5 C 109/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 12. 2024 domáhal po žalované zaplacení celkové částky 35 154 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že uzavřel s žalovanou dne 18. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále i jen „smlouva o úvěru“) na základě které byl žalované poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla převedena na účet žalované dne 23. 7. 2024 a částka ve výši 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele poskytnutí úvěru jako jeho provize. Poskytnutý úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby ve výši 46 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 8. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, tedy okamžikem, kdy žalovaná smlouvu o úvěru podepsala, přičemž za okamžik podpisu se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba byla připsána na účet žalobkyně. Žalovaná v dohodnutých měsíční splátkách úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobce odeslal žalované celkem [hodnota] upomínky dne 27. 8. 2024, 27. 9. 2024 a 24.3.2024. Za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaná povinna uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Žalované bylo ze strany žalobce dne 26. 10. 2024 odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, když k tomuto dni došlo také k jeho zesplatnění, přičemž splatná část jistiny činila 28 564 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 3 449 Kč (tj. dlužné úroky ve výši 2 013 Kč a dluh na jistině (úmor) ve výši 1 436 Kč). Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,28 % - s ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Žalobce tak požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,28 % z dosud neuhrazené jistiny, a to od ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90 dnech po dni zesplatnění úvěru žalobce v souladu ustanovením § 122 odst.4 zákona o spotřebitelském úvěru požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení. Kromě částky 32 013 Kč žalobce požaduje účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč (tj. 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku), smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč (tj. 499 Kč za každé prodlení se zaplacením měsíční splátky úvěru, když žalovaná se do okamžiku zesplatnění úvěru dostala do prodlení se 3 splátkami úvěru), smluvní pokutu ve výši 1 344 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 32 013 Kč od 27. 10. 2024 do 7. 12. 2024). Ke dni podání žaloby žalovaná ani na základě předžalobní výzvy ničeho neuhradila. Žalobce doplnil, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal řádně a zákonně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet. Žalobce si vyžádal výplatní pásky žalované za 3/2024 a 4/2024 a dobírky mzdy u zaměstnavatele žalované, dále si žalovanou prověřil v rámci databáze centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, které byly negativní. Žalovanou prověřoval telefonicky, kdy její průměrná mzda byla zjištěna ve výši 27 025,75 Kč a koresponduje s doloženými výplatními páskami. Žalobce dále měl od žalované čestné prohlášení ohledně jejich závazků, výdajů a příjmech včetně prohlášení o tom, že žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost. Při posouzení nákladů na bydlení žalobce vycházel i z normativních nákladů na bydlení ve vlastním, které představují pro jednu osobu 8 932 Kč, výše životního minima činila k době uzavření smlouvy částku 4 860 Kč a výše existenčního minima činila částku 3 130 Kč. Žalobce pak při odečtení běžných výdajů od příjmů žalované dospěl k závěru, že žalovaná je schopna hradit žalobci měsíční splátku 1 150 Kč a současně i stávající splátku úvěru vůči [právnická osoba]. ve výši 4 500 Kč měsíčně a náklady pojištění 500 Kč.

2. Žalovaná podala odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v [adresa] ze dne 20. 12. 2024 pod č.j. EPR [č. účtu] -6. V doplnění odporu žalovaná namítala absolutní neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele úvěr splatit, neboť kdyby nahlédl do výpisu z bankovního a nebankovního registru, zjistil by, že souhrn všech měsíčních splátek žalované přesahuje její čistý měsíční příjem činící cca 25 000 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy je žalovaná povinna žalobci uhradit rozdíl mezi poskytnutou jistinou a žalovanou zaplacenou částkou 1 Kč. S ohledem na svou nepříznivou finanční situaci, kdy žalovaná je v současné době vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, žalovaná navrhovala uhrazení dlužné částky v měsíčních splátkách po 700 Kč.

3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 7. 2024, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisem splátek bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v částce 27 500 Kč na účet žalované a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele poskytnutí úvěru. Žalovaná se zavázala tuto částku, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úroky ve sjednané výši 27,28 % p.a. v celkové výši 46 000 Kč uhradit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč. Současně byla sjednána náhrada nákladů za upomínání ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, a to jen do okamžiku, kdy se stane úvěr splatným, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to ode dne zesplatnění úvěru.

4. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobce dne 23.7.2024 odeslal částku 27 500 Kč na účet žalované, a téhož dne částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele poskytnutí úvěru.

5. Z karty posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalobce ověřil příjem žalované v částce 27 025,75 Kč měsíčně, žalovaná bydlela u svých rodičů s výdaji na bydlení 3 000 Kč měsíčně, splátky stávajících úvěrů činily 4 500 Kč, platba pojištění 500 Kč, celkem úvěry dle REPI 15 000 Kč. Žalobce kalkuloval normativní náklady bydlení 8 932 Kč, životní minimum 4 860 Kč a nezabavitelnou částku 9 195 Kč. Jako zbývající disponibilní částku po uhrazení nákladů žalobce uvedl 11 944 Kč.

6. Z prohlášení zprostředkovatele úvěru bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy o úvěru uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou, její náklady bydlení ve vlastním bytě činily 3 000 Kč, splátka úvěru u [právnická osoba]. 4 500 Kč a pojištění 500 Kč.

7. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky č. 75/2 zapsané na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa].

8. Z výplatních pásek žalované ve spojení s částečným výpisem z účtu žalované bylo zjištěno, že její příjem v 2/2024 činil 30 551 Kč, v 3/2024 činil 27 958 Kč, v 4/2024 23 082 Kč a v 6/2024 26 512 Kč.

9. Z výsledku prověření Cebia bylo zjištěno, že žalovaná byla ohledně exekucí a insolvence bez záznamu.

10. Z registru platebních informací předloženého žalobcem bylo zjištěno, že ke dni 18.7.2024 měla žalovaná 2 spotřebitelské úvěry, kdy na jeden z nich zbývalo uhradit 3 840 Kč, na druhý 16 680 Kč, přičemž u tohoto úvěru byla žalovaná v době od 8.6.2024 do 16.6.2024 v prodlení s placením.

11. Z upomínek ze dne 27. 8. 2024 a 27. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobcem upomínána o úhradu splátky úvěru. Z oznámení ze dne 26.10.2024 bylo zjištěno, že žalobce celý úvěr pro prodlení žalované v souladu se smlouvou o úvěru ke dni 26.10.2024 zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od odeslání oznámení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo žalované prostřednictvím [právnická osoba]. odesláno dne 26.10.2024. Z náhledu klientské složky žalované bylo zjištěno, že zesplatnění bylo do této složky vloženo v souladu s čl. VI. bod 4 smlouvy o úvěru dne 26.10.2024, přičemž bylo notifikováno téhož dne.

12. Ze společného výpisu Bankovního a Nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem byla žalovaná vázána následujícími úvěry: [právnická osoba]. s měsíční splátkou 2 455 Kč, [právnická osoba] s měsíční splátkou 1800 Kč, [právnická osoba]. s měsíční splátkou 2 784 Kč (se splátkami po splatnosti), [právnická osoba] s jednorázovou splátkou 12 100 Kč (splátka po splatnosti), s jednorázovou splátkou 12 500 Kč, se třemi splátkami po 8 000 Kč, Profi Credit s měsíční splátkou 4 077 Kč (splátky po splatnosti), [právnická osoba] s jednorázovou splátkou 36 864 Kč (po splatnosti), kontokorent u [právnická osoba] (po splatnosti) a [právnická osoba], splátkovou kreditní kartu Creamfinance.

13. Ze mzdových listů žalované za období 1/2024-12/2024 byla zjištěna průměrná čistá měsíční mzda ve výši 26 706 Kč, za období 1/2025-5/2025 ve výši 15 430 Kč.

14. Z korespondence úřadu práce soud zjistil, že žalovaná byla od 27. 6. 2025 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, když předchozí zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba], ukončila bez vážných důvodů podle § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

16. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka]). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

24. Žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložil shora uvedené listiny, z nichž vyplýval průměrný příjem žalované 27 025,75 Kč měsíčně, přičemž výdaje byla zjištěny za pomocí normativních nákladů na bydlení, životního a existenčního minima a žalovanou uvedenými náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, náklady na pojištění 500 Kč, splátky úvěru ve výši 4 500 Kč. Soud má však za to, že žalobce řádně nezkoumal výdaje žalované, když se spokojil pouze s tvrzením žalované o výdajích ve výši 8 000 Kč měsíčně, sám pak sice prostřednictvím registrů insolvence a exekucí zjistil, že žalovaná v nich vedena není, avšak žádné další výdaje žalované nebyly nijak konkrétně ověřovány. Kdyby žalobce řádně zkoumal výdaje žalované, zjistil by, že kromě uvedených výdajů, žalobkyně splácí další úvěry v celkové měsíční výši 43 716 Kč (do nichž není započtena jednorázová splátka 36 864 Kč, kontokorenty a kreditní splátková karta), a že takový rozsah závazků značně přesahuje měsíční výdělek žalované. Musel by tak dospět k závěru, že žalovaná není schopna dostát svým závazkům vyplývajícím z úvěrové smlouvy uzavřené s žalobcem. Nelze tedy uzavřít, že by žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalované. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částky 27 500 Kč, která byla poukázána na účet žalované. Verifikační poplatek 1 Kč byl uhrazen před uzavřením smlouvy a nelze jej tak brát jako plnění žalované ve prospěch žalobce. Zároveň byly žalobci přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to uplynutím lhůty plnění v délce 10 dnů ode dne zesplatnění dluhu (výrok I.), když soud dospěl k závěru, že ve smyslu ust. § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru se jednalo, s ohledem na příjmy žalované, o dobu přiměřenou jejím schopnostem, kdy nastala splatnost bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když při stanovení peněžitého plnění ve splátkách a při určení jejich výše soud zohlednil skutečnost, že žalovaná má více úvěrů a v současné době není zaměstnána, když zároveň plnění ve stanovených splátkách není v rozporu se zájmem žalobce na uhrazení dlužné částky v přiměřené době.

26. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení byla částka 35 154 Kč, žalobce byl úspěšný ze 78%, úspěch žalované činil 22%. Po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobce vyplývá, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 56%. Náklady řízení představovaly soudní poplatek 1 407 Kč, odměna advokáta za 2 úkony á 500 Kč a za 1 úkon v poloviční sazbě á 250 Kč (příprava a převzetí, jednoduchá předžalobní výzva, žaloba) + 3x režijní paušál á 100 Kč podle § 14b odst. 1 a odst. 5 vyhl. 177/ 1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinného do 31. 12. 2024, odměna advokáta za 2 úkony á 2 540 Kč (doplnění tvrzení ze dne 20.6.2025 a 21.7.2025) + 2x režijní paušál á 450 Kč podle § 7 bod 5 a § 13 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, přičemž odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. navýšit o 21 % DPH ve výši 1 581 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představují částku 10 518 Kč, z nichž žalobci na náhradě náleží 56%, tj. 5 890 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud žalované dle ust. §160 o.s.ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku, když, s ohledem na výši nákladů řízení, neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.