Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně za období od [datum] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] rukám jejího zástupce [tituly před jménem] K. G., , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že mezi společností [právnická osoba] („původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který mu byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr do [datum] splatit v 52 týdenních splátkách po [částka], když celkem měl původní věřitelce uhradit úroky ve výši [částka], částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Pohledávku vůči žalovanému původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný původní věřitelce uhradil [částka], žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně požadovala po žalovaném pouze vrácení bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny a úrok z prodlení z této částky. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy se nevyjádřila.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.
3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.
4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] byla žalovaným a původní věřitelkou podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “), na základě které byla žalovanému v hotovosti předána částka [částka]. Žalovaný uhradil původní věřitelce částku [částka], žalobkyni neuhradil ničeho. Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť do [datum] uhradí dlužnou částku (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne [datum]), v opačném případě bude podána žaloba. O ekonomických poměrech žalovaného v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru soud nezjistil ničeho.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, byť nikoliv z právního důvodu uváděného žalobkyní, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle § 87 zákona o spotř. úvěru absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele.
11. Z důvodu procesní ekonomie soud nevyzýval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ke skutečnosti, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně, zjevně vědoma si nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti, požadovala žalobou pouze plnění odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného, tedy nesplacenou část jistiny a zákonný úrok z prodlení. Jelikož nebylo prokázáno, že by původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že tak neučinila. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
12. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Původní věřitelka poskytla žalované částku [částka], žalovaný do současné doby původní věřitelce či žalobkyni uhradil částku [částka]. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši [částka], který představuje bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2993 o.z., a dále úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. jdoucí ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně očekávala vrácení částky. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, proto odměna advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], činí [částka] za jeden úkon právní služby do podání žaloby. Žalobkyni náleží náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po [částka], celkem [částka], 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 5 vyhlášky po [částka], celkem [částka], a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem [částka], když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.
14. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.