6 C 272/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení shora uvedené částky. Uvedla, že dne 12.8.2022 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 37 184 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 28.6.2023 ve výši 2 656 Kč a dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 4 443,70 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 59,38 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 056 Kč. Úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 593,49 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti 771,43 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 2.4.2025. Za období od postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně proto kromě částky 4 443,70 Kč požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 224,26 Kč, když zároveň požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od prodlení do 20.2.2025 ve výši 986,98 Kč, kapitalizovaného úroku z dlužné jistiny za dobu od 13.10.2023 do 20.2.2025 ve výši 519,01 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 21.2.2025 do zaplacení a úroku ve výši 8,00 % ročně od 21.2.2025 do zaplacení. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne 17.7.2025, žalovaná však na dlužnou částku již nic nezaplatila.

2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel půjčky posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 12.8.2022 byly ověřeny doklady, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami. Z doložených příjmů žalobkyně předložila pracovní smlouvu, kterou dne 1.7.2022 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] s tím, že k datu 1.7.2022 nastoupila do pracovního poměru u shora označené společnosti jako operátor výroby – obsluha strojů s tím, že pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou se zkušební dobou v délce 3 měsíců. Dle mzdového výměru ze dne 1.7.2022 činí základní hrubá mzda žalované částku 28 000 Kč. Podle výplatní pásky žalované za měsíc červenec 2022 činila čistá mzda žalované částku 23 252 Kč.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná byly vyzvány, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Soud měl prokázáno smlouvou o úvěru č. 0419342 uzavřenou dne 12.8.2022 mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč, tedy kromě částky 20 000 Kč se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 770 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč. Žalovaná se celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč zavázala zaplatit ve 14-ti měsíčních splátkách po 2 656 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy. Současně bylo sjednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč. Dále bylo sjednáno, že nezaplatí-li dlužník jakoukoli splátku řádně a včas ani ve 30-ti denní lhůtě od okamžiku, kdy byl věřitelem k jejímu uhrazení vyzván, stávají se dosud neuhrazená část celkové výše spotřebitelského úvěru a dále úhrada za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru splatnými první den následující po uplynutí 30-ti denní lhůty.

6. Žalobkyně ke svému tvrzení předložila žádost o úvěr ze dne 12.8.2022, kde je jako žadatelka označena žalovaná a ve které je uvedena mzda žalované ve výši 23 252 Kč měsíčně a celkové měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč (bydlení a energie – 1 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady – 3 000 Kč). Současně žalobkyně předložila výplatní lístek žalované za měsíc červenec 2022 v němž je jako mzda žalované uvedena částka 23 252 Kč, pracovní smlouvu ze dne 1.7.2022, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] na dobu neurčitou, se zkušební dobou v délce 3 měsíců a mzdový výměr ze dne 1.7.2022, podle něhož je základní měsíční hrubá mzda žalované ve výši 28 000 Kč.

7. Listinou ze dne 2.4.2025 vyrozuměla společnost [právnická osoba]. žalovanou, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.8.2022 byla pohledávka společnosti za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy č. 0419342 ze dne 12.8.2022 postoupena žalující společnosti. Z přílohy č. 1 obsahující seznam pohledávek vyplývá, že výše označenou smlouvou o postoupení pohledávek byla pod pořadovým číslem 1136 postoupena pohledávka z titulu smlouvy o úvěru č. 0419342.

8. Dopisem ze dne 17.7.2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 17 075,23 Kč, a to ve lhůtě do 1.8.2025.

9. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o.z. lze při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

11. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

16. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 15 148,26 Kč spolu s příslušenstvím není důvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru, na základě kterých žalovaná obdržela úvěr ve výši 20 000 Kč, který se s poplatky zavázala zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla právní předchůdkyně žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

23. V souzené věci žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou a z žádosti o úvěr, který byl s žalovanou vyplněn, ze kterého sice vyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalované měla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně k dispozici, ale nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalované a to přesto, že žalovaná uváděla, že její čistý měsíční příjem z pracovního vztahu je ve výši 23 252 Kč, přičemž bylo prokázáno, že pracovní poměr byl sice uzavřen na dobu neurčitou, ale se zkušební dobou 3 měsíců a žalobkyně tudíž neprokázala, zda pracovní poměr žalované u shora označeného zaměstnavatele trval po celou dobu, kdy měl být úvěr splácen. Z žádosti o úvěr předložené žalobkyní nevyplývá, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované posouzena ve vztahu k uvedenému zjištění. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěrů. Z výše uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalované.

24. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

25. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto finanční plnění v částce 20 000 Kč, a protože žalovaná na tento úvěr plnila ve výši 29 260 Kč (dne 13.8.2022 žalovaná zaplatila 2 700 Kč, dne 20.9.2022 uhradila 2 656 Kč a plnění v částce 2 656 Kč se uskutečnilo dále ve dnech 2.11.2022, 12.12.2022, 30.1.2023, 2.2.2023, 16.2.2023, 5.4.2023, 19.4.2023, 22.5.2023 a 28.6.2023), nemohlo být žalované uloženo, aby zaplatila žalovanou částku, neboť ještě před podáním žalobního návrhu bylo žalovanou zaplaceno více, než kolik jí bylo z titulu smlouvy o úvěru poskytnuto. Z tvrzení samotné žalobkyně vyplývá, že žalovaná bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydala, a proto za této situace soudu nezbylo než žalobní návrh žalobkyně na zaplacení částky 15 148,26 Kč spolu s příslušenstvím jako nedůvodný zamítnout.

26. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovaná, která v řízení úspěšná byla, žádné náklady řízení neuplatnila, neboť jí žádné náklady nevznikly.