6 C 226/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 15 930 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný si vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaný vyplnil registrační formulář a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Zároveň se zavázal zaplatit částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, když tato částka je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. Ve dnech 18.11.2023 a 20.11.2023 poskytla žalobkyně žalovanému převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Ten se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny když úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně něhož byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 19.3.2024 byla žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 22.3.2024 a vyzván k jeho úhradě. Před podáním žalobního návrhu byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na základě které však žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně učinila předmětem svého návrhu zaplacení částky 14 000 Kč skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč. Současně se domáhala zaplacení částky 1 930 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % p.d. z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za dobu od data prodlení, tj. 23.3.2024 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. 2.10.2024. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty tak činí částku 1 930 Kč. Žalobkyně současně uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.[právnická osoba] výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě, a aby uvedla, kdy a jakým konkrétním způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalovaného prověřována, kým a s jakým výsledkem, a aby ke svému tvrzení žalobkyně označila a předložila důkazy, přestože byla poučena o tom, že ohledně existence povinnosti žalované uhradit žalobkyní požadované částky s příslušenstvím nese důkazní břemeno žalobkyně, jinak se v této části může vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobkyně pouze uvedla, že věřitel posuzoval úvěruschopnost na základě údajů sdělených klientem, který doložil občanský průkaz a v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Úvěruschopnost byla dále ověřována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.3. Ještě před jednáním ve věci samé vzala žalobkyně svůj návrh na zaplacení částky 1 930 Kč představující smluvní pokutu a dále svůj návrh na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 23.3.2024 do zaplacení zpět, a proto soud postupem dle § 96 o.s.ř. v této části řízení zastavil.4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně i žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek.5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:6. Soud měl prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 18.11.2021 mezi společností [Jméno žalobkyně]. a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do úvěrového limitu až do 20 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s tímto úvěrem, který byl sjednán na dobu neurčitou zaplatit žalobkyni úrokovou sazbu ve výši 40 % p.m. RPSN byla sjednána ve výši 5 521,54 %. Smluvní strany se dohodly, že žalovaný je povinen plnit na smlouvu řádně a včas s tím, že pokud dojde k porušení této smluvní povinnosti, je žalobkyně oprávněna jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu. V případě prodlení žalovaného se smluvní strany dohodly, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení.7. Ze zprávy [právnická osoba]. soud zjistil, že na účet č. [č. účtu], jehož majitelem byl v době od 18.11.2023 do 20.11.2023 žalovaný, byla dne 18.11.2023 připsána částka 7 000 Kč od [Jméno žalobkyně]. a dne 20.11.2023 byla připsána od stejné společnosti částka 3 000 Kč.8. Listinou ze dne 19.3.2024 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo dne 19.3.2024 ke zesplatnění poskytnutého úvěru.9. Dopisem ze dne 2.10.2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 33 084,66 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 18.11.2023, a to ve lhůtě do 3 dnů.10. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.12. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.16. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.17. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel úvěr ve výši 10 000 Kč, který se s úrokem z úvěru zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti s tím, že jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.24. V souzené věci žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně přes poučení soudu a výzvu k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v doplňujícím podání sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována toliko na základě údajů sdělených žalovaným, popřípadě lustrací z veřejně dostupných databází. K posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádné doklady, ze kterých by bylo možno úvěruschopnost žalovaného posoudit, předložila pouze kopii občanského průkazu žalovaného. Z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalovaného měla žalobkyně k dispozici, nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalovaného, přičemž nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, zda pracovní poměr sjednaný v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byl uzavřen na dobu určitou či na dobu neurčitou a zda zejména v době, kdy měl žalovaný žalobkyni úvěr splatit, by jeho pracovní poměr trval. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalovaného.25. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.26. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění v částce 10 000 Kč, a protože žalovaný na tento úvěr nic nezaplatil, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 10 000 Kč. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydal, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 10 000 Kč, když ve zbývající části, jímž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 000 Kč, návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci. Žalobkyně byla sice úspěšná v rozsahu 62,8 %, avšak neúspěch žalobkyně byl v rozsahu 37,2 %, tedy celkový poměr úspěchu neúspěchu žalobkyně ve věci představuje 25,6 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s jejím právním zastoupením, a to za odměnu za 3 úkony po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak představuje částku 2 452 Kč. Protože žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 10 %, byla jí na nákladech řízení přiznána částka 627,70 Kč.