Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka], a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaná zaplatila částku [částka], úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení jistiny [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši [částka] (za období od [datum] do [datum]), zákonného úroku z prodlení z této částky za období od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a úroku 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla dne [datum] distančním způsobem (za využití technologie George klíč) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem [částka] s úrokem 16,9 % ročně a poplatky dle ceníku žalobkyně. Žalovaná mohla úvěr čerpat až do výše splacené části úvěru, zavázala se úvěr splácet splátkami po [částka] měsíčně, inkasem z jejího účtu vedeného u žalobkyně. Žalovaná celkem načerpala částku [částka] a uhradila žalobkyni [částka]. Žalovaná následně úvěr řádně nesplácela a poté, co byla v prodlení s více než 2 splátkami, žalobkyně prohlásila ke dni [datum] úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla ověřena na základě informací žalované poskytnutých při podání žádosti o úvěr, z výpisu z účtu žalované, negativní lustrací centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, evidence dlužníků SOLUS a nebankovního registru klientských informací (NRKI). Žalobkyně zjistila příjmy žalované ve výši [částka]. Žalovaná uvedla výdaje ve výši [částka], žalobkyně stanovila částku životních nákladů žalované včetně nákladů na bydlení částkou [částka], zjistila, že žalovaná má 4 úvěrové produkty (2 z toho u žalobkyně) s měsíčními splátkami [částka], [částka], [částka] a [částka].3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.4. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] žalovaná prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] požádala žalobkyni o poskytnutí revolvingového úvěru (prokázáno listinami „Detail zadané operace“), následně bylo oběma stranami elektronicky podepsáno znění smlouvy o úvěru, jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinou „smlouva o revolvingovém úvěru“). Dne [datum] strany elektronicky podepsaly dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru, kterým se dohodly odložení splátky za červenec 2022 (prokázáno uvedenou listinou). Žalovaná splátky řádně hradila naposledy dne [datum], celkem načerpala [částka] a uhradila [částka] (prokázáno výpisem z úvěrového účtu a dle tvrzení žalobkyně). K ekonomickým poměrům žalované v době uzavření smlouvy si žalobkyně opatřila výpisy z běžného účtu žalované vedeného u AirBank a.s. za období od [datum] do [datum], z něhož soud zjistil, že žalovaná pobírala pravidelně mzdu ([částka], [částka], [částka]) pobírala příspěvek na bydlení (3 x [částka]), obdržela půjčku od [Anonymizováno] (26. 2. – [částka]) a [právnická osoba] (29. 3. – [částka]), hradila nájemné (3 x [částka]). Na účtu byla provedena řada drobnějších transakcí, především za spotřební zboží (výběry hotovosti z bankomatu, bezhotovostní platby za rozvoz jídla, oblečení, další neidentifikované platby) a další transakce nad [částka] (výdaje 15. 2. – [částka], 2. 3. – [částka], 16. 3. – [částka], 14. 4. – [částka]; příjmy 23. 2. – [částka], 3. 3. – [částka], 22. 3. – [částka], 30. 3. – [částka], 1. 4. – [částka], 4. 4. – [částka], 20. 4. – [částka], 25. 4. – [částka]) [prokázáno výpisy z účtu]. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaná měla 2 úvěrové produkty u žalobkyně samotné (se splátkami [částka] a [částka] měsíčně) a 2 úvěrové produkty u jiných společností (se splátkami [částka] a [částka] měsíčně), celkem vynakládala na splátky úvěrů [částka] (prokázáno výpisem rejstříku CBCB). Dne [datum] žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky do dne [datum] a výpověď smlouvy (prokázáno uvedenou listinou). Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovanou, nechť do 5 dnů od doručení výzvy uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno výzvou k úhradě dluhu).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne [datum] je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.12. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle § 87 zákona o spotř. úvěru, ve znění účinném do [datum], ve spojení se shora citovaným rozsudkem Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.13. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila svůj postup při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně si od žalované vyžádala výpis z účtu za období 3 měsíců před uzavřením smlouvy a ověřila její úvěrové zatížení lustrací v CBCB (tedy v rejstřících BRKI a NRKI). Dále žalobkyně ověřila, že žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku, výdaje a životní náklady žalované určila interním ekonomickým modelem na částku [částka] včetně nákladů na bydlení a dosavadní splátky úvěrů zjistila ve výši [částka]. Lze tak uzavřít, že žalobkyně dostatečně zjistila jak příjem, tak výdaje žalované, také zjistila výši dosavadních závazků, nicméně ze získaných informací nevyvodila patřičné závěry. Povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru postupovat s odbornou péčí nezahrnuje jen formální opatření podkladů, ale také skutečné individuální vyhodnocení situace žadatele o úvěr. V případě žalované žalobkyně vyšla ze zjištěné mzdy žalované a uměle určených výdajů a životních nákladů, přestože z opatřených podkladů bylo zcela jasné, že výdaje žalované jsou mnohem vyšší, když pouze na nájemném žalovaná dle výpisu z účtu hradila [částka]. Žalovaná každý měsíc činila desítky transakcí, u řady plateb není možné určit jejich účel, žalované také činila výběry hotovosti, k čemu byly prostředky využity taktéž nelze určit. Tyto výdaje násobně přesahují částku [částka], kterou žalobkyně určila jako celkovou výši výdajů žalované. Naopak každý měsíc žalovaná vybírala částku [částka] v hotovosti, krátce před hrazením nájemného pak byla potřebná částka na její účet doplňována (jednou převodem, dvakrát vkladem hotovosti). Z dostupných podkladů je zjevné, že žalovaná činila útraty nad rámec svých možností. Žalovaná také pobírala příspěvek na bydlení, tedy dávku státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb. určenou rodinám nebo jednotlivcům s nízkými příjmy na krytí nákladů na bydlení. Dva úvěry ([částka] a [částka]) si zařídila v období 2 měsíců před uzavřením předmětné smlouvy se žalobkyní, žalobkyně k této skutečnosti formálně přihlédla zohledněním splátek, ale nijak se nezabývala důvody, proč si žalovaná v tak krátkém čase opakovaně vyřizovala úvěry. Stanovení životních nákladů a dalších výdajů žadatele o úvěr za použití interního ekonomického modelu je udržitelné pouze za předpokladu, že při obstarávání podkladů poskytovatelem úvěru nevyjdou najevo žádné nestandardní skutečnosti, což se v daném případě stalo. Aby mohl poskytovatel spotřebitelský úvěr poskytnout, je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru třeba, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za daného stavu se tedy žalobkyně nesměla spokojit s výdaji stanovenými uměle za pomoci interního modelu, nýbrž požádat žalovanou o podrobnější vysvětlení jejích ekonomických poměrů a nestandardních transakcí na běžném účtu.14. Je proto na místě závěr, že žalobkyně k vyhodnocení úvěruschopnosti přistoupila pouze povrchně a formálně. Ačkoliv dostatečně zjistila příjem žalované, zcela rezignovala na další aspekty své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když měla k dispozici dostatek informací nasvědčujících tomu, že ekonomická situace žalované je méně příznivá, než jak byla určena umělým modelem. Přestože zjištěné skutečnosti vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, žalobkyně tyto pochybnosti neodstranila a úvěr žalované poskytnula, aniž by měla k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace.15. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], ve spojení s rozsudkem Soudního dvora sp. zn. C-679/18. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 2993 o.z., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. Žalobkyně celkem poskytla žalované částku [částka], žalovaná na dluh celkem uhradila [částka]. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši [částka] se zákonnými úroky z prodlení jdoucími ode dne [datum], když žalovaná byla vyzvána k vrácení dluhu (vydání bezdůvodného obohacení) do [datum] a do té doby nebyla z důvodu neexistující smlouvy v prodlení. Do částky úroku z prodlení byla z důvodu přehlednosti zahrnuta i částka [částka], kterou žalobkyně uvedla označila jako kapitalizovanou. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, když platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží kapitalizovaný úrok ve výši [částka], smluvní úrok 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení ani část jistiny ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení, neboť tuto část žalobkyně požadovala poté, co plnění žalované bylo započítáno na příslušenství, z důvodu neplatnosti smlouvy však mělo být započítáno celé na jistinu.16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšná byla žalovaná, žádné náklady jí však v řízení nevznikly.17. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.