5 C 138/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8.4.2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 66 436,45 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené s žalovaným dne 11.4.2024 distančním způsobem, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 24 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 1,02 % denně, při sjednání smlouvy žalovaný dále zvolil službu „Presto“ za poplatek 495 Kč, „Klidné spaní“ za poplatek 322,08 Kč a informační SMS servis za poplatek 84,48 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla dne 11.4.2024 finanční prostředky v částce 8 000 Kč, dne 20.5.2024 v částce 6 912 Kč a dne 13.6.2024 ve výši 14 715 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, vypověděla žalobkyně smlouvu k 8.11.2024. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 66 086,06 Kč, která sestává z jistiny ve výši 29 508,62 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 35 487 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 532,95 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 441,99 Kč, poplatku za službu Klidné psaní ve výši 91,50 Kč, poplatku za informační SMS servis ve výši 24 Kč. Vedle uvedených částek dále žalobkyně nárokuje zaplacení smluvní pokuty ve výši 350,39 Kč za období od 10.8.2024 do 8.11.2024 počítané z dlužné jistiny v sazbě 0,1% denně. K ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích NRKI a BRKI, ověřila jeho příjmy přímo z jeho bankovního účtu (k němuž získala od žalovaného přístup) - neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.

4. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 11.4.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 24 900 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 3.10.2025, a to v pravidelných splátkách, přičemž splatnost první splátky byla stanovena 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, přičemž každá další denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky (výše denní splátky dle rozpisu splátek činila 86,85 Kč). Konec platnosti úvěrového rámce byl stanoven na den 3.10.2025, přičemž posledním dnem trvání smlouvy je 29. den ode dne následujícího po posledním dni platnosti kreditního rámce, ovšem pouze za podmínky, že klient řádně úvěr splatil. Pokud by byl klient v dané době v prodlení, je posledním dnem trvání smlouvy den splacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 1,016% denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99% z čerpané částky, poplatek za expresní vyplacení tranše byl sjednán v částce 165 Kč. Pro případ prodlení klienta strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, dále pak možnost věřitele přistoupit k zesplatnění celého úvěru při prodlení klienta se splácením delším než 91 dnů.

5. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalovanému byla žalobkyní vyplacena dne 11.4.2024 částka 8 000 Kč, dne 20.5.2024 částka 6 912 Kč a dne 13.6.2024 částka 14 715 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u ČSOB, a.s. bylo zjištěno, že v dubnu 2024 byla na účet žalovaného připsána platba od [právnická osoba] ve výši 40 000 Kč, od [právnická osoba] ve výši 12 000 Kč, od žalobkyně ve výši 8 000 Kč, od [právnická osoba] ve výši 10 000 Kč. V daném měsíci žalovaný obdržel starobní důchod 23 969 Kč, hradil nájemné v částce 12 350 Kč, vodné 1 000 Kč a splátky předchozích úvěrů 3 000 Kč, 682 Kč a 2 541 Kč. V měsíci květen 2024 byla na účet připsána platba od žalobkyně v částce 6 912 Kč, od [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč, od [právnická osoba] ve výši 18 000 Kč. V daném měsíci žalovaný obdržel starobní důchod 23 969 Kč, hradil nájemné v částce 12 350 Kč, vodné 1 000 kč a splátky předchozích úvěrů 3 014 Kč, 3 000 Kč, 2 541 Kč, 682 Kč, 1964,07 Kč, 1407,07 Kč a 1 700,70 Kč. V měsíci červen 2024 byla na účet připsána platba od žalobkyně v částce 14 715 Kč, od [právnická osoba] ve výši 14 700 Kč, od Rerum finance 10 000 Kč. V daném měsíci žalovaný obdržel starobní důchod 23 969 Kč, hradil nájemné v částce 12 350 Kč, vodné 1 000 kč a splátky předchozích úvěrů 3 014 Kč, 3 000 Kč, 2 541 Kč, 682 Kč, 1 067 Kč a 1 180 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr od žalobkyně zaplatil z účtu dne 13.5.2024 částku 2 746 Kč, dne 10.6.2024 částku 2 500 Kč, dne 8.7.2024 částku 2 818 Kč a dne 9.7.2024 částku 2 500 Kč a dne 25.7.2024 částku 5 000 Kč.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že výše ověřeného měsíčního příjmu činila 23 969 Kč, výdaje na bydlení 12 350 Kč, výdaje na půjčky 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti byl 0, disponibilní příjem určila žalobkyně částkou 7 700 Kč.

8. Z oznámení o zesplatnění ze dne 8.11.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení žalovaného se splátkou v délce 91 dnů po splatnosti. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 66 541,45 Kč.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 19.3.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 66 541,45 Kč ve lhůtě do 3 dnů, zároveň byl žalovaný upozorněn na navyšování dluhu o náklady spojené s vymáháním pohledávky.

10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

17. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprověřila řádně, její přístup byl ryze formální. Žalobkyně, ač prověřila příjmové poměry žalovaného (výpisy z účtu), již rezignovala na ověření výdajů žalovaného. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá z výpisu z běžného účtu žalovaného, který měla žalobkyně k dispozici, z nějž je za 4/2024 patrné čerpání celé řady spotřebitelských úvěrů od nebankovních společností, rovněž splátky stávajících úvěrů převyšují částku uváděnou ve výpise o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což žalobkyně mohla a měla ověřit (nezbytné pravidelné výdaje žalovaného v době poskytnutí úvěru byly minimálně o 4 000 vyšší než uváděné ve výpise o posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru po odečtení zaplacené částky 15 564 Kč, tj. 14 063 Kč. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, netvrdil ani neprokázal, že by na dluh nějakou další částku uhradil. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci oproti žalobkyni procesní úspěch. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s řízením nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

19. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, když soud neshledal důvody ke stanovení lhůty jiné.