Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 33 975,40 Kč s úrokem z prodlení z částky 33 975,40 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 26.4.2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 51 075,60 Kč s úrokem ve výši 50% p.a. z částky 85 051 Kč od 4.11.2023 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% p.d. z částky 85 051 Kč od 4.11.2023 do 25.4.2024, z částky 33 975,40 Kč ve výši rozdílu smluvního úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení od 25.4.2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce požadoval na žalovaném zaplacení částky ve výši 85 051 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaný, jakožto dlužník, uzavřel s účinností ke dni 1.2.2023 s žalobcem, jakožto věřitelem, písemnou Smlouvu o zápůjčce (dále jen jako „smlouva o zápůjčce“). Uzavření smlouvy o zápůjčce proběhlo přes platformu provozovanou na webu [Anonymizováno] poskytující mimo jiné i platební služby malého rozsahu. Server [Anonymizováno], přes jehož systém došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, je provozován společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen „P2P“), a to jako inzertní server, na kterém se střetává poptávka po financování ze strany nepodnikajících fyzických osob s nabídkou jiných nepodnikajících fyzických osob, ochotných poskytnout těmto nepodnikajícím fyzickým osobám zápůjčku v podobě peněžitého plnění. Pro větší bezpečí a transparentnost potom probíhají finanční převody prostřednictvím právě portálu [Anonymizováno], který tyto platební transakce účastníkům smlouvy o zápůjčce poskytuje. Činnost P2P byla povolena Českou národní bankou (dále jen „ČNB“) v rámci licence poskytovatele platebních služeb malého rozsahu podle zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku (dále jen „zákon o platebním styku“). Mezi žalobcem a P2P byla uzavřena Smlouva o spolupráci, přičemž žalobce tuto Smlouvu o spolupráci akceptoval zaškrtnutím políčka "Souhlasím se smlouvou o spolupráci" na webu [Anonymizováno] při registraci na tento web, čímž došlo k uzavření této smlouvy. Smlouva o spolupráci uzavřená mezi žalobcem (jakožto investorem) a P2P upravuje zejména závazky společnosti P2P vůči žalobci, jakož i povinnosti samotného žalobce vůči poskytovateli platebních služeb. Dále tato smlouva upravuje otázku odměny společnosti P2P za vykonávané služby vůči žalobci. Smlouva o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena zadáním unikátního kódu na shora uvedeném serveru [Anonymizováno]. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 75 000 Kč. V souladu s ustanovením čl. 2., odst. 2.1. smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce ke dni 2.2.2023 žalovanému částku ve výši 68 996,40 Kč. Rozdíl mezi částkou 75 000 Kč a částkou 68 996,40 Kč tvoří odměnu poskytovatele platebních služeb malého rozsahu za provedení identifikace stran, poskytnutí platformy pro uzavření smlouvy o zápůjčce, a za provedení platebních převodů mezi věřitelem a dlužníkem a její výše je vždy odvozena od jistiny zápůjčky a sjednaného komerčního úroku odpovídajícímu sjednané době splácení. Výše této odměny činí vždy 5 % z celkové dlužné částky, vždy však nejméně 1 000 Kč v souladu s ustanovením čl. 2.2. smlouvy o zápůjčce. Nárok společnosti P2P, jakožto poskytovatele shora uvedených služeb pro obě smluvní strany uzavírané smlouvy o zápůjčce plyne ze Smlouvy o spolupráci, čl. 4.1, písm. a), která byla uzavřena mezi žalobcem (jakožto „Investorem“ dle Smlouvy o spolupráci) a P2P. Poskytnutí zápůjčky žalovanému proběhlo prostřednictvím poskytovatele platebních a souvisejících služeb (P2P) tím způsobem, že žalobce odeslal finanční prostředky (sjednané ve Smlouvě o zápůjčce) na účet společnosti P2P č. [č. účtu], a to dne 2.2.2023 a poté (po odečtení odměny poskytovatele) byly rovněž dne 2.2.2023 finanční prostředky odeslány na účet označený žalovaným č.ú. 1667336017/ 3030, čímž došlo k poskytnutí zápůjčky. Žalovaná se na základě ust. čl. 1.2. smlouvy o zápůjčce zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky (ve výši před ponížením o odměnu poskytovatele služeb) včetně příslušenství zpět, a to společně s úroky ve výši 50 % ročně ve splátkách ve výši 5 003 Kč, k 1. dni v měsíci, v parametrech zápůjčky, které jsou uvedeny v čl. 2 uzavřené smlouvy o zápůjčce. Podle čl. 3.
2. Smlouvy o zápůjčce se v případě prodlení se splátkou, které překročí 1 kalendářní měsíc, stává celková dlužná částka, která byla sjednána ve Smlouvě o zápůjčce, tj. částka ve výši jistiny a komerčního úroku odpovídajícího předpokládané době splácení následující den splatnou. Tímto dochází ke kapitalizaci příslušenství a smluvní úrok, na který by měl za sjednanou dobu splácení žalobce nárok, se stává součástí jistiny. Jelikož žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, přičemž uhradila pouze prvních 7 splátek (z nichž 5 po splatnosti), došlo ke dni 3.11.2023 k zesplatnění zápůjčky a nastalo zesplatnění celkové dlužné částky. Dlužná částka složena z celkové dlužné částky ve výši 120 072 Kč mínus dlužníkem uhrazených 7 splátek, každá ve výši 5 003 Kč (tj. 7 x 5 003 Kč = 35 021 Kč), tj. 85 051 Kč. Žalobce proto požaduje zaplacení celé zbývající splatné dlužné částky ve výši 85 051 Kč, dále příslušenství, a to: úrok ve výši 50 % ročně z částky ve výši 85 051 Kč od 4.11.2023 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 85 051 Kč od 4.11.2023 do zaplacení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě nesplaceného závazku, a to předžalobní upomínkou ze dne 4.11.2024, avšak k žádné úhradě nedošlo. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobce kladně posoudil úvěru schopnost žalovaného, neboť vycházel z toho, že žalovaný má příjem od spol. Gasco tech s.r.o. ve výši cca 32 000 Kč měsíčně, dále vystavil faktury v měsíci listopadu 2022 na částky 5 000 Kč a 20 000 Kč, v měsíci lednu 2023 na částku 60 000 Kč, žalovaný dále doložil výpis z bankovního účtu č. [č. účtu] za měsíce 12/2022 a 1/2023, vedený na osobu odlišnou od žalovaného, k němuž měl žalovaný dispoziční oprávnění, žalobce vzal také v úvahu, že na účtu jsou evidovány platby několika úvěrů, avšak konečné zůstatky na účtu jsou v rozmezí 12 308 Kč až 24 351 Kč, splátky úvěru tak nemohou žalovanému způsobit finanční obtíže, výdaje žalovaného z velké části pokrývají volnočasové aktivity, žalovaný nebyl evidován v rejstříku ISIR, CEE.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 11.6.2024 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkovi předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.
4. Ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] spolu se splátkovým kalendářem, sdělením kódu pro akceptaci smlouvy ze dne 1.2.2023 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1.2.2023 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Listina s obsahem smlouvy sice nebyla žalovaným osobně podepsána, ale soud má za to, že osobou jednající s žalobcem byl žalovaný, totožnost žalovaného byla dostatečně ověřena za použití jedinečného podpisového kódu, oboustranného scanu občanského průkazu. Dle bodu 2.2. věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z Celkové dlužné částky 120 072 Kč, nejméně však 1 000 Kč, která se tímto sjednává. Dlužník s tímto postupem souhlasí a bere na vědomí snížení výše poskytnuté zápůjčky o tuto částku. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit včetně 50 % smluvního úroku ročně formou 24 měsíčních splátek po 5 003 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci. Dle bodu 3.2. pokud není splátka Dlužníka připsána na Účet pro splátky řádně a včas, dostává se Dlužník do prodlení. Při překročení prodlení v délce jednoho kalendářního měsíce se stává Celková dlužná částka včetně příslušenství následující den splatnou a Dlužník ztrácí výhodu splátek.
5. Ze Smlouvy o spolupráci ze dne 5.1.2023, detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] vedeném na majitele P2P byla dne 2.2. 2023 poukázána částka 75 000 Kč z účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalobce a téhož dne byla poukázána částka 68 996,40 Kč z účtu majitele P2P na účet č. [č. účtu] vedený dle výpisů z tohoto účtu na jméno [jméno FO]. O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán zástupcem žalobce v předžalobní upomínce ze dne 11.4.2024, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Z výpisů z klientské karty žalovaného bylo zjištěno, že tato obsahuje osobní a kontaktní údaje žalovaného. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradila pouze sedm prvních splátek po 5 003 Kč, kdy první, druhá, pátá, šestá a sedmá splátka byly uhrazeny s prodlením.
6. Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] a prohlášení disponenta ze dne 22.11.2022, bylo zjištěno, že je veden na [jméno FO], žalovaný k němu měl od 20.11.2022 dispoziční právo, za dobu od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022 byl počáteční zůstatek 60 147,14 Kč a konečný zůstatek 12 308,82 Kč. Za tento měsíc dne 12.12. přišel rodičovský příspěvek za 11/22 ve výši 8 333 Kč, dále dne 24.12. proběhly dvě splátky půjček ve prospěch Air bank, a.s. ve výši 3 542 Kč a 1 240 Kč označené jako půjčka 10 a půjčka 11, dále platby ve prospěch [Anonymizováno] ve dnech: 8.12. ve výši 3 000 Kč, 28.12. ve výši 2 700 Kč, úhrady ve prospěch CHANCE CZ ve dnech: 5.12. ve výši 2 000 Kč, 8 000 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč, ve prospěch účtu vyplývala platba od žalobcem tvrzené spol. [Anonymizováno] ve výši 33 983 Kč označená jako osobní platba srážky zaměstnance.
7. Z výplatných pásek žalovaného bylo zjištěno, že jeho zaměstnavatel spol. [Anonymizováno] žalovanému zaslal dobírku na účet v: 10/2022 částku 33 954 Kč, 11/2022 33 983 Kč, 12/2022 26 745 Kč, ve všech těchto měsících žalovanému byla poskytována půjčka od zaměstnavatele po 5 000 Kč.
8. Z faktur vyhotovených žalovaným jako dodavatelem bylo zjištěno fakturování částek: 20 000 Kč dne 10.11.2022 (faktura č. 1/2022), 5 000 Kč dne 21.11.2022 (faktura č. 2/2022), obě spol. [Anonymizováno], 60 000 Kč dne 5.1.2023 spol. [právnická osoba] (faktura č. 1/2023).
9. Z úřední činnosti soud zjistil ze spisu zdejšího soudu sp.zn.
10 C 44/2024, že proti totožnému žalovanému je žalováno zaplacení dluhu z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 1.11.2022 na částku 99 900 Kč (tedy předchází smlouvě z jejíhož titulu se žalobce domáhá plnění v současném sporu), taktéž čerpaného přes portál [Anonymizováno].10. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že dne 1.2. 2023 byl na tuto činěn dotaz ohledně žalovaného a žádné záznamy nebyly nalezeny.
11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky12. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.19. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Předně soud konstatuje, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. a nikoli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Není totiž rozhodné, jak účastníci smlouvu označili v textu listiny, ale obsah smlouvy. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tj. vzniká poskytnutím plnění zapůjčitelem, avšak v daném případě k plnění, tj. poskytnutí peněžních prostředků došlo následně po uzavření smlouvy. Odlišné posouzení smluvního typu soudem však nemá větší vliv na výsledek sporu. Znatelně větší vliv má skutečnost, že dle soudu se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný smlouvu uzavíral zjevně jako spotřebitel. Žalobce sice nevystupoval jako podnikatel, ale při vyhledávání smluvního partnera i při samotném kontraktačním procesu využíval služeb profesionála, a to poskytovatele platebních služeb malého rozsahu provozujícího webové stránky [Anonymizováno] (provozovatel [právnická osoba]). Tento subjekt svoji činnost provádí dlouhodobě nikoliv jednorázově a za provizi, a tedy za účelem dosažení zisku.20. Žaloba je co do částky 33 975,40 Kč s úrokem z prodlení z částky 33 975,40 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 26.4. 2024 do zaplacení důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 68 996,40 Kč, který se i s úrokem a poplatkem zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil – úvěr byl poskytnut dne 2.2.2023, žalovaný nebyl schopen řádně uhradit ani první splátku, celkově - byť s prodlením – žalovaný uhradil pouze 7 splátek po 5 003 Kč. Pokud byla uzavřena smlouva o úvěru a již následující splátkové období nebyl žalovaný schopen splátku řádně uhradit, žalobce nijak neověřil faktické výdaje žalované (včetně výdajů na bydlení), počet jeho vyživovacích povinností, z výpisů z účtu spolu s fakturací nepodloženě dovozoval celkové příjmy žalovaného ve výši 61 257 Kč měsíčně, ač z výpisů z účtu bylo zřejmé, že čerpá a splácí další úvěry u Air bank, a.s., z výplatních pásek čerpání půjčky od zaměstnavatele, z úřední činnosti další splátkové zatížení žalovaného (bod 9 odůvodnění), nebylo možné ani přehlédnout rizikové chování žalovaného spočívající v platbách sázkovým kancelářím (CHANCE CZ) v řádech tisíců, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně žalobcem nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Pokud žalobce kladl důraz i na fakturaci žalovaného soud doplňuje, že se samotná fakturace nedokládá ničeho o existenci případných smluvních vztahů - objednávek, a nároku žalovaného na tato fakturovaná plnění, mimo to se jednalo o příjmy nárazové, nevykazující pravidelnost. Soud nemá za to, že by žalobce měl provádět při posuzování úvěruschopnosti tzv. „detektivní“ činnost, avšak výše uvedené údaje byly již zřejmé ze samotných žalobcem doložených listinných důkazů.21. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany žalobce žalovanému ve výši 68 966,40 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 33 975,40 Kč, když žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil 7 x 5 003 Kč, tj. 35 021 Kč. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění v délce 10 dnů od doručení výzvy (viz. dopis ze dne 11.4.2024, odeslaný téhož dne), tento se dostal do prodlení nejdříve dnem 26.4.2024, kdy se do sféry vlivu žalovaného výzva mohla dostat do 3 dnů od odeslání, tj. dne 26.4.2024, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. od 26.4.2024 do zaplacení a nikoliv dříve, soud proto nárok na příslušenství žalované částky před datem 26.4.2024 taktéž jako nedůvodný zamítl. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobce nepřevýšil jeho neúspěch.