Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka].
II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaný zaplatil částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným distančním způsobem (prostřednictvím internetových stránek žalobkyně) smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který byl téhož dne zaslán na bankovní účet žalovaného. Totožnost žalovaného byla ověřena vyplněním telefonního čísla, emailové adresy a prostřednictvím bankovní identity. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí (CEE) a insolvenčním rejstříku. Žalovaný byl podroben credit scoringu, kdy byl přezkoumán věk, rodinný stav, splátky u jiných společností aj. V daném případě žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem [částka], nesplácí jiné závazky a lustracemi nebyly zjištěny žádné negativní záznamy. Žalobkyně výdaje žalovaného vyhodnotila dle interní analýzy na částku [částka] za bydlení, [částka] za ostatní výdaje, kdy vycházela z částky životního minima na žalovaného, a splátky [částka] jiné společnosti mimo žalobkyni. Smluvně byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru [částka], poplatek za expres výplatu [částka], poplatek za bezpečnou splátku [částka] měsíčně (celkem vyúčtováno 4x [částka]), poplatek za SMS servis [částka] měsíčně (celkem vyúčtováno 4x [částka]) a úrok [částka] měsíčně za druhou až osmou splátku (celkem vyúčtováno [částka]). Žalovaný za trvání úvěru neuhradil ničeho a dostal se proto do prodlení. Žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru. V důsledku prodlení žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu 3x [částka] (celkem [částka]), účelně vynaložených nákladů [částka] a zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne marného uplynutí lhůty k plnění dle výzvy žalobkyně. Žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný do dne podání žaloby ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.
3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.
4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a zasláním SMS kódu dne [datum] žalobkyni požádal a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinami „Úvěrová smlouva ID žádosti 1207365, ID klienta 1649773“ a „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“). Částka úvěru byla žalovanému téhož dne zaslána na bankovní účet (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy). Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho (prokázáno listinou „výpis čerpání, splátek a úhrad“). K ekonomickým poměrům žalovaného v době uzavření smlouvy si žalobkyně od žalovaného neopatřila žádné listiny, žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem [částka], neměl žádný negativní záznam v rejstříku SOLUS, NRKI, CEE (prokázáno potvrzením žalobkyně o provedení ověření bonity klienta). Dále žalobkyně opatřila úvěrovou zprávu, z níž vyplývalo, že žalovanému byly již dříve odmítnuty 2 žádosti o splátkový úvěr a 3 žádosti o kreditní kartu, úvěr ze dne [datum] byl prodán třetí straně, dne [datum] žalovaný obdržel úvěr ve výši [částka], úvěr s kreditní kartou ze dne [datum] byl zesplatněn a dne [datum] žalovaný obdržel úvěr ke kreditní kartě s úvěrovým limitem [částka] (prokázáno úvěrovou zprávou). Dne [datum] žalobkyně zaslala žalované výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru (prokázáno uvedenou listinou), dne [datum] zaslala žalovanému výzvu ke splacení celé půjčky (prokázáno uvedenou listinou). Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovanou, nechť do 5 dnů od doručení výzvy uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno výzvou k úhradě dluhu). Žalobkyně oznámila dne [datum] žalovanému, že je v prodlení se splácením svých dluhů a vyzvala ho, nechť do [datum] uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle § 87 zákona o spotř. úvěru absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.
11. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila svůj postup při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Smlouva byla uzavřena distančně a žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné listiny, které by vypovídaly o jeho ekonomické situaci, sama si ověřila úvěrové zatížení žalovaného lustrací v rejstřících BRKI a NRKI (Bankovního a nebankovního registru klientských informací). Dále žalobkyně ověřila, že žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku ani evidenci exekucí, výdaje a životní náklady žalovaného určila interním ekonomickým modelem na částku [částka] včetně nákladů na bydlení a dosavadních splátek úvěrů.
12. Ze shora uvedeného vyplývá, že nebyly ověřeny byť jen základní informace o ekonomických poměrech žalovaného. Původní věřitelka vycházela z deklarace žalovaného, že jeho čistý příjem činí [částka] měsíčně. Údajně tuto informaci měla ověřit v automatizovaném modelu, konkrétní data z automatizovaného modelu však nepředložila a zdůraznila, že i zákon využití automatizovaných modelů připouští. Jestliže žalovaný při uzavírání smlouvy deklaroval příjem [částka] měsíčně, při využití automatizovaného modelu bez skutečných dat o příjmech žalovaného dle soudu mohla žalobkyně zjistit pouze to, že není vyloučeno, aby žalovaný takový příjem měl. Takové posouzení příjmu je však samo o sobě nedostatečné. Automatizovaný model je při posouzení úvěruschopnosti sice vhodným podpůrným prostředkem, avšak nelze se omezit pouze na využití modelu bez dalších informací. Požadavek, aby skutečný příjem žadatele o úvěr byl ověřen prostou listinou, jako je výpis z účtu či výplatní páska, nelze považovat za nesplnitelný či nepřiměřený. Naproti tomu žalobkyně sice stanovila přiměřeně vysokou hladinu pravidelných výdajů žalovaného ([částka] včetně bydlení), nicméně nedostatečně se věnovala způsobu plnění dosavadních dluhů. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný se již dříve několikrát dostal do prodlení se splátkami spotřebitelských úvěrů. Taková skutečnost nevylučuje opakované poskytnutí úvěru, nicméně právě v takovém případě žalobkyně měla postupovat s odbornou péčí a podrobněji se zabývat ekonomickými poměry žalovaného. Ze shora uvedeného vyplývá, že původní věřitelka se dostatečně nezabývala příjmy žalovaného a dostatečně nevzala v úvahu způsob, jakým plnil dosavadní dluhy. Spokojila se s vyhodnocením automatizovaného modelu, a tyto výstupy nekonfrontovala se skutečnými daty, které si mohla vyžádat od žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti tudíž proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla.
13. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 2993 o.z., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], žalovaný ničeho neuhradil, proto žalobkyni náleží tato částka.
14. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není a prodlení nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží úroky [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], poplatek za expres výplatu [částka], poplatky za bezpečnou splátku [částka], poplatky za SMS servis [částka], náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši [částka] ani smluvní pokuty ve výši [částka].
15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], příp. [jméno FO] a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka [částka], přičemž žalobkyni byla přiznána částka [částka]. Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 66 %, žalovaný v rozsahu 34 %. Po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalovaného žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši 32 %. Podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby do podání žaloby [částka]. Náklady žalobkyně jsou tvořeny náhradou odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po [částka], celkem [částka], 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 5 vyhlášky po [částka], celkem [částka], a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem [částka], když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Ostatní úkony advokáta nelze považovat za účelně vynaložené, když doplněním žaloby byla napravena neúplnost původní žaloby. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši [částka]. Celkem náklady žalobkyně činí [částka], přičemž s ohledem na její částečný úspěch jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v rozsahu 32 %, tedy [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady uhradit k rukám advokáta.
16. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.