Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 127 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 29 104 Kč za období od 28.2.2025 do 29.5.2025, se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně z částky 29 104 Kč za období od 30.5.2025 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 104 Kč za období od 28.2.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 270 Kč k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta], a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10.4.2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 104 Kč jako dlužné jistiny, částky 1 983 Kč jako dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění úvěru, částky 300 Kč jako nákladů upomínání a částek 1 497 Kč a 1 243 Kč z titulu smluvních pokut. Tvrdila, že dne 8.10.2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. K uzavření smlouvy došlo distančně, prostřednictvím verifikační platby 1 Kč, kterou učinil žalovaný ze svého účtu a tím smlouvu podepsal. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč počínaje dnem 20. 11. 2024. Účastníky byl sjednán smluvní úrok 28,17 % ročně, celková cena úvěru tak činila 40 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě informací od žalovaného, potvrzením o jeho příjmu, zákonem stanovenou výší životního minima, nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru REPI a vlastní databáze. Jelikož žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel po dobu delší 2 měsíců, žalobkyně mu odeslala oznámení o zesplatnění, k zesplatnění úvěru dle smlouvy došlo odesláním, tj. dnem 27.2.2025. Součástí oznámení byla i předžalobní výzva, žalovaný však přesto do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požadovala nesplacenou jistinu ve výši 29 104 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky, smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z této částky za období od 28.2.2025 do 29.5.2025, smluvní úrok ve výši 12 % ročně z této částky (snížený podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru), smluvní úrok kapitalizovaný ve výši 1 983 Kč za období do zesplatnění úvěru, náhradu účelně vynaložených nákladů za 3 odeslané upomínky ve výši po 100 Kč (celkem 300 Kč), smluvní pokutu dle čl. IV bod 2 písm. c) smlouvy za 3 měsíce prodlení se splácením úvěru do jeho zesplatnění ve výši po 499 Kč (celkem 1 497 Kč), a smluvní pokutu dle čl. IV bod 2 písm. a) smlouvy ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, celkem 1 243 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.
4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně dne 8.10.2024 uzavřel úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů a podmínek, jak tvrdila žalobkyně shora. V den podpisu smlouvy byla žalovanému vyplacena částka úvěru 27 500 Kč a zprostředkovateli částka provize 2 500 Kč. Z upomínek bylo zjištěno, že žalobkyně ve dnech 25.12.2024 a 26.1.2025 žalovaného písemně upomněla o splátku úvěru. Z oznámení o zesplatnění ze dne 27.2.2025 byl zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě nesplacené části úvěru, současně upozornila, že v případě nevyhovění svůj nárok uplatní soudně. Z karty posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila příjmy žalovaného ve výši 30 279,50 Kč (výplatními lístky žalovaného), náklady bydlení 5 000 Kč, celkové splátky úvěrů dle REPI 8 000 Kč (lustracemi insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že neobsahují záznam o žalovaném), dále kalkulovala běžné výdaje žalovaného částkou životního minima ve výši 4 860 Kč a vyhodnotila, že žalovaný má k dispozici částku 23 679 Kč měsíčně na splátky úvěru .
5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.), ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v plném rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu právnímu závěru. Žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně dostála svým povinnostem podle § 86 z.s.ú., neboť skutečně pečlivě a podrobně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím, že si důvěryhodně (pracovala se skutečnými údaji z výplatních pásek) ověřila jeho příjem v dostatečné výši, stanovila přiměřeně vysokou hladinu běžných výdajů žalovaného a ověřila i výši splátek stávajících úvěrů žalovaného. Za daného stavu tudíž poskytovatel úvěru postupoval s odbornou péčí, když po opatření nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o ekonomických poměrech žalovaného neměl důvod pochybovat o jeho schopnosti splácet úvěr. Žalovaný úvěr čerpal, avšak jej nehradil řádně a včas, se splácením se dostal do prodlení. V důsledku toho žalobkyně v souladu s § 1931 o.z. a smluvními podmínkami žalobkyně (čl. IV bod 1 písm. d) smlouvy) úvěr zesplatnila a vznikl jí nárok na zaplacení nesplacené jistiny úvěru 29 104 Kč, zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky, smluvního úroku ve výši 28,17 % ročně z této částky, resp. následně smluvního úroku ve výši 12 % ročně z této částky v souladu s § 122 odst. 4 z.s.ú., náhrady účelně vynaložených nákladů za 3 odeslané upomínky celkem ve výši 300 Kč, smluvní pokuty platně sjednané podle § 2048 o.z. za 3 měsíce prodlení se splácením úvěru do jeho zesplatnění celkem ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty platně sjednané podle § 2048 o.z. ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, celkem 1 243 Kč. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, ani neuvedl nic, co by nárok žalobkyně jakkoliv oslabilo, žalobkyni byl nárok přiznán v plném rozsahu.
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, proto odměna advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky činí 700 Kč za jeden úkon právní služby do podání žaloby. Žalobkyni náleží náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 700 Kč, celkem 2 100 Kč, 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 6 vyhlášky po 100 Kč, celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 504 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 366 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.
12. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.