost žalované a jméno vlastníka účtu žalované. Žalovaná ve sjednaném termínu úvěr nesplatila a dostala se do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou v rámci předžalobní upomínky ze dne 24. 5. 2025, aby do tří dnů zaplatila dlužnou částku ve výši 306 674,14 Kč, v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaná uhradila žalobkyni celkovou částku 64 772,05 Kč, a to 21 757,35 Kč již dne 5. 1. 2024, 21 757,35 Kč dne 23. 2. 2024 a 21 257,35 Kč dne 10. 7. 2024. Každé právní jednání je nutno posoudit nejenom podle formy, ale hlavně obsahu a skutečností souvisejících přímo s uzavíráním každé konkrétní smlouvy zvlášť. Ze Smlouvy neplyne a žalobkyně tím, že se nezúčastnila soudního jednání a nemohla být v tomto směru poučena podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., o doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, že by žalobkyně ověřila před poskytnutím úvěru, že bude poskytnutý úvěr žalovanou skutečně použit pro podnikatelské účely. V případě podnikatelských úvěrů je pravidelně úvěrujícími vyžadováno doložení finanční situace fyzické podnikající osoby a podnikatelského záměru, ke kterému mají být tyto prostředky použity, se zpětnou vazbou na ověření jejich použití. Tak tomu v tomto případě nebylo. Úvěr byl jako „podnikatelský“ pouze označen a jeho účelové využití nebylo až na obecnou formulaci ve smlouvě nějak smluvně podchyceno. Nad to i s ohledem na naprosto nepřiměřenou výši žalobkyní požadovaného poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, který je zjevně rozporný s dobrými mravy, soud dovodil, že předmětná Smlouva o úvěru je absolutně neplatná s odkazem na § 433 o.z., když v daném případě vystupovala žalovaná podnikatelka jako slabší strana.

20. Soud v daném případě uzavřel, že nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 25 227,95 Kč (dlužná jistina), která byla žalované poskytnuta a žalovaná jí do současné doby nevrátila. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ Soud má za to, že s ohledem na okolnosti případu, lze i v dané věci aplikovat závěry uvedeného judikátu. V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení přiznán nebyl. Prodlení žalované tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.

21. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalované (neúspěch jen v nepatrné části co do jistiny 25 227,95 Kč, tj. 9,66 %) přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 22 820,60 Kč. Odměna advokáta podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – AT), činí 8 980 Kč (z puncta 196 315,76 Kč) za jeden úkon právní služby. Žalobkyni náleží náhrada odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na soudním jednání dne 27. 1. 2026) po 8 980 Kč, celkem 18 860 Kč, 2x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 AT po 450 Kč, celkem 900 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 3 960,60 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna náklady nahradit k rukám advokáta.

22. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.