Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

7 C 171/2021

Soud: Okresní soud v PardubicíchDatum rozhodnutí: 20. 1. 2022Č. j.: 7 C 171/2021-53Soudce: Mgr. Jitka NovákováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 14. 4. 2022Předmět řízení: o zaplacení 5 095 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPU:2022:7.C.171.2021.1
bezdůvodné obohacenípeněžité plněnípostoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od 12. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 595 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 095 Kč od 26. 10. 2019 do 11. 2. 2021 a z částky 1 595 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 512 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení shora uvedené částky 5 095 Kč, z toho částky 3 500 Kč jako nevráceného poskytnutého úvěru a částky 1 491,44 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru, spolu s úrokem ve výši 103,56 Kč dle čl. II. 2. b Smlouvy, úroku z prodlení ve výši 10,00 % p.a. od 26.10.2019 do zaplacení. Uvedl, že dne 25.9.2019 uzavřel žalovaný s jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 3 500 Kč. Celková částka, kterou měl uhradit, byla splatná 25.10.2019. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný odsouhlasil. Právní předchůdce žalobce dne 25.9.2019 žalovanému úvěr v plné výši na žalovaným označeným bankovní účet poskytl. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobce lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI – k těmto skutečnostem však žalobce nenavrhl žádný z důkazů. Poplatek za poskytnutí úvěru obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěru původním věřitelem, náklady vznikající původnímu věřiteli související s hromadným nesplácením úvěru ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marží. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.12.2020 postoupena žalobci. Přes upomínání nebylo na dluh žalovaným ničeho uhrazeno.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce souhlasil s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 23.11.2021 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud měl prokázáno smlouvou o úvěru, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 25.9.2019 s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč, který bude žalovanému zaslán na jím označený účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 491, 44 Kč a úrokem ve výši 103, 56 Kč (36% ročně) s RPSN 9 540, 36% ročně do 25.10.2019. Potvrzením o provedené platbě a výpisem z účtu bylo prokázáno poskytnutí částky 3 500 Kč žalovanému právním předchůdcem žalobce dne 25.9.2019. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný byl opakovaně původním věřitelem o zaplacení dluhu upomínán. Listinou ze dne 8.2.2021 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že pohledávka ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství této pohledávky byla postoupena žalující společnosti. Dopisem ze dne 8.12.2021 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalovanému.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 12.2.2021 do zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 3 500 Kč, který se s úrokem a poplatky zavázal zaplatit do 25.10.2019. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Žalobce již přímo v žalobě k prokázání svých tvrzení o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, uvedl, že k tomuto nenavrhuje žádné důkazy. Žalobce tak neunesl své důkazní břemeno o tom, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce proběhlo v souladu s ust. § 86 a §87 zák. č. 256/2020 Sb., čehož důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
11. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 3 500 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 3 500 Kč. Žalovaný byl žalobcem dopisem ze dne 8.2.2021 vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů a tudíž se dostal do prodlení nejdříve dnem 11.2.2021, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 12.2.2021 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by bezdůvodné obohacení vydal.
13. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit 3 500 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I., když žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).
14. Žalovaný je povinen žalobci nahradit náklady řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když v dané věci měl žalobce pouze částečný úspěch. Soud tedy přiznal žalobci proti žalovanému právo na náhradu nákladů ve výši 37,4 % (68,7 % úspěch mínus 31,3 % neúspěch), z celkové částky nákladů řízení, která by žalobci náležela při plném úspěchu, tj. ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále odměny advokáta ve výši 2,5 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu, jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), 3 x 100 Kč paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a dále 21% DPH ve výši 168 Kč z celkové náhrady nákladů advokáta, který je plátcem DPH. Náklady řízení tedy celkem činí 512 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací