Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 40 500 Kč s úrokem z prodlení z částky 40 500 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 13.4.2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 008,13 Kč, úrok z prodlení z částky 4 500 Kč od 28.9.2023 do 12.4.2024, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 798 Kč (z toho soudní poplatek 1 620 Kč) k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 40 500 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 31.8.2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč (dále jen „zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 56 964 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 43 385 Kč, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 370 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 4 856 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 31.5.2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Od podpisu Smlouvy do podání žaloby bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 4 500 Kč. Právní předchůdce žalobce převedl dne 21.9.2023 pohledávku na žalobce, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce uvedl, že po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 40 500 Kč (poskytnutá jistina) vzniklé na straně žalovaného spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to kapitalizovaným za období od 1.6.2023 do 27.9.2023 částkou 2 008,13 Kč a od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce souhlasil s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 28.8.2024 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [číslo], Smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru, Zákaznickou kartou, Tabulkou umoření, předžalobní výzvou ze dne 28.3.2024 spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 31.8.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 45 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 31.8.2021. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 4 865 Kč, tedy celkem částku 89 885 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 45 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 54 255 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 43 385 Kč, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 370 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 31.5.2023. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, jeho měsíční příjmy ze zaměstnání činí 41 769 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou 20 000 Kč, část zákaznického listu označená jako „běžné měsíční výdaje“ obsahuje pouze tři kolonky s označením Externí splátky zápůjček, Interní splátky [právnická osoba], kde není uvedena žádná částka, a Odhadované měsíční výdaje žadatele 5 000 Kč. Údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z pracovní smlouvy, dvou výpisů z bankovního účtu. Potvrzení o výši příjmu, výplatní pásky či jiné dokumenty předloženy nebyly. Žalovaný na svůj dluh uhradil 4 500 Kč (dne 11.10.2021 částka 2 500 Kč, ve dnech 25.10. a 22.11.2021 po 500 Kč, dne 14.1.2022 částka 1 000 Kč). Žalovanému byla žalobcem zaslána předžalobní výzva, kde žalovanému byla poskytnuta lhůta k zaplacení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce v celkové výši 112 960,61 Kč do 12.4.2024.
5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 29.9.2023.
6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 40 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. od 13.4.2024 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 45 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit v 21 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smluv řádně neplnil. Pokud byla uzavřena smlouva o zápůjčce a žalovaný, nebyl schopen již od první splátky splátky hradit, právní předchůdce žalobce dokonce akceptoval i to, že jediným „odhadovaným“ měsíčním výdajem žalovaného je částka 5 000 Kč – bez bližší specifikace, nijak neověřil případné „další čisté příjmy domácnosti“ žalovaného, jeho faktické výdaje ani způsob nakládání s finančními prostředky, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně právním předchůdcem žalobce nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 45 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu právním předchůdcem poskytnuté částky a částky 4 500 Kč žalovaným uhrazené, tj. částky 40 500 Kč. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 12.4.2024 (viz. dopis ze dne 28.3.2024), tento se dostal do prodlení nejdříve dnem 13.4.2024, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. od 13.4.2024 do zaplacení a nikoliv dříve, soud proto nárok na příslušenství žalovaných částek před datem 13.4.2024 jako nedůvodný zamítl.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění, měl ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části, tj. části příslušenství. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 620 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 citované vyhlášky) částku 500 Kč. Za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění ) činí odměna advokáta celkem 1 500 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%. Jelikož žalobce nebyl úspěšný pouze ve věci části příslušenství, soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši 3 798 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř.).