7 C 312/2024

Odůvodnění

1. Žalobce požadoval na žalované zaplacení částky původně ve výši 22 750,11 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 22.1.2024 uzavřena Smlouva o úvěru č. [hodnota], a to distančním způsobem na adrese [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 21.2.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 15.7.2025. Nedílnou součástí smlouvy jsou mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalované informace ohledně celkového počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další; tyto informace žalobci sdělila žalovaná. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech - centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr „sankční seznamy“ a interní registr historie klienta. Úvěr byl poskytnut žalované v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalované. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb. Žalobce nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobce vycházel z informací získaných od žalované, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet žalované a související transakce, případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek žalované prokazujících její pravidelný příjem, který činil 9 380 Kč. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobci potvrdila ve smlouvě a toto odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalované vyplacen, a to dne 22.1.2024 v částce 10 400 Kč na žalovanou označený účet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobce dne 22.5.2024 Smlouvu o úvěru vypověděl. Ke dni podání žaloby má žalovaná vůči žalobci nesplacený dluh ve výši jistiny v částce 10 399,99 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 206,95 Kč, smluvní úrok ve výši 11 906,82 Kč. Dále žalobce požadoval po žalované zaplacení smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku ve výši 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení žalované, tj. za období od 22.2.2024 do 22.5. 2024, která představuje částku 196,34 Kč. Žalovaná ničeho - ani přes upomínání - žalobci neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 13.1.2025 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.

4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 22.1. 2024, Informacemi pro spotřebitele, Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Přehledem bankovních transakcí, Předpisem denních splátek, upomínkou ze dne 22.5.2024 bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná uzavřely dne 22.1.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalované úvěr v celkové výši 10 400 Kč, který žalovaná čerpala jednorázově bezhotovostně dne 22.1. 2024, splatnost úvěru byla v denních splátkách s úrokem 0,983 % denně z aktuální dlužné jistiny, smlouva byla uzavřena na dobu 569 dní, poplatek za poskytnutí úvěru činil 1,99 % z poskytnuté jistiny. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti, Identifikovanými příjmy měl soud zjištěno, že žalovaná uvedla, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem jsou dvě osoby, její čistý příjem činí 20 000 Kč, její výdaje činí 1 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 9 380 Kč, vypočítané minimální výdaje byly ve výši 6 280 Kč, posouzení úvěruschopnosti žalované bylo uzavřeno jako úspěšné. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr ani přes upomínání nesplácela. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 10.9.2024, kde byla žalované vyzvána k zaplacení celkové částky 23 655,11 Kč, a to ve lhůtě tří dnů, výzva byla odeslána téhož dne, jak vyplynulo z podacího lístku.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 10 400 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 400 Kč ve výši 12,75 % p.a. od 14. 9. 2024 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaná obdržela úvěr ve výši 10 400 Kč, který se i s úrokem a poplatkem zavázala splácet v pravidelných splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila – úvěr byl poskytnut dne 22.1.2024, žalovaná nebyla schopna uhradit byť jedinou splátku. Pokud byla uzavřena smlouva o úvěru a již následující splátkové období nebyla žalovaná schopna splátku uhradit, žalobce dokonce akceptoval i to, že jediným měsíčním výdajem žalované je pouze částka 1 000 Kč (resp. 6 280 Kč) – bez bližší specifikace, nijak neověřil faktické výdaje žalované (včetně výdajů na bydlení) ani její způsob nakládání s finančními prostředky, ač žalovaná bankovní účet měla, potom posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně žalobcem nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany žalobce žalované ve výši 10 400 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 10 400 Kč, když žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatila. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění (viz. dopis ze dne 10.9.2024), tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 14.9.2024, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od 14.9.2024 do zaplacení a nikoliv dříve, soud proto nárok na příslušenství žalované částky před datem 14.9.2024 taktéž jako nedůvodný zamítl. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobce nepřevýšil jeho neúspěch, a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.