7 C 54/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 11 597 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedl, že pohledávka od původního věřitele [právnická osoba] byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.11.2024 na společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7.11.2024 mezi společností společnost [právnická osoba]., IČ: [Anonymizováno], jako postupitelem a společností [právnická osoba], IČ [IČO žalobce], jako postupníkem a novým věřitelem. Mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla žalované dne 25.10.2023 poskytnuta na úvěr označený žalovanou finanční částka ve výši 8 000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději den 24.11.2023. Žalovaná se dále zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 3 360,29 Kč a úrok ve výši 236,71 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaná odsouhlasila. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že nenavrhuje žádné další důkazy. Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neplnila. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 25.12.2024, přes upomínání nebylo na dluh žalovanou ničeho uhrazeno, od 25.11.2023 je žalovaná v prodlení.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaná byla usnesením soudu ze dne 14.4.2025 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalované. Pokud by soud neshledal nárok žalobce důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je posouzen z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud měl ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, že společnost [právnická osoba]. uzavřela dne 25.10.2023 s žalovanou smlouvu, pod číslem [Anonymizováno], v níž se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr dle ust. § 2395 o.z. ve výši 8 000 Kč, který bude žalované zaslán na jí označený účet pod VS [var. symbol]. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 24.11.2023, a to spolu s úrokem ve výši 236,71 Kč (úroková sazba 36 % ročně) a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 360,29 Kč, RPSN činila 9 061,05 %.

5. Ze zprávy [právnická osoba]. bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované byla v říjnu 2023 pod VS [var. symbol] připsána částka 8 000 Kč.

6. Smlouvami o postoupení pohledávek měl soud prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena. Listinou ze dne 25.12.2024 byla žalovaná vyrozuměna o tom, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to včetně příslušenství této pohledávky byla postoupena žalující společnosti.

7. Dopisem ze dne 25.12.2024 spolu s podacím lístkem bylo prokázáno zaslání předžalobní výzvy žalované téhož dne, žalované byla poskytnuta k zaplacení celkvé částky 33 652,87 Kč lhůta tří dnů.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od 29.12.2024 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaná obdržela úvěr ve výši 8 000 Kč, který se s úroky zavázala zaplatit do 24.11.2023. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila a úvěr nevrátila. Vzhledem k tomu, že žalobce neposkytl žádné důkazy o tom, že posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr bylo právním předchůdcem žalobce provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru – je důsledkem sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru, což si je žalobce zřejmě vědom, když alternativně uvádí možnost posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 8 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč, když žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatila. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, v řízení zůstala pasivní a netvrdila ani neprokázala, že by žalobcem tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět. Vzhledem k tomu, že žalobce žalovanou dopisem ze dne 25.12.2024 vyzval k zaplacení dluhu do tří dnů, tento se dostal do prodlení nejdříve dnem 28.12.2024, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. od 29.12.2024 do zaplacení a nikoliv dříve, soud proto nárok na zaplacení částky 3 597 Kč (3 360,29 Kč + 236,71 Kč) a příslušenství před datem 29.12.2024 jako nedůvodný zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 2 x 300 Kč, 1 x 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění ke dni uskutečnění úkonu, za převzetí zastoupení, sepis návrhu, výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), a 2 x 100 Kč, 1 x 150 Kč paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění ke sni uskutečnění úkonu, a dále 21% DPH ve výši 283,50 Kč z celkové náhrady nákladů advokáta, který je plátcem DPH. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 37,92 % z celku (úspěch žalobce činí 68,96 % - úspěch žalované 31,04 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 998,60 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.