Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 35/2024

Soud: Okresní soud v PardubicíchDatum rozhodnutí: 13. 11. 2024Č. j.: 8 C 35/2024-75Samosoudkyně: JUDr. Petra NovákováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 28. 1. 2025Předmět řízení: o zaplacení 48 000 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPU:2024:8.C.35.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (10) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Návrh, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 48 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 48 000 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 48 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 24. 5. 2023 uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba]. s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (dále jen smlouva), kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a tento byl vyplacen téhož dne. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, úroky z úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách po 8 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 7. 2023 a také žádnou další splátku neuhradil. Pohledávka v celkové výši 48 000 Kč za 6 neuhrazených splátek byla postoupena žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 a Předávacího protokolu č. [hodnota] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2024. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován, jak původním věřitelem, tak žalobkyní oznámením ze dne 4. 2. 2024. Přes výzvu k úhradě žalovaný na vzniklý dluh nic neuhradil. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení. Uvedla, že její právní předchůdkyně na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného jako spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů řádně posoudila schopnost žalovaného dluh splácet. Vycházela přitom z kompletního výpisu z bankovního účtu žalovaného za poslední tři kalendářní měsíce, z doložených výplatních pásek za poslední tři měsíce, z negativního výpisu z insolvenčního rejstříku, z negativního výsledku databáze neplatných dokladů, z výpisu obchodního rejstříku jeho zaměstnavatele a z negativních záznamů, které vyplynuly z výpisů z registru SOLUS a registru platebních informací (REPI). Zjistila, že žalovaný je svobodný, s jednou vyživovací povinností, zaměstnán u společnosti KIEKERT-[právnická osoba]., jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 28 459 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 25 Kč měsíčně, sázky 2 455 Kč měsíčně, tedy měl dostatečné prostředky pro splácení úvěru po 8 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný, byť byl soudem vyzýván, zůstal v řízení nečinný, k předmětu sporu se nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Žalovaný byla vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobu spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání má soud žalovanému za doručené do vlastních rukou dne 18. 8. 2024. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Smlouvou ze dne 24. 5. 2023 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. se zavázala vyplatit žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 80 000 Kč na jím označený bankovní účet č. [č. účtu] se smluveným úrokem 10 % měsíčně, celkový úrok tak byl sjednán částkou 96 000 Kč, RPSN představovala 213,84 % ročně. Žalovaný se zavázal (bod 5.1 smlouvy), že po dobu trvání smlouvy o úvěru bude hradit úrok z poskytnuté jistiny v pravidelných měsíčních splátkách bez uložení jistiny. Výše každé jednotlivé splátky úroku činila 8 000 Kč a byla splatná k 15. dni každého kalendářního měsíce. Jistina spotřebitelského úvěru byla splatná s poslední splátkou úroku. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrného příjmu žalovaného za poslední tři měsíce 28 459 Kč, nákladů na bydlení 3 000 Kč, přičemž dále odečítala pravidelné finanční závazky 25 Kč měsíčně a sázky 2 455 Kč měsíčně. Výsledky lustrací v databázích SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku a odcizených dokladů byly bez záznamů.

6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že na účet žalovaným označený č. [č. účtu] poukázala dne 24. 5. 2023 částku 80 000 Kč.

7. O úhradu postupně narůstajících dlužných splátek byl žalovaný upomínán 5. 8. 2023, 5. 4. 2024, 20. 4. 2024.

8. Postoupení pohledávky žalobkyně prokázala Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, Předávacím protokolem o postoupení č. [hodnota] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2024, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 4. 2. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2024.

9. Z výpisů z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že za období 1. 2. 2023 – 28. 2. 2023 činil počáteční zůstatek tohoto účtu 1, 61 Kč, konečný zůstatek 3, 50 Kč, příjmy činily 14 822 Kč, výdaje 14 820,11 Kč. Z měsíc březen 2023 činily příjmy žalovaného 32 909,17 Kč, výdaje 32 907,30 Kč, tedy konečný zůstatek k 31. 3. 2023 činil 5, 37 Kč. Za měsíc duben 2023 činily příjmy žalovaného 46 320 Kč, výdaje 46 324,70 Kč, konečný zůstatek k 30. 4. 2023 představoval 0,67 Kč.

10. Z mzdových lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho příjem u firmy [Anonymizováno] -[právnická osoba]. činil za únor 2023 18 407 Kč, za měsíc březen 2023 33 814 Kč a za měsíc duben 2023 33 157 Kč.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

18. Smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena jako spotřebitelská. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

19. V řízení bylo sice prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala, její závěr o možnosti úvěr poskytnout však soud má za nikoli správně vyhodnocený. V řízení byl sice doložen příjem žalovaného za poslední tři měsíce v průměrné výši 28 459 Kč, z předpokládaných výdajů je však pracováno pouze s náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně, finančními závazky 25 Kč měsíčně a „sázkami“ 2 455 Kč měsíčně. Poskytovatel úvěru se nikterak nezabýval výší vyživovací povinností žalovaného k dítěti, nepracoval s jeho dalšími životními náklady a nezabýval se vyhodnocením informace o měsíčních příjmech a výdajích, které vyplývaly z výpisu z účtu žalovaného, z nichž jednoznačně vyplývá, že jeho měsíční příjmy byly vždy bezezbytku spotřebovány, tedy nebyl zde žádný prostor pro splátky ve výši 8 000 Kč měsíčně. Nezbylo tedy než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a žalovaný by tak byl povinen žalobkyni vrátit pouze to, co mu její právní předchůdkyně poskytla, jako bezdůvodné obohacení. Takového plnění se ale žalobkyně nedomáhá a takový nárok jí ani nebyl postoupen. Ve smlouvě bylo ujednáno, že jistina úvěru ve výši 80 000 Kč bude splatná až s poslední splátkou. V době, k níž se žaloba vztahuje, měly být hrazeny pouze splátky úroků po 8 000 Kč měsíčně. Těchto splátek za 6 měsíců v celkové výši 48 000 Kč se také žalobkyně domáhá. Protože však soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je právním jednáním absolutně neplatným, nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací