Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

7 C 226/2024

Soud: Okresní soud v PardubicíchDatum rozhodnutí: 25. 11. 2024Č. j.: 7 C 226/2024-42Předsedkyně senátu: Mgr. Jitka NovákováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 8. 1. 2025Předmět řízení: o zaplacení 44 770,47 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPU:2024:7.C.226.2024.1
postoupení pohledávkyvýživnésmlouva o úvěrubezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15 139 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 139 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 13.6.2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 29 631,47 Kč, úrok ve výši 29,91 % ročně z částky 28 417,98 Kč od 24.7.2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 33 122,09 Kč od 3.8.2023 do 12.6.2024, z částky 17 983,09 Kč od 13.6.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 44 770,47 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., a žalovaným došlo dne 20.9.2022 k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (dále jen „jistina“), a to dne 20.9.2022 bezhotovostním převodem na účet, který žalovaný označil ve Smlouvě. V souvislosti s poskytnutou jistinou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úroky s pevnou sazbou na celou dobu splácení úvěru. Zároveň bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěru za měsíční poplatek ve výši 260 Kč. Celkovou částku jistiny, úroků a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 42měsíčních splátkách po 2 123 Kč, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, až do případného zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, právní předchůdce žalobce v souladu se smluvním ujednáním v článku 6. části B) Smlouvy úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 23.7.2023 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, dlužných poplatků za pojištění a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 36 300,09 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 24.7.2023 má žalobce i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 29,91% ročně (na základě uvážení žalobce v sazbě vycházející z úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých bankami klientům dle statistiky ČNB) z dlužné jistiny 28 417,98 Kč až do jejího zaplacení. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení byl žalovaný na základě ujednání v článku 6. části B) Smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 33 122,09 Kč (odpovídající v souladu s ujednáním v čl. 6. části B) Smlouvy součtu dlužné jistiny a dlužných úroků přirostlých ke dni zesplatnění) za každý den prodlení. Od marného uplynutí 10denní lhůty pro zaplacení dlužné částky poskytnuté v oznámení o zesplatnění, tj. od 3.8.2023 pak žalobce uplatňuje v souladu s ujednáním v článku 6. části B) Smlouvy právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 33 122,09 Kč (odpovídající v souladu s ujednáním v čl. 6. části B) Smlouvy součtu dlužné jistiny a dlužných úroků přirostlých ke dni zesplatnění) do zaplacení. Právní předchůdce žalobce převedl dne 29.6.2023, s účinností od 28.3.2024, pohledávku na žalobce, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na pohledávku od uzavření smlouvy do jejího postoupení uhradil pouze 14 861 Kč, poslední platba byla za strany žalovaného uhrazena dne 12.5.2023, od postoupení pohledávky na žalobce nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobce tak požaduje dlužnou jistinu ve výši 33 122,09 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 780 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 868,38 Kč – vyčíslené ke dni 16.5.2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 0,1 % denně, úroky z úvěru od 24.7.2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení od 3.8.2023 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce posuzoval před uzavřením Smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet, když žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce osobní doklady, doklady ověřující příjmy a výdaje, právní předchůdce si vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce souhlasil s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 12.9.2024 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalovanému předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Smlouvou o úvěru č. [hodnota], ve znění Přílohy 1, dokladem o vyplacení úvěru, Oznámením o zesplatnění ze dne 23.7.2023, Transakční historií, předžalobní výzvou ze dne 28.5.2024 spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli dne 20.9.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově bezhotovostním převodem na účet označený žalovaným ve Smlouvě dne 20.9.2022. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 42 pravidelných měsíčních splátkách po 2 123 Kč, splatných k 18. dni v měsíci, tedy celkem částku 78 249 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 30 000 Kč a pevnými úroky ve výši 66,88 % p.a., RPSN ve výši 91,71 %. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo dále sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěru s měsíční úhradou pojištění ve výši 260 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, úhrady na poskytnutý úvěr provedl ve dnech 17.10., 16.11.2022, 11.1., 10.2., 10.3., 14.4., 12.5.2023 po 2 123 Kč. Žalovaný byl vyzván ke splacení celé pohledávky ve výši 36 300 Kč, když se ocitl v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů a došlo tak tímto 65 dnem k okamžitému zesplatnění úvěru i s příslušenstvím (část B, bod 6, odst. 6.3 Smlouvy). Z hodnocení klienta k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je rozvedený, je zaměstnán na dobu neurčitou, jeho čisté příjmy činí 30 000 Kč, měsíční výdaje žadatele byly uvedeny částky ve výši 4 620 Kč jako životní minimum, ve výši 4 608 Kč na bydlení (nájemné inkaso), dále nebyly uvedeny žádné splátky z úvěrů, zápůjček, leasingu, výživného, hypotéky, ani žádné splátky u právního předchůdce žalobce, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) byly vyčísleny částkou 17 000 Kč. Žalovanému byla žalobcem zaslána předžalobní výzva, kde žalovanému byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 12.6.2024.

5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023, spolu se Společným prohlášením smluvních stran ze dne 3.4.2024, se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 16.4.2024.

6. Z úřední činnosti soudu (výpisu lustrovaných věcí žalovaného) bylo zjištěno, že žalovaný měl další splátkové zatížení předcházející Smlouvě, a to smlouvu o úvěru ze dne 19.12.2019 na částku 190 000 Kč se splátkou 2 971 Kč měsíčně, smlouvu o úvěru ze dne 28.5.2021 na částku 120 000 Kč se splátkou 2 275 Kč měsíčně, smlouvu o úvěru ze dne 25.1.2021 na částku 11 000 Kč se splátkou 216 Kč měsíčně, smlouvu o úvěru ze dne 30.4.2021 na částku 10 000 Kč se splátkou 190 Kč měsíčně, smlouvu o úvěru ze dne 5.7.2021 na částku 50 000 Kč se splátkou 989 Kč měsíčně, (věc vedena u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 161/2024, o zaplacení 483 058,51 Kč s příslušenstvím, žalobce [jméno FO]).

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 15 139 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 139 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 13.6.2024 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 30 000 Kč, který se s úroky a poplatky zavázal zaplatit v 42 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil – úvěr byl poskytnut dne 20.9.2022, žalovaný byl schopen řádně uhradit po poskytnutí úvěru řádně pouze první dvě splátky. Pokud byla uzavřena smlouva o úvěru a žalovaný byl řádně schopen uhradit pouze první dvě splátky, jediné platby, které uskutečnil byly částky 2 123 Kč ve dnech 17.10., 16.11.2022, 11.1., 10.2., 10.3., 14.4., 12.5.2023 po 2 123 Kč, tj. celkem 14 861 Kč, právní předchůdce žalobce dokonce akceptoval i to, že jediným měsíčním výdajem žalovaného je částky 30 000 Kč – nijak neověřil faktické výdaje žalovaného ani jeho způsob nakládání s finančními prostředky, spokojil se pouze s výpisy z NRKI, SOLUS, ISIR, výpis z účtu žalovaného nepožadoval, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně právním předchůdcem žalobce nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že ještě před uzavřením Smlouvy žalovaný čerpal úvěrové produkty u bankovního subjektu, měl tak ještě další splátkové zatížení v řádech tisíců měsíčně (viz. bod 6 odůvodnění), nikoliv žádnou splátkovou povinnost.

15. Lze odkázat i na předchozí právní úpravu, kdy primárním cílem § 9 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 30.11.2016) je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Zákonem č. 43/2013 Sb. byla do HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='145/2010%20Sb.%25239'&ucin-k-dni='30.12.9999'" § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru doplněna poslední věta, podle níž smí věřitel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Současně byla zavedena soukromoprávní sankce pro případ porušení této povinnosti v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='43/2013%20Sb.'&ucin-k-dni='30.12.9999'" 43/2013 Sb., doplnění této věty představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je vždy třeba brát v potaz pouze ekonomickou možnost spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splatit sjednanými splátkami.

16. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 30 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 15 139 Kč, když žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil částku 14 861 Kč. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 12.6.2024 (viz. dopis ze dne 28.5.2024), tento se dostal do prodlení nejdříve dnem 12.6.2024, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. od 13.6.2024 do zaplacení a nikoliv dříve. soud proto i nárok na příslušenství žalované částky před datem 13.6.2024 jako nedůvodný zamítl.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobce nepřevýšil jeho neúspěch, žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací