Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 999,97 Kč s úrokem z prodlení z částky 7 999,97 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 16.4.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částky 9 692,13 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 462,80 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 16.4.2024 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17.12.2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 17 692,13 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené s žalovaným dne 11.12.2023 distančním způsobem, se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 80 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, při sjednání smlouvy žalovaný dále zvolil službu „Presto“ za poplatek 165 Kč a Klidné spaní za 109,80 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, kdy na úvěr nezaplatil ničeho, vypověděla žalobkyně smlouvu k 15.4.2024. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 17 692,13 Kč, která sestává z jistiny ve výši 7 999,97 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 9 069,23 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč, poplatku za službu Klidné spaní 109,80 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 28,80 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích NRKI a BRKI, ověřila jeho příjmy přímo z jeho bankovního účtu (k němuž získala od žalovaného přístup) - neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena.
2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.
4. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 11.12.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných splátkách, přičemž splatnost první splátky byla stanovena 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, přičemž každá další denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky (výše denní splátky dle rozpisu splátek činila 86,85 Kč). Konec platnosti úvěrového rámce byl stanoven na den 3.6.2025, přičemž posledním dnem trvání smlouvy je 29. den ode dne následujícího po posledním dni platnosti kreditního rámce, ovšem pouze za podmínky, že klient řádně úvěr splatil. Pokud by byl klient v dané době v prodlení, je posledním dnem trvání smlouvy den splacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 1,016% denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99% z čerpané částky, poplatek za expresní vyplacení tranše byl sjednán v částce 165 Kč, dále byl sjednán poplatek za službu Klidné spaní a za Informační SMS servis. Pro případ prodlení klienta strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové služné částky, ohledně níž je klient v prodlení, dále pak možnost věřitele přistoupit k zesplatnění celého úvěru při prodlení klienta se splácením delším než 91 dnů.
5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u [Anonymizováno], a.s. bylo zjištěno, že dne 11.12.2023 byla na účet žalovaného přispána od žalobkyně částka 8 000 Kč. Za období měsíce prosinec 2023 byl počáteční zůstatek na účtu 14 580 Kč, konečný zůstatek 20 584,55 Kč, na účet bylo za toto období připsáno celkem 209 715,96 Kč a odepsáno 203 711,41 Kč, přičemž dne 13.12.2023 byla připsána částka 10 000 Kč od [právnická osoba], dne 28.12.2023 a 29.12.2029 částky 8 000 Kč, 5 000 Kč a 7 000 Kč od Reamfinance [právnická osoba].; za období od 1.1.2024 do 30.4.2024 byl počáteční zůstatek na účtu 20 584 Kč, konečný zůstatek 0 Kč, na účet bylo za toto období připsáno celkem 235 749 Kč a odepsáno 256 333,93 Kč.
6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že výše ověřeného měsíčního příjmu činila 52 704 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, výdaje na půjčky 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč, počet členů ve společně hospodařící domácnosti byl 2 (oba s příjmem), disponibilní příjem určila žalobkyně částkou 41 000 Kč.
7. Z oznámení ze dne 15.4.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému sdělila zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 18 567,13 Kč a vyzvala jej k její neprodlené úhradě.
8. Z předžalobní upomínky ze dne 3.9.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 18 567,13 Kč ve lhůtě do 3 dnů, zároveň byl žalovaný upozorněn na navyšování dluhu o náklady spojené s vymáháním pohledávky.
9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
16. Soud s ohledem na výše uvedená zjištění učinil závěr, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprověřila řádně, její přístup byl ryze formální. Žalobkyně prověřovala příjmové poměry žalovaného (výpisy z účtu), nicméně se nijak nezabývala pravidelností a zdrojem těchto příjmů. Z výpisu z účtu žalovaného je totiž zřejmé, že ještě v 4/2023 byla žalovanému vyplacena podpora v nezaměstnanosti, v období od 5/2023 do 8/2023 byl sice na účet žalovaného připisován pravidelný příjem od [adresa], nicméně v období 9-11/2023 tento pravidelný příjem absentuje, což mělo žalobkyni vést, hodlala-li splnit povinnost dle §86 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru, k dalším krokům k ověření, zda jí zjištěný příjem je schopen žalovaný dosahovat i do budoucna (např. ověřením pracovního poměru a doby jeho uzavření apod.). Žalobkyně zároveň nijak nereflektovala celkové výdaje žalovaného dle výpisu z účtu, které nijak nekorespondovaly s výdaji žalovaným uváděnými. Závěr soudu o tom, že žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaný si v 12/2023 vzal kromě u žalobkyně další 4 úvěry u nebankovních společností, úvěr poskytnutý žalobkyní nesplatil ani částečně. Nelze tak uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že by na základě provedeného ověření mohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen dostát svým závazkům ze smlouvy vyplývajících. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem pak vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částky 7 999,97 Kč (dle návrhu žalobkyně). Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, netvrdil ani neprokázal, že by na dluh nějakou částku uhradil. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně byla více než z poloviny neúspěšná, zároveň nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s řízením nějaké náklady vznikly.
18. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, když soud neshledal důvody ke stanovení lhůty jiné.