9 C 279/2020

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 14. 5. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 445 000 Kč se smluvním poplatkem z prodlení ve výši 0,05 % denně. Ještě před vydáním navrhovaného elektronického platebního rozkazu vzala žalobní návrh zpět co do částky 150 000 Kč spolu se smluvním poplatkem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 50 000 Kč od 14. 9. 2020 do zaplacení a z částky 100 000 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení. Řízení bylo v této části zastaveno dne 30. 10. 2020. K rozhodnutí tak zůstala částka 295 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že dne 16. 10. 2002 byla s žalovaným uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor dle zákona č. 116/1990 Sb., v platném znění, která byla postupně upravována dodatky sepsanými v následujících letech. Předmětem nájmu byly nebytové prostory v domě čp. [Anonymizováno] v [adresa], které žalovaný užíval jako nájemce při své podnikatelské činnosti. V dodatku č. [hodnota] k nájemní smlouvě ze dne 1. 4. 2016 bylo sjednáno roční nájemné ve výši 300 000 Kč pro období od 1. 1. 2017 do 1. 1. 2020 s tím, že od 1. 1. 2017 bude hrazeno měsíčně nájemné ve výši 25 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalobkyně č. [č. účtu], a to vždy do 15. dne v měsíci. Rovněž bylo v dodatku sjednáno, že pro případ prodlení nájemce s úhradou nájemného činí poplatek z prodlení 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Uvedla, že dle její evidence neuhradil žalovaný nájemné ve výši 25 000 Kč měsíčně za květen až říjen 2017 a dále za celý rok 2018, když dle petitu byla za srpen 2017 uvedena pouze částka 20 000 Kč.

2. O částce 295 000 Kč spolu s příslušenstvím bylo rozhodnuto dne 30. 10. 2020 elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný odpor. Uvedl, že s žalobním návrhem žalobkyně nesouhlasí a neuznává jej ani částečně ani co do důvodu a výše. Z opatrnosti vznesl i námitku promlčení, když v době podání žalobního návrhu tj. 2. 10. 2020 již uplynula 3letá promlčecí lhůta pro úhradu pohledávky za měsíce květen 2017 až září 2017. V této části proto považuje žalobu za nedůvodnou. Dále namítl nedostatek aktivní legitimace žalované. Poukázal na to, že dne 16. 4. 2002 uzavřel smlouvu o nájmu uvedených nebytových prostor s [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], jakožto pronajímatelem, který byl v době uzavření nájemní smlouvy výlučným vlastníkem předmětu nájmu. Z katastru nemovitostí je však zjevné, že nemovitost, v níž se předmět nájmu nachází, je v současné době ve společném jmění manželů [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně. Má za to, že žalobkyně není oprávněna samostatně jednat v předmětné záležitosti, která se týká společného jmění, neboť nejde o běžné právní jednání, k tomuto jsou oprávněni manželé pouze společně. Dále namítl, že nájemní vztah zanikl nejpozději ke dni 31. 3. 2018, a to na základě výpovědi nájemní smlouvy ze dne 13. 2. 2018, která mu byla dána a nebyla nikdy vzata zpět. Došlo tak k ukončení nájemního vztahu ke dni 31. 3. 2018. Rovněž bylo namítáno, že exekučním příkazem soudního exekutora [tituly před jménem] [právnická osoba] č. j. [spisová značka] bylo žalovanému zakázáno, aby od 12. 4. 2018 vyplácel [tituly před jménem] [jméno FO] jakékoli pohledávky na nájemném, prováděl na ně započtení, nebo s nimi jinak nakládal a dosud mu nebyl doručen příkaz soudního exekutora, v jehož důsledku by účinnost původního exekučního příkazu zanikla. Uvedl, že nájemné vždy ve výši 25 000 Kč uhradil, a to za měsíc říjen 2017 dne 20. 10. 2017, za leden 2018 dne 29. 1. 2018, za únor 2018 dne 19. 2. 2018 a za měsíc březen 2018 dne 13. 3. 2018. Z procesní opatrnosti rovněž vznesl námitku započtení jeho pohledávek vzniklých vůči žalobkyni z titulu práva na slevu z nájemného za podstatné vady předmětu nájmu, které opakovaně žalobkyni oznamoval, ale nebyly žádným způsobem řešeny.

3. Ještě před prvním jednáním ve věci samé vzala žalobkyně žalobní návrh zpět co do částky 75 000 Kč, když od žalovaného obdržela další částky, které uplatnila ve svém návrhu. Jednalo se o nájemné, které bylo identifikováno jako platby za měsíce duben až červen 2018, po 25 000 Kč, tj. ve výši 75 000 Kč, které byly uhrazeny 19. 4. 2021. Soud proto řízení dne 13. 6. 2021 co do částky 75 000 Kč spolu se smluvním poplatkem z prodlení z této částky od 19. 4. 2021 do zaplacení zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

4. K námitkám žalovaného uvedeným v odporu, žalobkyně uvedla, že námitka promlčení není důvodná, neboť žaloba byla u soudu podána již 14. 5. 2020 a nemohlo tak dojít k promlčení jediné z žalovaných pohledávek. Potvrdila, že uvedený nebytový prostor byl v minulosti ve společném jmění manželů a v současné době je součástí zaniklého společného jmění, neboť došlo k rozvodu. Podání předmětné žaloby není dle ní jednáním, které by museli vykonat oba manželé současně, ale k tomuto je oprávněn kterýkoli z manželů samostatně. Rovněž namítala, že žalovaný i po 31. 3. 2018, kdy měl nájemní poměr skončit, dál předmět nájmu užíval a nikdo z vlastníků mu v tomto nebránil, ani nebyla podána žaloba na vyklizení. Žalovaný i v roce 2020 označoval platby, které zasílal žalobkyni, jako nájemné. Pokud by došlo ke skončení nájmu k uvedenému datu, byl žalovaný povinen hradit příslušné částky za užívání nebytových prostor z titulu bezdůvodného obohacení ve výši rovnající se nájmu. Dále namítala, že již před podáním žaloby došlo k zastavení exekuce a k zániku účinku exekučního příkazu č. j. [spisová značka] ze dne 9. 4. 2018, avšak žalovaný i po jejím doručení žádnou částku neuhradil. Z její evidence vyplývá, že nebyly uhrazeny pohledávky z titulu nájemného za měsíce říjen 2017, leden až březen 2018. Platby, které žalovaný uvedl, se týkaly úhrady jiného nájemného, které žalovaný dlužil. K námitce započtení uvedla, že k tomuto žalovaný nevznesl žádné konkrétní tvrzení, žádný návrh na slevu z nájemného mu nevznikl a nemůže být proto započítáván.

5. Ve věci soud rozhodnul rozsudkem dne 12. 10. 2022 č.j. 9 C 279/2020-208, jímž ve výroku I. zastavil řízení ohledně částky 75 000 Kč spolu se smluvním poplatkem z prodlení z této částky od 19. 4. 2021 do zaplacení, ve výroku II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 25 000 Kč od 16. 5. 2017 do 6. 6. 2017, od 16. 6. 2017 do 7. 7. 2017, od 16. 7. 2017 do 3. 8. 2017, od 16. 9. 2017 do 20. 10. 2017, od 16. 10. 2017 do 20. 10. 2017, od 16. 1. 2018 do 29. 1. 2018 a od 16. 2. 2018 do 19. 2. 2018, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku. Ve výroku III okresní soud žalobu ohledně částky 220 000 Kč a zbývajících smluvních poplatků z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 25 000 Kč zamítl, ve výroku IV žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku V rozhodl o tom, že žalobkyni se z účtu okresního soudu vrací část uhrazeného soudního poplatku ve výši 7 200 Kč.

6. Proti tomuto rozhodnutí se odvolala žalobkyně i žalovaný, ve věci následně rozhodnul Krajský soud v Hradci Králové- pobočka v Pardubicích rozsudkem č.j. 22 Co 75/2023-255 ze dne 4. 5. 2023, jímž citovaný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III, pokud jím byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení částky 220 000 Kč a smluvních poplatků z prodlení ve výši 0,05 % denně- z částky 25 000 Kč od 7. 6. 2017 do zaplacení,- z částky 25 000 Kč od 8. 7. 2017 do zaplacení,- z částky 25 000 Kč od 4. 8. 2017 do zaplacení,- z částky 20 000 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení,- z částky 25 000 Kč od 21. 10. 2017 do zaplacení,- z částky 25 000 Kč od 21. 10. 2017 do zaplacení,- z částky 25 000 Kč od 30. 1. 2018 do zaplacení,- z částky 25 000 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení,- z částky 25 000 Kč od 16. 3. 2018 do zaplacení,- z částky 25 000 Kč od 16. 4. 2018 do 21. 3. 2020,- z částky 25 000 Kč od 16. 5. 2018 do 21. 3. 2020,- z částky 25 000 Kč od 16. 6. 2018 do 21. 3. 2020,- z částky 25 000 Kč od 16. 7. 2018 do 21. 3. 2020,- z částky 25 000 Kč od 16. 8. 2018 do 21. 3. 2020,- z částky 25 000 Kč od 16. 9. 2018 do 21. 3. 2020,- z částky 25 000 Kč od 16. 10. 2018 do 21. 3. 2020,- z částky 25 000 Kč od 16. 11. 2018 do 21. 3. 2020,- z částky 25 000 Kč od 16. 12. 2018 do 21. 3. 2020,potvrdil. Ve zbývajícím rozsahu, pokud jím byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení smluvních poplatků z prodlení ve výši 0,05 % denně- z částky 25 000 Kč od 22. 3. 2020 do 18. 4. 2021,- z částky 25 000 Kč od 22. 3. 2020 do 18. 4. 2021,- z částky 25 000 Kč od 22. 3. 2020 do 18. 4. 2021,- z částky 25 000 Kč od 22. 3. 2020 do 13. 9. 2020,- z částky 25 000 Kč od 22. 3. 2020 do 13. 9. 2020,- z částky 25 000 Kč od 22. 3. 2020 do 22. 7. 2020,- z částky 25 000 Kč od 22. 3. 2020 do 22. 7. 2020,- z částky 25 000 Kč od 22. 3. 2020 do 22. 7. 2020,- z částky 25 000 Kč od 22. 3. 2020 do 22. 7. 2020,a dále ve výroku IV. rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm jej zavázal svými právními závěry a uložil mu, aby doplnil dokazování a skutková zjištění a z nich vyvodil skutkové závěry, na jejichž základě znovu rozhodne o tom, zda a v jakém rozsahu žalobkyni svědčí žalovaný nárok na zaplacení sjednaných sankčních poplatků z prodlení. Znovu měl okresní soud také rozhodnout o nákladech řízení.

7. Soud vzhledem k závěrům odvolacího soudu nejprve písemně vyzval strany ke sdělení, zda a jaké navrhují důkazy týkající se zániku předmětné nájemní smlouvy a dovolání se relativní neplatnosti výpovědi z nájmu, avšak žádná ze stran žádné další důkazy neoznačila ani nepředložila. Následně soud ve věci nařídil jednání na den 9. 7. 2025, na němž byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. o tom, že je třeba doplnit tvrzení a navrhnout soudu důkazy k prokázání svých tvrzení o tom, že výpověď z nájmu daná [tituly před jménem] [Anonymizováno] žalovanému dne 13. 2. 2018 byla neplatná a o následcích nesplnění této výzvy. Vzhledem k tomu, že v dané věci se jednalo o tzv. relativní neplatnost právního jednání, bylo na žalobkyni, aby soudu řádně tvrdila a následně i prokázala, že se neplatnosti dané výpovědi skutečně řádně dovolala ve smyslu ustanovení § 714 odst. 2 o.z. Jelikož se však žalobkyně z jednání soudu omluvila a nedostavila se, zbavila se možnosti býti soudem při řádném ústním jednání poučena. Žádné nové důkazy tak v řízení po vrácení věci odvolacím soudem navrženy ani předloženy nebyly.

8. Z provedeného dokazovaní soud uzavřel, že smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 16. 4. 2002, kterou uzavřel jako pronajímatel [tituly před jménem] [jméno FO] a jako nájemce žalovaný, pronajal [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanému nebytové prostory v domě čp. [Anonymizováno] v [adresa] o celkové ploše 106,75 m2. Výše ročního nájemného byla sjednána ve výši 4 000 Kč za m2, tj. 427 000 Kč ročně s tím, že pronajímatel není plátcem DPH a nájemné bude hrazeno dopředu měsíčně ve výši 35 583,30 Kč bezhotovostním převodem na účet pronajímatele č. [č. účtu]. Pro případ prodlení byl sjednán poplatek ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 16. 4. 2002 do 1. 5. 2007 s tím, že po uplynutí lhůty se její účinnost prodlužuje o 2 roky, pokud jedna ze smluvních stran písemně nesdělí, že prodloužení nereflektuje. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 16. 4. 2002 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 1. 4. 2016 mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a žalovaným jako nájemcem. V odst. IV. bylo dohodnuto, že roční nájemné za rok 2016 dle dodatku č. [hodnota] je sjednáno ve výši 240 000 Kč a roční nájemné pro období od 1. 1. 2017 do 1. 1. 2020 se sjednává ve výši 300 000 Kč a bude hrazeno měsíčně částkou 25 000 Kč bezhotovostním převodem na účet pronajímatele vedený u [Anonymizováno] a.s. pod č. [č. účtu], a to nejpozději do 15. dne v měsíci s tím, že uhrazeno bude připsáním na výše uvedený účet. Pro případ prodlení nájemce s úhradou nájemného byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle čl. VI. se tento dodatek uzavíral na dobu určitou od 1. 4. 2016 do 1. 4. 2021. Pro případ výpovědi z důvodu opoždění platby nájemného o více než 1 měsíc byla sjednána jednoměsíční výpovědní doba počínající prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Dle čl. XI. ostatní ustanovení smlouvy v bodech I – III, V, VII, VIII, IX a X zůstávají i pro tento dodatek v nezměněném znění.

9. Z výpovědi nájemní smlouvy ze dne 13. 2. 2018 bylo zjištěno, že pronajímatel [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl žalovanému nájemní smlouvu ze dne 16. 4. 2002 s tím, že dlouhodobě porušuje odst. VI bod 3 uvedené nájemní smlouvy včetně všech jejích dodatků, výpovědní doba začíná běžet dnem 1. 3. 2018 a trvá jeden měsíc.

10. Z exekučního příkazu č. j. [spisová značka] exekutorského úřadu [adresa] soudního exekutora [tituly před jménem] [právnická osoba] bylo zjištěno, že soudní exekutor přikázal dne 9. 4. 2018 ve věci oprávněného [jméno FO] proti povinnému [jméno FO] za účasti jeho manželky [jméno FO] (nyní [jméno FO]) dlužníku povinného, kterým byl [Jméno žalovaného], aby od okamžiku, kdy mu bude doručen exekuční příkaz, povinnému na jeho jinou peněžitou pohledávku cokoliv vyplatil, provedl na ni započtení, nebo s ní jinak nakládal, a to až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství. Jednalo se o platby nájemného splatné i budoucí, na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor v domě čp. [Anonymizováno] v [adresa]. Uvedený exekuční příkaz byl dle doručenky žalovanému doručen dne 12. 4. 2018.

11. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že exekuce vedená pod sp. zn. [spisová značka] byla zastavena a žalovaný byl soudním exekutorem o zastavení a zániku exekučního příkazu informován dne 13. 3. 2020 a zásilka byla doručena 20. 3. 2020.

12. Z informací o pozemku bylo zjištěno, že vlastnické právo ke stavbě čp. [Anonymizováno] - objektu bydlení - ve [Anonymizováno] ulici v [adresa], náleží [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalobkyně A] a jedná se o společné jmění manželů.

13. V průběhu řízení žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že žalovaným nebyly platby na nájemné řádně identifikovány a byl v prodlení ještě se staršími úhradami, byla tak oprávněna provést dle § 1933 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o.z.) zápočty na nejstarší pohledávky se zohledněním skutečnosti, že v roce 2015 a 2016 činilo nájemné pouze částku 20 000 Kč měsíčně. Provedla proto zápočet tak, že úhradu ze dne 6. 6. 2017 ve výši 25 000 Kč započetla částkou 5 000 Kč na část dluhu z nájmu na listopad 2015 a částku 20 000 Kč za nájem za prosinec 2015. Částku 25 000 Kč uhrazenou dne 7. 7. 2017 započetla ve výši 20 000 Kč na nájem za leden 2016 a částku 5 000 Kč za nájem za únor 2016. Platbu ve výši 25 000 Kč ze dne 3. 8. 2017 započetla částkou 15 000 Kč na zbytek nájmu za únor 2016 a částku 10 000 Kč za část nájmu za březen 2016. Částku 20 000 Kč uhrazenou 3. 8. 2017 započetla na zbytek nájmu za březen 2016 a 10 000 Kč na část nájmu za duben 2016. Částku 25 000 Kč uhrazenou žalovaným 20. 10. 2017 započetla ve výši 10 000 Kč na zbytek nájmu za duben 2016 a 15 000 Kč za část nájmu za květen 2016. U uvedených plateb nájmů nebyla provedena žádná identifikace, případně bylo pouze uvedeno, že jde o nájemné či dlužné nájemné bez další identifikace. Výše uvedenými neidentifikovanými platbami tak došlo k jejich zápočtu na měsíce listopad 2015 až květen 2016. Pohledávky za měsíce květen až září 2017 tj. po 25 000 Kč za květen až červenec a září 2017 a za srpen 2017 ve výši 20 000 Kč) tak nebyly dosud uhrazeny. Celkem tak ve výši 120 000 Kč nebyly uhrazeny (čl. 59 p.v.).

14. Ve své výpovědi žalobkyně uvedla, že mezi účastníky došlo i k ústní dohodě, dle níž jí měl žalovaný zasílat i platby za nájem neuvedené v písemné smlouvě o nájmu. Tyto měly být zasílány na její účet č. [č. účtu] u společnosti [Anonymizováno] výši 15 000 Kč měsíčně v roce 2014 a v roce 2015 ve výši 10 000 Kč měsíčně, které však nejsou předmětem žaloby. Platby, které tak žalovaný uskutečnil ve výši 45 000 Kč, 15 000 Kč a 100 000 Kč na její účet č. [č. účtu], proto nemohou být zohledňovány jako uhrazené v tomto řízení. Nejednalo se o platby dle písemně uzavřené smlouvy, ale o platby ze smlouvy ústní, když žalovaný nechtěl, aby v písemné smlouvě bylo uvedeno nájemné ve vyšší částce vzhledem k jeho žádosti o úvěr. Poukázala na to, že prvotní nájemné bylo sjednáno ve výši 45 000 Kč, ale vzhledem k různým slevám žalovaný dle smlouvy hradil 25 000 Kč měsíčně. Na konci roku si vždy platby společně odsouhlasili, proto byla koncem roku 2017 vyhotovena tabulka přehledu, kterou žalovaný převzal a předtím ji telefonicky odsouhlasil. Poukázala také na to, že žalovaný platil nájemné, když měl peníze, proto docházelo k započítávání na nejstarší platby. Platby, které byly prováděny u [právnická osoba], byly platbami oficiálními, určitá část plateb byla však již promlčena, proto nebyla ani žalována. Slevy z nájemného byly uváděny přímo ve smlouvách a byly poskytnuty na žádost žalovaného. Má za to, že dle obsahu písemné smlouvy žalovaný dluží částku 220 000 Kč. Ohledně zápočtu žádnou písemnou dohodu neuzavřeli, jednalo se pouze o dohodu ústní, na neoficiální části je dluh na nájemném ve výši 215 000 Kč. Potvrdila, že věděla o tom, že žalovanému bylo doručeno sdělení exekutora o tom, že platby na nájemné nemají být hrazeny. Sama mu proto poté, co došlo k zastavení exekuce, usnesení o zastavení zaslala. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadoval větší slevu s tvrzením, že jinde by mohl mít nájem levnější, byl učiněn dodatek č. [hodnota] k nájemní smlouvě s fixní cenou na dobu 5 let. Potvrdila, že nájemné v roce 2016 činilo 20 000 Kč měsíčně, z toho důvodu, že nemůže uvádět další částku, která byla dohodnuta neoficiálně, tedy 10 000 Kč měsíčně, Tuto neoficiální částku nechtěla mít na účtu u [právnická osoba], kde bylo hrazeno pouze dohodnuté nájemné, proto ji žádala zasílat na jiný účet. Ke svým vztahům s bývalým manželem uvedla, že od něho odešla v roce 2017.

15. Žalovaný vypověděl, že o žádném započítávání plateb na případné starší dluhy nebyla uzavřena žádná dohoda písemná ani ústní. Potvrdil, že sice neplatil nájemné vždy včas, žádné tabulky si nevedl, vycházel vždy z plateb uvedených na svém účtu. Nikdy však neplatil zpětně za několik let pozadu. Potvrdil, že tabulku od žalobkyně převzal, ale nic neodsouhlasil, a to ani telefonicky. Platil vždy jen to, co bylo uvedeno ve smlouvě a nikdy více. Respektoval však, když žalobkyně chtěla nájemné uhradit na jiný účet. Nájemné vždy platil ze svého běžného účtu, aby bylo zřejmé, že se jedná o platby nájemného. Popřel, že by byla dohodnuta jakákoliv neoficiální výše nájemného ještě v částce 10 000 Kč, jak začala až v průběhu řízení tvrdit žalobkyně. Pokud v roce 2017 činilo dle smlouvy nájemné 25 000 Kč měsíčně, bylo hrazeno v této výši a na uvedený rok a nikoliv za roky předchozí. Popřel, že by si bral jakýkoliv úvěr a požadoval odklady plateb. Na základě příkazu exekutora skutečně nehradil nájemné, ale jakmile mu byla žalobkyní přeposlána sdělení exekutora a po konzultaci se svým právním zástupcem, tyto částky jako dlužné uhradil. Nebyl si přesně jistý, jakou částku měl platit za dobu trvání exekuce, proto se o tom nejprve poradil se svým zástupcem a následně dlužné částky uhradil, domnívá se, že se jednalo o 24 nájmů. Potvrdil, že obdržel výpověď z nájmu od manžela žalobkyně, když tuto obdrželi i další nájemci. Žalobkyně mu sama navrhovala, aby namítal neplatnost výpovědi z nájmu, žaloba byla podána, ale věc nebyla projednána, řízení bylo zastaveno. Potvrdil, že i po dané výpovědi tyto nebytové prostory nadále užíval.

16. Žalovaný dále ve svém vyjádření ze dne 6. 4. 2021 uvedl, že žalobou nárokované nájemné za měsíce květen až září 2017 uhradil bezhotovostním převodem, a to za měsíc květen, červen a červenec 2017 vždy ve výši 25 000 Kč, rovněž tak za měsíc září 2017 a nájemné za měsíc srpen uhradil ve dvou platbách, a to 3. 8. 2017 v částce 5 000 Kč a 14. 8. 2018 ve výši 20 000 Kč, k čemuž předložil výpisy z účtu k platbám nájemného za uvedené měsíce. Má za to, že pohledávky vzešlé z titulu smlouvy o nájmu i z titulu práva na bezdůvodné obohacení patří do společného jmění žalobkyně a jejího bývalého manžela [tituly před jménem] [jméno FO], poukázal na to, že vztahy mezi nimi jsou dlouhodobě, zejména pokud jde o majetek vyostřené. Poukázal na to, že doručením exekučního příkazu nastaly účinky arrestatoria ve smyslu ust. § 313 odst. 1 věty 3. o.s.ř., a neměl tak na žádné případné pohledávky z titulu smlouvy o nájmu ničeho platit. O zastavení exekuce nebyl exekutorem informován. Vylučuje proto případné prodlení na jeho straně. Po dobu let 2017 a 2018 nájemné hradil maximálně v měsíci následujícím po měsíci, za které nájemné příslušelo. Kategoricky tak vyloučil, že by bylo v jeho úmyslu na jakýsi jemu neznámý a žalobkyní nyní tvrzený dluh, ohledně jiného nájemného, mělo být plněno. O žádném takovém dluhu mu není nic známo. Jeho existenci sporuje a poukazuje i na to, že žalobkyně s tímto přichází až v průběhu řízení.

17. Z výpisu účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] č. [č. účtu] bylo zjištěno, že v roce 2016 bylo hrazeno nájemné ve výši 20 000 Kč měsíčně a po celý rok 2017 bylo hrazeno ve výši 25 000 Kč měsíčně, tedy ve výši, která byla dodatkem ke smlouvě č. [hodnota] stanovena pro tento rok stanovena, a to na účet žalobkyně č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., když je zřejmé, že v některých měsících došlo ke zpoždění. Uhrazeno bylo 12 x 25 000 Kč, celkem tak 300 000 Kč, což vyplývá i ze samotného účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] č. [č. účtu].

18. Dále z výpisu z účtu žalobkyně č. účtu [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. bylo zjištěno, že žalovaným byla dne 29. 1. 2018 byla uhrazena částka 25 000 Kč, dne 19. 2. 2018 rovněž 25 000 Kč a 13. 3. 2018 částka 25 000 Kč, a to z účtu žalovaného.

19. Z dalšího účtu žalobkyně č. [č. účtu] vedeného u [Anonymizováno].s. bylo zjištěno, že žalovaným bylo na uvedený účet uhrazeno nájemné ve výši 45 000 Kč, dále 2. 7. 2017 částka 15 000 Kč, dne 7. 6. 2017 dlužné nájemné 30 000 Kč a dne 22. 12. 2017 dlužné nájemné ve výši 100 000 Kč.

20. Z tabulky předložené žalobkyní označenou platby [jméno FO] k 31. 12. 2016 (č.l. 174) vyplývá, že tabulku převzal žalovaný dne 13. 3. 2017. Z této není zřejmé žádné odsouhlasení zápočtů a plateb, navíc některé platby jsou dodatečně dopisovány.

21. K námitkám žalovaného soud uvádí, že pokud jde o námitku promlčení, má za to, že k promlčení nemohlo dojít, když návrh byl podán již dne 14. 5. 2020, nikoli později, jak žalovaný uváděl, tj. 2. 10. 2020. Promlčecí lhůta, která je tříletá (ust. § 629 o.z.), týkající se nájemného za měsíc květen až září 2017, tak neuplynula.

22. Nedostatek aktivní legitimace žalobkyně v této věci není rovněž dán, neboť se v daném případě jedná o běžnou záležitost, jíž je míněno i podání žaloby o dlužné nájemné z nebytových prostor, které jsou ve společném jmění manželů. Soud tak má za to, že žalobkyně byla dostatečně aktivně legitimována k podání této žaloby. Pokud jsou manželé v postavení spoluvěřitelů, může plnění žádat každý z nich, a to i v případech, kdy manželé nejsou v dobrých vztazích a jeden z nich např. požaduje plnění proto, aby je získal právě jen on, což však nemůže povinnost dlužníka plnit nijak zasáhnout, neboť splněním dluhu jednomu z manželů, dluh zaniká.

23. Soud v řízení po částečném zrušení rozhodnutí odvolacím soudem znovu celou věc posoudil a opětovně shledal, že nájemní vztah k uvedeným nebytovým prostorům žalovanému zanikl ke dni 31. 3. 2018, a to výpovědí, která mu byla dána dne 13. 2. 2018 spoluvlastníkem nemovitosti panem [tituly před jménem] [Anonymizováno], a jejíž neplatnost nebyla určena. Řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], kde jako žalobce vystupuje žalovaný a žalobkyně společně [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] na straně žalované, bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby, tedy v tomto řízení nebyla vyslovena neplatnost výpovědi z nájmu. Žalobkyně soudu nenabídla žádné konkrétní tvrzení ani důkaz, který by prokázal, kdy a jakým způsobem se neplatnosti výpovědi z nájmu dané žalovanému [tituly před jménem] [Anonymizováno] řádně dovolala. Proto soud setrval na svých závěrech ohledně zániku nájemní smlouvy. Není však sporu o tom, že žalovaný uvedené nebytové prostory i nadále užíval, byl proto povinen hradit tzv. bezdůvodné obohacení, a to ve výši předchozího nájemného, jehož stejnou výši žalobkyně uvedla ve svém vyjádření.

24. Také k zastavení exekuce a zrušení exekučního příkazu došlo ještě před podáním žaloby a žalovaný tak byl povinen plnit, neboť nebytové prostory i nadále užíval, o čemž nebylo mezi účastníky sporu, jednalo se však již o užívání bez nájemní smlouvy.

25. Zákon č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor, dle něhož byla smlouva uzavřena, byl zrušen k datu účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tj. ke dni 1. 1. 2014. Podle ustanovení § 3074 odst. 1 tohoto zákoníku se nájem řídí tímto novým občanským zákoníkem, proto i dodatek č. [hodnota] k nájemní smlouvě byl uzavírán dle úpravy smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání. Dle § 2302 odst. 1 poslední věty, není-li stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostor sloužících k podnikání obecná ustanovení o nájmu.

26. Podle § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

27. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobní návrh v rozsahu po rozhodnutí odvolacího soudu není důvodný. Bylo prokázáno, že smlouva o nájmu nebytových prostor v domě čp. [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] ulici v [adresa] byla písemně uzavřena dne 16. 4. 2002 mezi [tituly před jménem] [Anonymizováno] a žalovaným, který prostory užíval ke své podnikatelské činnosti. K uvedené smlouvě byl dne 1. 4. 2016 sjednán dodatek pod č. [hodnota], kde jako pronajímatel byla uvedena žalobkyně a v záhlaví bylo uvedeno, že se jedná o dodatek ke smlouvě ze dne 16. 4. 2002. Předmětným dodatkem tak došlo ke změně čl. IV, pokud jde o výši nájemného, když bylo ujednáno, že na rok 2016 se sjednává roční nájemné ve výši 240 000 Kč ročně, co je 20 000 Kč měsíčně a v období od 1. 1. 2017 do 1. 1. 2020 se sjednává roční nájemné ve výši 300 000 Kč, které bude hrazeno od 1. 1. 20017 měsíčně částkou 25 000 Kč bezhotovostním převodem na účet pronajímatele (žalobkyně) vedený u [právnická osoba] pod č. [č. účtu] vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Součástí dodatku byl i splátkový kalendář a pro případ prodlení nájemce s úhradou nájemného byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Soud má za to, že se nejedná o novou smlouvu, což je patrné i z jejího označení, pouze byly upraveny čl. IV ohledně výše nájemného a trvání smlouvy od 1. 4. 2016 do 1. 4. 2021, veškerá další ustanovení zůstávala v platnosti.

28. Žalobkyní bylo žalobou požadováno nájemné za měsíce květen až říjen 2017, tedy za 6 měsíců po 25 000 Kč (nájemné za listopad a prosinec 2017 nebylo požadováno) a nájemné za celý rok 2018, rovněž po 25 000 Kč. Celkem tak byla žalována částka 445 000 Kč vždy se smluvním poplatkem z prodlení za jednotlivé měsíce. Za 17 měsíců po 25 000 Kč tak jde o částku 425 000 Kč a za měsíc srpen o částku 20 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že částku 100 000 Kč uhrazenou 23. 7. 2020 započetla na nájemné za září až prosinec 2018 a částku 50 000 Kč, kterou obdržela 14. 9. 2020, započetla na nájemné za červenec a srpen 2018. Co do částky 150 000 Kč spolu se smluvním poplatkem z prodlení bylo proto řízení zastaveno pro zpětvzetí ještě před tím, než byl žalovanému doručen žalobní návrh. Týž den byl vydán elektronický platební rozkaz znějící na částku 295 000 Kč spolu se smluvním poplatkem z prodlení.

29. Podáním ze dne 4. 5. 2021 žalobkyně sdělila, že žalovaný dále uhradil dne 19. 4. 2021 částku 75 000 Kč (3x 25 000 Kč), důvodem úhrady bylo nájemné za měsíce duben až červen 2018, z těchto důvodů vzala žalobní návrh zpět v rozsahu 75 000 Kč. Soud proto řízení ohledně této částky spolu se smluvním poplatkem z prodlení od 19. 4. 2021 do zaplacení rovněž zastavil, a to dne 3. 6. 2021. Jako sporný nárok tak zůstala částka 220 000 Kč za období květen až říjen 2017 a leden až březen 2018.

30. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný řádně své platby nájemného identifikoval, a to zejména výší částky, která byla písemně v dodatku č. [hodnota] dohodnuta, nikoliv, která byla dohodnuta za dobu předchozí. Dal tím tak jasně najevo, za která období nájem platil, což vyplývá jak z účtu jak žalovaného, tak z účtu žalobkyně, vždy se jednalo o dohodnutou částku 25 000 Kč měsíčně platnou pro rok 2017 a rok pro 2018. Žalobkyně také v žalobě požadovala nájemné jen na základě dodatku č. [hodnota] za období uvedené ve smlouvě, nikoliv za období předcházející roku 2017, nemohlo proto dojít ani k započítávání následných plateb za jiná předcházející období, což žalobkyně začala tvrdit až v průběhu samotného řízení. Naopak sama předtím uvedla, že nájemné, které by bylo již promlčeno, žalobou nepožadovala. Za rok 2015 by tak skutečně bylo nájemné promlčeno a žalovaný promlčení i namítal. Nebylo také prokázáno, že by mezi účastníky existovala jakákoliv dohoda o možném započítávání na předchozí případné dlužné platby nájemného, rovněž tak nebyla prokázána žádná jiná písemná či ústní dohoda o tom, že by mělo být, kromě nájemného stanoveného v dodatku č. [hodnota] nájemní smlouvy, hrazeno ještě jiné nájemné, tzv. neoficiální. Toto žalobkyně také začala tvrdit až poté, co žalovaný sdělil, že nájemné hradil i na jiný účet žalobkyně, než který uvedla v písemné smlouvě, a to na základě jejího ústního požadavku. Tyto platby také prokázal výpisem ze svého účtu. Nutno také uvést, že ani v předžalobní výzvě nebylo o předchozích dlužných částkách žalobkyní nic uvedeno. Naopak jednalo se o platby za říjen 2016 a následně roky 2017, 2018 až 2020 ve výši 925 000 Kč, když předžalobní výzva byla ze dne 29. 4. 2020.

31. V řízení dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni 220 000 Kč, o které se po částečných zpětvzetích jednalo, když jak již bylo výše uvedeno, soud nemohl dát za pravdu žalobkyni, že docházelo k započítávání plateb na starší dluh. Období roku 2015 nebylo žalobou požadováno, a tvrzeno bylo až v průběhu řízení. Jak vyplývá z účtu žalobce i žalované nájemné za celý rok 2017 bylo žalovaným uhrazeno, jednalo se v uvedeném roce o částku 300 000 Kč, hrazenou vždy po 25 000 Kč. Pouze 3. 8. 2017 se jednalo kromě platby 25 000 Kč ještě o platbu ve výši 20 000 Kč a 15. 8. 2017 ve výši 5 000 Kč, u níž bylo uvedeno, že jde o doplatek za srpen 2017. Dne 20. 10. 2017 se jednalo o platby 25 000 Kč, 15 000 Kč a 10 000 Kč a dne 15. 12. 2017 o 2 platby po 25 000 Kč, u nichž je uvedeno, že jde o nájem za listopad a prosinec 2017. Za období leden až březen 2018, které bylo žalováno, byly uhrazeny 3 platby po 25 000 Kč, a to dne 29. 1. 2018, dne 19. 2. 2018 a dne 13. 3. 2018. Z uvedeného je zřejmé, že v obdobích, která byla žalovaná, bylo nájemné uhrazeno, a to částkou, která byla písemně dohodnuta na uvedené období.

32. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že došlo k úhradám dlužných částek, ale některé byly uhrazeny až v průběhu řízení, což žalovaný ani nepopíral, soud rozhodl o tom, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni dohodnutou sankci za prodlení, ač jimi byla v dodatku chybně označena jako poplatek z prodlení. Soud přihlédl k tomu, že šlo mezi účastníky o sankci, kterou si dohodli v případě neplacení nájmu včas, k čemuž došlo, proto byla tato sankce přiznána. Jednalo se o sankci ve výši 0,05 % denně z částky 25 000 Kč za jednotlivá období přesně uvedená ve výroku II původního rozsudku, kdy skutečně došlo ze strany žalovaného k prodlení. Žalovaný sám i s tímto vyjádřil souhlas v písemném závěrečném návrhu jenž předcházel prvnímu rozhodnutí soudu ve věci. Soud však při rozhodování ohledně této sankce musel přihlédnout k tomu, že na základě exekučního příkazu nemohl žalovaný hradit nájemné, a to v období od 12. 4. 2018 do 20. 3. 2020, neboť bylo prokázáno, že uvedený den mu bylo doručeno rozhodnutí o zastavení exekuce a zrušení exekučního příkazu. Dále musel přihlédnout i k tomu, že dnem 31. 3. 2018 došlo k zániku nájemního vztahu, a to na základě výpovědi z nájmu, kterou žalovanému dal [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud si je vědom názoru odvolacího soudu, tedy že dání předmětné výpovědi nebylo běžnou záležitostí při správě společného majetku manželů a oba manželé tak měli jednat společně. Bylo však na žalobkyni, aby soudu nabídla důkazy o tom, že se relativní neplatnosti dané výpovědi dovolala, avšak žalobkyně na písemnou výzvu soudu nereagovala a k dalšímu jednání ve věci se nedostavila a žádné důkazy nenavrhla. Soud proto výpověď danou žalovanému [tituly před jménem] [Anonymizováno] považoval za platný právní úkon. Následně pokud nebyly platby za užívání nebytových prostor žalovaným hrazeny, jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení, a to ve výši nájmu, který byl dohodnut. Nemohly proto být za následující období žalobkyni přiznány sankce z prodlení, neboť došlo k ukončení nájmu, ujednání ve smlouvě o nájmu již nebylo platné a úroky z bezdůvodného obohacení nebyly žalovány, i když právní zástupce žalobkyně poukazoval v průběhu řízení, i na to, že pokud by došlo ke skončení nájmu na základě výpovědi, jednalo by se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, ale úroky z tohoto nebyly požadovány, návrh nebyl změněn, nešlo o dohodu účastníků.

33. Soud proto musel žalobu v rozsahu po rozhodnutí odvolacího soudu zamítnout, když žalobkyně v řízení neprokázala, že by jí na smluvní sankční poplatky z prodlení vznikl nárok.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož má-li účastník úspěch pouze částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, či rozhodne, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo. Soud posuzoval věc jako celek od podání žaloby až do konečného rozhodnutí ve věci. V daném případě byla žalovaná částka 445 000 Kč. Až po podání žaloby byla žalovaným žalobkyni dobrovolně uhrazena částka 225 000 Kč, ohledně níž bylo řízení zastaveno a pokračováno bylo pro částku 220 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem ze dne 12. 10. 2022 č.j. 9 C 279/2020-208 soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní poplatek ve výši 0,05 % denně z částky 25 000 Kč za ve výroku II vymezených obdobích, ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 220 000 Kč i spolu se zbývajícími smluvními poplatky žalobu zamítl a žádné ze stran nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně i žalovaný podali proti tomuto rozsudku odvolání, odvolací soud následně rozsudek okresního soudu částečně potvrdil a částečně mu věc vrátil k dalšímu řízení a k doplnění dokazování. Nelze tedy uzavřít, že by již v průběhu řízení byl zřejmý jeho výsledek, že by žalobkyně uplatňovala své právo zcela zjevně bezúspěšně nebo jen zbytečně prodlužovala započaté řízení. Soud má za to, že v dané věci lze poměr úspěchu a neúspěch ve věci skutečně označit za poměrně stejný. Žalovaný namítal, že soud by při rozhodování o nákladech řízení přihlédnout k částečným zpětvzetím a s ohledem na průběh řízení toto zohlednit ve svém rozhodnutí. Soud na tomto místě připomíná, že změna výše žalované částky způsobená částečným zpětvzetím, že vždy odrazí ve výši odměny advokáta počítané dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, při rozhodování o přiznání náhrady nákladů řízení je však třeba posuzovat procesní zavinění. Žalovanému nic nebránilo, aby dluh žalobkyni uhradil hned poté, co se dozvěděl o zastavení exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka], což bylo dne 20. 3. 2020, avšak on se zaplacením otálel a učinil tak až po poradě se svým právním zástupcem. Lze tak uzavřít, že žaloba o zaplacení částky 445 000 Kč byla podána důvodně. Pakliže žalovaný dobrovolně po podání žaloby uhradil celkem částku 150 000 Kč a částku 75 000 Kč a co do částky 220 000 Kč byla žaloba zamítnuta, lze uzavřít, že úspěch a neúspěch stran ve věci byl poměrně stejný a v takovém případě je na místě aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.