Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně za období od [datum] do zaplacení, částku [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně za období od [datum] do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] rukám jejího zástupce [tituly před jménem] K. G., , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že mezi společností [právnická osoba] („původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále také „první úvěrová smlouva“) a dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále také „druhá úvěrová smlouva“). Na základě první úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který jí byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr [datum] splatit ve 21 měsíčních splátkách po [částka], když celkem měla původní věřitelce uhradit úroky ve výši [částka], částku za zpracování půjčky [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení [částka]. Žalovaná celkem původní věřitelce uhradila [částka]. Na základě druhé úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který jí byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr do [datum] splatit ve 21 měsíčních splátkách po [částka], když celkem měla původní věřitelce uhradit úroky ve výši [částka], částku za zpracování půjčky [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení [částka]. Žalovaná celkem původní věřitelce uhradila částku [částka]. Pohledávky vůči žalované původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Žalobkyně požadovala po žalované pouze vrácení bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny a úrok z prodlení z této částky. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy se nevyjádřila.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.
3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.
4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] byla žalovanou a zástupkyní původní věřitelky podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “), na základě které byla žalované předána částka [částka]. Žalovaná uhradila [částka]. Dne [datum] byla žalovanou a původní věřitelkou podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “), na základě které byla žalované předána částka [částka]. Žalovaná uhradila částku [částka]. Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně obou pohledávek vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť do [datum] uhradí dlužné částky, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno výzvou k plnění ze dne [datum]). O ekonomických poměrech žalované v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru soud nezjistil ničeho.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne [datum] je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.
11. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, byť nikoliv z právního důvodu uváděného žalobkyní, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalované postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele.
12. Z důvodu procesní ekonomie soud nevyzýval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ke skutečnosti, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, neboť žalobkyně, zjevně vědoma si nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti, požadovala žalobou pouze plnění odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované, tedy nesplacenou část jistiny a zákonný úrok z prodlení. Jelikož nebylo prokázáno, že by původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že tak neučinila. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Původní věřitelka poskytla žalované částku [částka] na první úvěrovou smlouvu a částku [částka] na druhou úvěrovou smlouvu, žalovaná do současné doby původní věřitelce či žalobkyni uhradila na první smlouvu [částka], na druhou smlouvu uhradil částku [částka]. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši [částka] a [částka], který představuje bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu § 2993 o.z., a dále úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. jdoucí ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně očekávala vrácení částky. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Odměna advokáta podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], činí [částka] za jeden úkon právní služby. Žalobkyni náleží náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po [částka], celkem [částka], 3x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky po [částka], celkem [částka], a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem [částka], když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta.
15. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.