6 C 184/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši [částka], a to v platbách ve výši [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka] bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl v upomínce ze dne [datum] informován o zesplatnění celého úvěru. Předmětem návrhu žalobkyně je pohledávka v celkové výši [částka] skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši [částka]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně poskytuje úvěru prostřednictvím webové stránky www.kimbi.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje a na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně si vytvořil zákaznický účet. Žalovaný byl seznámen s podmínkami smlouvy a učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy, když následně mu byl zaslán verifikační SMS kód nezbytný k podpisu smlouvy. Po odsouhlasení návrhu smlouvy tuto odsouhlasil i právní předchůdce žalobkyně, čímž došlo k uzavření smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl informován o tom, že věřitel může nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný souhlasil s tím, že věřitel může využívat informace z dlužnických registrů. Před podáním žalobního návrhu zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu, k úhradě dlužné částky však nedošlo. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru za prokázaný, požaduje, že aby soud její návrh v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě, a aby uvedla, kdy a jakým konkrétním způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalovaného prověřována, kým a s jakým výsledkem, a aby ke svému tvrzení žalobkyně označila a předložila důkazy, přestože byla poučena o tom, že ohledně existence povinnosti žalovaného uhradit žalobkyní požadované částky s příslušenstvím nese důkazní břemeno žalobkyně, jinak se v této části může vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobkyně pouze uvedla, že žalovaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti odsouhlasil, když v článku 8.5 smlouvy o úvěru zmocnil úvěrujícího k přístupu do veřejných registrů. Žalobkyně dále uvedla, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, NRKI a BRKI, když úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. K výzvě soudu žalobkyně zároveň uvedla, že ze strany žalovaného došlo k částečné úhradě a to dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaný tak celkem uhradil [částka], přičemž [částka] bylo započteno na jistinu.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně s navrhovaným postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Smlouvou o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] s žalovaným dne [datum], měl soud prokázáno, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroku z úvěru a příslušné poplatky. Výše úvěrového limitu byla sjednána ve výši [částka] a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Smluvní strany se dohodly, že zápůjční úroková sazba činí částku 150 % ročně, když úrok je počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v povinných minimálních měsíčních splátkách k datu splatnosti uvedenému v parametrech úvěru. Pro případ porušení smlouvy, za které je považováno prodlení se splacením jakékoli splátky úvěru nebo jiného dluhu z této smlouvy se smluvní strany dohodly na oprávnění věřitele prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] byla sjednána výše úvěrového rámce v částce [částka] a dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] byla sjednána výše úvěrového rámce v částce [částka].

6. Ze zprávy ČSOB, a.s. soud zjistil, že ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byly na účet č. [č. účtu], jejímž majitelem byl v uvedené dny žalovaný, připsány částky [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka], a to z účtu společnosti , právnická osoba7. Listinou ze dne [datum] byl žalovaný vyrozuměn právní předchůdkyní žalobkyně o tom, že vzhledem k tomu, že po několika upomínkách neuhradil dlužnou částku, zesplatnila společnost [právnická osoba] ke dni [datum] úvěr poskytnutý na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve znění dodatků.8. Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalující společností měl soud prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalující společnosti.9. Listinou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši [částka] a nákladů dosavadního právního zastoupení ve výši [částka], a to do 3 dnů. Závazek žalovaného vyplývá ze smlouvy, která byla dne [datum] uzavřena mezi společností [právnická osoba], když na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši [částka].9. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.11. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.16. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky [částka] je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byl sjednán úvěrový limit ve výši [částka], přičemž žalovanému byly na jeho bankovní účet poskytnuty platby v celkové výši [částka], když žalovaný se zavázal poskytnuté částky splatit. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.23. V souzené věci žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně přes poučení soudu a výzvu k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v doplňujícím podání sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována toliko na základě údajů sdělených žalovaným, popřípadě lustrací z veřejně dostupných databází. K posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádné doklady, ze kterých by bylo možno úvěruschopnost žalovaného posoudit. Z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalovaného měla žalobkyně k dispozici, nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalovaného. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalovaného.24. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.25. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní, resp. její právní předchůdkyně obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění v částce [částka], a protože žalovaný na tento úvěr zaplatil [částka], bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku [částka]. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydal, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to ve výši 12,00 % ročně z částky [částka], když počátek prodlení žalovaného nastal po uplynutí lhůty, která mu byla určena v předžalobní upomínce ze dne [datum]. Ve zbývající části, jímž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci. Žalobkyně byla sice úspěšná v rozsahu 43,2 %, avšak neúspěch žalobkyně byl v rozsahu 56,8 %, tedy neúspěch žalobkyně převýšil její úspěch ve věci. Protože žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.