27 C 161/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným distančním způsobem (prostřednictvím internetových stránek žalobkyně) smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému postupně ve dnech 30. 6., 19. 7., 22. 7., 3. 8., 4. 8., 21. 8. a [datum] spotřebitelský revolvingový úvěr v celkové výši [částka]. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou za smluvní úrok 40 % ročně, jeho splatnost po zaslání poslední upomínky žalovanému nastala ke dni [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřena SMS kódem a ověřovací platbou [částka] z účtu žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena mj. z informací žalovaného a lustrací centrální evidence exekucí (CEE), insolvenčního rejstříku, databází SOLUS a NRKI a BRKI (registr Bankovních a Nebankovních klientských informací). Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného. Smluvní úrok 40 % ročně byl kapitalizován a v částce [částka] se stal součástí jistiny. Dále v důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z celé nové jistiny a smluvní pokutu ve výši [částka], tj. 0,1 % denně od data prodlení do dne odeslání předžalobní výzvy. Žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný do dne podání žaloby ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně dne [datum] žalobkyni požádal a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů, jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinou „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “). Totožnost žalovaného byla ověřena předložením kopie občanského a řidičského průkazu (prokázání uvedenou kopií). Částka úvěru byla žalovanému zaslána na bankovní účet ve dnech 30. 6., 19. 7., 22. 7., 3. 8., 4. 8., 21. 8. a [datum], celkem ve výši [částka] (prokázáno přehledem bankovních transakcí). Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Ekonomické poměry žalovaného v době uzavření smlouvy žalobkyně vyhodnotila tak, že měl příjem ve výši [částka] čistého měsíčně, jeho výdaje stanovila částkou [částka] (prokázáno listinou Žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota]). Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] z něhož plyne, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ([právnická osoba].) ve výši [částka], [částka] a [částka] čistého. Na účtu jsou dále zaznamenány platby v řádech statisíců Kč, a to četné příchozí platby od sázkových společností ([právnická osoba]. – mj. příchozí platby [částka] dne [datum], [částka] dne [datum], [částka] dne [datum], s danou osobou zaznamenány i další platby, dále kaizen Gaming), a blíže neidentifikovatelné odchozí platby (PayU S.A.) taktéž v součtu v řádech statisíců korun. Žalovaný činil nadměrné výběry z bankomatu ([částka] dne [datum], [částka] dne [datum]). Dále jsou patrné čerpané půjčky od společnosti Emma’s [právnická osoba]. ([částka] dne [datum], [částka] dne [datum], [částka] dne [datum]) [vše prokázáno výpisem z účtu]. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovaného, nechť do 3 dnů od doručení výzvy uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle § 87 zákona o spotř. úvěru absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

10. Žalobkyně částečně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila svůj postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Smlouva byla uzavřena distančně a žalobkyně si obstarala pouze výpis z účtu žalovaného, tvrzené lustrace databází SOLUS, NRKI a BRKI prokázány nebyly. Soud však z důvodu procesní ekonomie nevyzýval žalobkyni k předložení důkazů, neboť již ze založených důkazů vyplývají skutečnosti natolik závažné, že vylučují, aby bylo možné dospět k závěru, že smlouva o úvěru byla uzavřena platně. Za prokázané soud považuje, že žalovaný před uzavřením smlouvy pobíral pravidelnou mzdu ve výši nejméně [částka], taktéž žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný měl měsíční výdaje ve výši [částka], což soud považuje za přiměřené, když za vhodnou referenční hodnotu k nákladům na živobytí soud považuje normativní náklady na bydlení stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (v době uzavření smlouvy [částka] měsíčně), a částku životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 436/2022 Sb. (v době uzavření smlouvy [částka]). Žalobkyně však ignorovala skutečnosti plynoucí z výpisu bankovního účtu žalovaného, z něhož plyne, že žalovaný ve velkém objemu provozoval online sázení, z něhož se mu sice dostalo určitého příjmu (vedle drobnějších částek především částky [částka], [částka] a [částka]), ale zároveň sázky tvoří větší část jeho výdajů (nejméně [částka] jen při započítání nejvyšších transakcí), přičemž je zjevné, že spoléhání se na výnosy ze sázek a her je neudržitelný ekonomický model. Dále žalovaný provedl z bankomatu výběry částek [částka] a [částka]. Tato zjištění byla zřetelné indikátory k tomu, aby žalobkyně přistupovala k žalovanému individuálně a se zvýšenou obezřetností, což však neučinila.

11. Je proto na místě závěr, že žalobkyně k vyhodnocení úvěruschopnosti přistoupila pouze povrchně a formálně. Přestože měla k dispozici zjištění, že žalovaný ve velkém rozsahu provozuje sázkové hry, což je jednoznačně skutečnost vyvolávající pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, nevyvodila patřičné závěry, a úvěr v žádané výši poskytla.

12. Poskytnutí spotřebitelského úvěru i přes zjištění vyvolávající pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 zákona o spotř. úvěru, tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], žalovaný ničeho neuhradil, proto žalobkyni náleží tato částka.

13. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalovaného, v důsledku které nelze objektivně posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotř. úvěru. Proto bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží smluvní úrok ve výši 40 % ročně žalobkyní jednostranně přičtený k jistině úvěru ani smluvní pokuta ve výši [částka].

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, a to ve znění do [datum] a od [datum] v závislosti na tom, kdy byl úkon právní služby uskutečněn. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], příp. [jméno FO] a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka [částka], přičemž žalobkyni byla přiznána částka [částka]. Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 55 %, žalovaný v rozsahu 45 %. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po [částka], celkem [částka], 3x paušální náhradou podle § 14b odst. 5 vyhlášky po [částka], celkem [částka], a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem [částka], když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši [částka]. S ohledem na částečný úspěch žalobkyni po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalovaného náleží náhrada nákladů v poměrné výši 10 %, tj. [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.

15. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.